Enfluran

chemická sloučenina

Enfluran (systematický název (RS)-2-chlor-1,1,2-trifluorethyl(difluormethyl)ether) je halogenovaný ether běžně používaný v 70. a 80. letech 20. století jako celkové inhalační anestetikum. Objevil ho Ross Terrell v roce 1963, poprvé byl klinicky použit byl v roce 1966.

enfluran
Schéma chemické struktury
Kódy
Číslo CAS13838-16-9
ChEMBL IDCHEMBL1257
ChemSpider ID3113
PubChem3226
Chemie
Sumární vzorecC₃H₂ClF₅O
SMILESC(C(OC(F)F)(F)F)(F)Cl
InChIInChI=1S/C3H2ClF5O/c4-1(5)3(8,9)10-2(6)7/h1-2H
Molární hmotnost183,971 Da
Teplota varu134 °F
Hustota1,52 g/cm³
Farmakologie
Indikacestatus asthmaticus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Enfluran je strukturní izomer isofluranu. Při pokojové teplotě je kapalný a snadno se vypařuje.

Fyzikální vlastnosti

editovat
Vlastnost Hodnota
Teplota varu při 1 atm 56,5 °C
MAC 1,68
Tlak par při 20 °C 22,9 kPa (172 mm Hg)
Rozdělovací koeficient krev/plyn 1,9
Rozdělovací koeficient olej/plyn 98

Vedlejší účinky

editovat

Klinicky způsobuje enfluran útlum srdeční kontraktility závislý na dávce, čímž současně klesá také spotřeba kyslíku srdečním svalem. Zhruba 2 - 5 % vdechnuté dávky se oxidují v játrech, vznikají při tom fluoridové ionty a kyselina difluormethoxy-difluoroctová. Tento metabolismus je výrazně větší než u strukturního izomeru isofluranu.

Enfluran také snižuje práh pro vznik křečí a proto by se neměl používat zejména u osob s epilepsií. Může také způsobovat maligní hypertermii. U těhotných žen uvolňuje dělohu.

Enfluran a methoxyfluran mají nefrotoxické účinky a mohou způsobit akutní selhání ledvin, obvykle prostřednictvím nefrotoxického metabolitu.[1]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enflurane na anglické Wikipedii.

  1. G. Edward Morgan, Maged S. Mikhail, Michael J. Murray, C. Philip Larson; clinical anaesthesiology third edition,142.

Externí odkazy

editovat