Enrique Pla y Deniel
Enrique Pla y Deniel (19. prosince 1876 Barcelona – 5. července 1968 Toledo) byl španělský kardinál římskokatolické církve. Pocházel ze zámožné barcelonské rodiny a před počáteční kariérou novináře a učitele v semináři se vzdělával v místním semináři a na Gregoriánské univerzitě v Římě. V roce 1935 se ujal salamancánského stolce. „Jeho sedmileté působení v Salamance, odkud hrál klíčovou roli při přípravě křížové výpravy generála Franca, bylo odměněno povýšením na toledský primariát.“[1] Od roku 1941 až do své smrti působil jako toledský arcibiskup a v roce 1946 byl papežem Piem XII. povýšen na kardinála.
| Jeho Eminence Enrique Pla y Deniel | |
|---|---|
| kardinál, arcibiskup z Toleda | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Sídlo | Toledo |
| Období služby | 3. října 1941 – 5. července 1968 |
| Předchůdce | Isidro Gomá y Tomás |
| Nástupce | Vicente Enrique y Tarancón |
| Heslo | „Fiat voluntas tua“ „Buď vůle tvá“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 25. července 1900 světitel José Morgades y Gili |
| Biskupské svěcení | 8. června 1919 světitel Francesco Ragonesi |
| Kardinálská kreace | 18. února 1946 kreoval Pius XII. |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 19. prosince 1876 |
| Místo narození | Barcelona |
| Datum úmrtí | 5. července 1968 (ve věku 91 let) |
| Místo úmrtí | Toledo |
| Místo pohřbení | Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Toledu |
| Příbuzní | Narcís Pla i Deniel (bratr) |
| Povolání | teolog, katolický kněz, politik a katolický biskup |
| Řády a ocenění | řetěz Řádu Isabely Katolické velkokříž Imperiálního řádu rudých šípů velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu Medal of Work Merit |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
- V tomto španělském jméně je první nebo otcovské příjmení Pla a druhé nebo mateřské příjmení Deniel.
Životopis
editovatNarodil se v Barceloně, kde studoval v kněžském semináři a poté navštěvoval Papežskou gregoriánskou univerzitu a Angelicum v Římě. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1900, studia dokončil v roce 1903 a poté se věnoval pastorační práci v Barceloně, kde působil také jako profesor v semináři, ředitel několika novin a katedrální kanovník.
4. prosince 1918 byl Deniel papežem Benediktem XV. jmenován biskupem v Ávile. Biskupské svěcení přijal 8. června 1919 z rukou arcibiskupa Francesca Ragonesiho, spolusvětiteli byli biskupové Enrique Reig y Casanova a Francisco Mas y Oliver. Deniel byl později 28. ledna 1935 přeložen za biskupa salamanského.
30. září 1936 Plá vydal svůj slavný pastýřský list „Dvě města“ a svou oddanost povstalcům dal jasně najevo, když 6. října opustil biskupský palác ve prospěch Francisca Franca. Jeho dopis byl první delší biskupskou úvahou o tvrzení, že vede spravedlivou válku. Zopakoval v něm augustinovský rozdíl mezi pozemským městem, kde převládá sobectví, a nebeským městem, kde láska k Bohu nahrazuje veškerý smysl pro sebe, a vylíčil Španělsko rozdělené právě na taková města; „komunismus a anarchismus jsou právě tou ideologií, která vede k pohrdání, k nenávisti k Bohu, našemu pánu, a proti nim vzkvétá hrdinství a mučednictví“. Na stavbu „pozemského města těch, kdo jsou bez Boha“, navázalo „nebeské město Božích dětí“. Dospěl k závěru, že podmínky Tomáše Akvinského pro spravedlivou válku byly splněny. Povstání proti loajalistům bylo oprávněné. Ačkoli v očích světa mohl mít konflikt vnější podobu občanské války, ve skutečnosti se jednalo o křížovou výpravu. Cílem povstání bylo obnovit občanský pořádek. Církev se měla vyslovit pro řád, hierarchickou vládu, křesťanskou civilizaci, náboženství, vlast a rodinu. Ve stejný den, kdy Plá y Deniel vydal svůj nejslavnější pastýřský list, byl generál Francisco Franco prohlášen hlavou státu.[2] Biskup okamžitě zaslal blahopřejný telegram, v němž očekával „slavné vzkříšení křesťanského Španělska“.
Papež Pius XII. jmenoval Deniela 3. října 1941 arcibiskupem toledským, a tím i primasem církve ve Španělsku. Papež Pius XII. ho 18. února 1946 v konzistoři jmenoval kardinálem-knězem v San Pietro in Montorio. Jako politik byl v roce 1943 jmenován do Cortes Españolas jako Francův osobní zmocněnec a ve funkci setrval do 1. května 1946.[3]
Deniel byl jedním z kardinálů-volitelů, kteří se zúčastnili papežského konkláve v roce 1958, při němž byl zvolen papež Jan XXIII. V letech 1962–1965 se účastnil Druhého vatikánského koncilu a zasedal v jeho předsednictvu.
Tento španělský kardinál byl považován za konzervativního ve svých názorech.[4] Ačkoli byl stoupencem generála Franca (zejména během španělské občanské války),[5] Deniel odmítl propustit významného kněze z funkce šéfredaktora novin Katolická akce poté, co ten napadl španělskou tiskovou cenzuru;[6] kněze však soukromě suspendoval. Deniel hlasoval v následujícím konkláve v roce 1963, které vyústilo ve zvolení papeže Pavla VI.
Zemřel v Toledu ve věku 91 let. Je pohřben v toledské katedrále.
Zajímavosti
editovatOdkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Enrique Pla y Deniel na anglické Wikipedii.
- ↑ VINCENT, Mary. Catholicism in the Spanish Second Republic. Oxford: Clarendon Press S. 18. (anglicky)
- ↑ VINCENT, Mary. Catholicism in the Second Spanish Republic. [s.l.]: [s.n.] S. 255. (anglicky)
- ↑ PLA Y DENIEL, ENRIQUE [online]. Congreso de los Diputados, rev. 2024-09-20 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Toward a Change [online]. Time, 1962-06-22 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Embarrassing Fact [online]. Time, 1946-03-18 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Shuffle in Spain [online]. Time, 1954-11-22 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ All in the Family [online]. Time, 1950-04-17 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Path to Follow [online]. Time, 1963-06-28 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrique Pla y Deniel na Wikimedia Commons - Enrique Cardinal Pla y Deniel † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-09-22 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
| Předchůdce | Funkce v katolické církvi | Nástupce |
|---|---|---|
| Joaquín Beltrán y Asensio | Biskup z Ávily 1918–1935 |
Santos Moro Briz |
| Francisco Frutos Valiente | Biskup ze Salamanky 1935–1941 |
Francisco Barbado y Viejo, OP |
| Isidro Goma y Tomas | Arcibiskup z Toleda 1941–1968 |
Vicente Enrique y Tarancón |
