Enrique Pla y Deniel
Enrique Pla y Deniel (19. prosince 1876 Barcelona – 5. července 1968 Toledo) byl španělský kardinál římskokatolické církve. Pocházel ze zámožné barcelonské rodiny a před počáteční kariérou novináře a učitele v semináři se vzdělával v místním semináři a na Gregoriánské univerzitě v Římě. V roce 1935 se ujal salamancánského stolce. „Jeho sedmileté působení v Salamance, odkud hrál klíčovou roli při přípravě křížové výpravy generála Franca, bylo odměněno povýšením na toledský primariát.“[1] Od roku 1941 až do své smrti působil jako toledský arcibiskup a v roce 1946 byl papežem Piem XII. povýšen na kardinála.
| Enrique Pla y Deniel | |
|---|---|
 | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 19. prosince 1876 |
| Místo narození | Barcelona |
| Datum úmrtí | 5. července 1968 (ve věku 91 let) |
| Místo úmrtí | Toledo |
| Místo pohřbení | Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Toledu |
| Příbuzní | Narcís Pla i Deniel (bratr) |
| Povolání | teolog, katolický kněz, politik a katolický biskup |
| Řády a ocenění | řetěz Řádu Isabely Katolické velkokříž Imperiálního řádu rudých šípů velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu Medal of Work Merit |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
- V tomto španělském jméně je první nebo otcovské příjmení Pla a druhé nebo mateřské příjmení Deniel.
Životopis
editovatNarodil se v Barceloně, kde studoval v kněžském semináři a poté navštěvoval Papežskou gregoriánskou univerzitu a Angelicum v Římě. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1900, studia dokončil v roce 1903 a poté se věnoval pastorační práci v Barceloně, kde působil také jako profesor v semináři, ředitel několika novin a katedrální kanovník.
4. prosince 1918 byl Deniel papežem Benediktem XV. jmenován biskupem v Ávile. Biskupské svěcení přijal 8. června 1919 z rukou arcibiskupa Francesca Ragonesiho, spolusvětiteli byli biskupové Enrique Reig y Casanova a Francisco Mas y Oliver. Deniel byl později 28. ledna 1935 přeložen za biskupa salamanského.
30. září 1936 Plá vydal svůj slavný pastýřský list „Dvě města“ a svou oddanost povstalcům dal jasně najevo, když 6. října opustil biskupský palác ve prospěch Francisca Franca. Jeho dopis byl první delší biskupskou úvahou o tvrzení, že vede spravedlivou válku. Zopakoval v něm augustinovský rozdíl mezi pozemským městem, kde převládá sobectví, a nebeským městem, kde láska k Bohu nahrazuje veškerý smysl pro sebe, a vylíčil Španělsko rozdělené právě na taková města; „komunismus a anarchismus jsou právě tou ideologií, která vede k pohrdání, k nenávisti k Bohu, našemu pánu, a proti nim vzkvétá hrdinství a mučednictví“. Na stavbu „pozemského města těch, kdo jsou bez Boha“, navázalo „nebeské město Božích dětí“. Dospěl k závěru, že podmínky Tomáše Akvinského pro spravedlivou válku byly splněny. Povstání proti loajalistům bylo oprávněné. Ačkoli v očích světa mohl mít konflikt vnější podobu občanské války, ve skutečnosti se jednalo o křížovou výpravu. Cílem povstání bylo obnovit občanský pořádek. Církev se měla vyslovit pro řád, hierarchickou vládu, křesťanskou civilizaci, náboženství, vlast a rodinu. Ve stejný den, kdy Plá y Deniel vydal svůj nejslavnější pastýřský list, byl generál Francisco Franco prohlášen hlavou státu.[2] Biskup okamžitě zaslal blahopřejný telegram, v němž očekával „slavné vzkříšení křesťanského Španělska“.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Enrique Pla y Deniel na anglické Wikipedii.
