Emmerich Kálmán

Emmerich Kálmán
Rodné jméno	Kopstein Imre
Narození	24. října 1882; Siófok
Úmrtí	30. října 1953 (ve věku 71 let); Paříž
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Alma mater	Hudební akademie Ference Liszta
Povolání	hudební skladatel, dirigent a skladatel filmové hudby
Manžel(ka)	Vera Kálmán
Děti	Charles Kalman
Významná díla	Tatárjárás; Der Zigeunerprimas; Čardášová princezna
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1953)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emmerich Kálmán, vlastním jménem (maď.) Kálmán Imre (rozený Koppstein), (24. října 1882, Siófok, Uhersko – 30. října 1953, Paříž, Francie) byl maďarský operetní skladatel.

Mládí a profesní začátky

Narodil se v rodině bohatého obchodníka Károlyho Koppsteina. Hospodářská recese a stejně tak i otcova odvážná investice do divadla či jízdárny v Siófoku mu však způsobila v roce 1892 bankrot. Rodina se přestěhovala do Budapešti, změnila si jméno na Kálmán a 6 dětí (2 chlapci a 4 dívky) museli rodiče rozdělit mezi příbuzné. == Mladý Emmerich Kálmán měl od malička zájem o hudbu (např. se naučil nazpaměť zpívat celou 2. maďarskou rapsódii od Ference Liszta). Jako malý chlapec však upadl při veřejném tanci a od tehdy už nikdy více nechtěl tancovat. Od malička se učil hře na klavír, v roce 1897 vystoupil veřejně. Později však dostal bolesti ramene a musel svoje studia hry na klavír přerušit. Z těchto důvodů také přešel na studium komponování.

Emmerich Kálmán byl součástí úspěšné generace maďarských hudebních skladatelů, kteří počátkem 20. století studovali na Hudební akademii v Budapešti pod taktovkou Jánose Kösslera. K této generaci patřili operetní skladatelé jako např. Albert Szirmai a Viktor Jacobi, jeden z nejdůležitějších představitelů první hudební avantgardy 20. století Béla Bartók anebo skladatel Zoltán Kodály. Kromě toho navštěvoval na žádost svého otce i studia práv na Budapešťské univerzitě.

Emmerich Kálmán.

Jako absolvent hudební akademie měl v roce 1904 určitý úspěch na závěrečném koncertu se svým symfonickým dílem Saturnálie, ale jeho dílo bylo ten večer hráno poprvé a naposledy.

Po absolutoriu studií práv byl zaměstnán u Samuela Bakonyiho. Když měl zastoupit stávkující železničáře u soudu, nestihl si ani prostudovat spis. U soudu neuspěl, a byl po dohodě propuštěn. Podle dohody měl Bakonyi Kálmánovým rodičům nadále tvrdit, že jejich syn je stále jeho zaměstnancem.

Namísto právní praxe byl Kálmán zaměstnán jako hudební kritik v novinách Pesti Napló, kde byl znám už z jeho studentských let. V té době zkomponoval svoji druhou symfonii Endre a Johanna, ale nikdo o ni neměl zájem. Tehdy ze žertu poznamenal, že zkomponuje operetu. Poté, co zkomponoval úspěšný kuplet pro Sáru Ferákovou (tehdy nejznámější šansonetu v Budapešti) a doslechl se o velkých úspěších Oscara Strause a Leo Falla, začal se zaobírat myšlenkami na operetu vážněji. V tom mu byl příkladem a nápomocen jeho spolužák a přítel Viktor Jacobi, který neváhal a operety začal psát ihned po absolvování Hudební akademie.

Skladatelská dráha

Ani o jeho první operetu Podzimní manévry (maď. Tatárjárás, něm. Ein Herbstmanöver) však maďarské Královské divadlo (Királyszínház) v Budapešti neprojevilo zájem. Ve svém zoufalství se obrátil na ředitele v divadle Vígszínház, jehož dílo velmi zaujalo a rozhodl se ho uvést. Toto rozhodnutí bylo stejně odvážné i úspěšné. Odvážné proto, že Vígszínház měl do tehdy na programu jen činohru, a úspěšné proto, že opereta slavila velký úspěch. Premiéru měla 22. února 1908. Úspěchu si všiml i Viliam Karczag, ředitel v Theater an der Wien. V Budapešti ho doprovázel Leo Fall, který operetu bez závisti či rivality doporučil. Stal se dokonce Kálmánovým dobrým přítelem. Operetu uvedli 21. ledna 1909 v upravené verzi. Měla podobný úspěch jako v Budapešti a z Vídně se dostala do mnoha dalších světových divadel.

Z jeho dalších úspěšných operet, které už mívaly premiéry ve Vídni, se proslavila zejména Čardášová princezna (něm. Die Csárdásfürstin), ale i jiné, např. Hraběnka Marica (něm. Gräfin Maritza) alebo Cirkusová princezna (něm. Die Zirkusprinzessin).

Ve svých operetách plně využíval maďarské čardášové hudební motivy, které vhodně skloubil s vídeňskou operetní tradicí.

V roku 1938 musel Kálmán kvůli svému židovskému původu opustit Vídeň. Za vydatné pomoci Miklósa Horthyho odejel přes Švýcarsko do Paříže. Potom když hrozil vpád německých nacistů i do Francie, odhodlal se na cestu, kterou by jinak asi nikdy nepodnikl, odjel do New Yorku v USA, kde byl už díky svým předchozím operetám dobře znám. Krátce žil i v Hollywoodu.

V době 2. světové války napsal operetu Marinka, která měla sice v USA úspěch, ale nedosáhla slávy jeho předešlých děl. V roce 1949 se nakrátko vrátil do Evropy a navštívil i Vídeň. Poté v roce 1950 se natrvalo usadil v Paříži, kde o dva roky později i zemřel. Jeho poslední opereta Arizona Lady byla uvedena v Bernu až po jeho smrti.

Soukromý život

První Kálmánovou manželkou byla Paula Dvorak, která po těžké chorobě zemřela v roce 1928. Jeho druhou manželkou byla chudá ruská emigrantka Věra Nastasja Makinská, která žila v úplné chudobě ve Vídni a snažila se zde prosadit jako herečka. Kálmán se do ní natolik zamiloval, že jí dal přednost před vznešenou a vlivnou (a také mladou a krásnou) Agnesou Esterházy. Kálmánova láska k Věře (se svými těžkostmi a šťastným rozuzlením) je jakoby vytrhnuta ze světa operety.

Přestože paní Věra byla poměrně rozhazovačná, a přestože se později v USA znova zamilovala a s Kálmánem se rozvedla, je možné říci, že se jednalo o poměrně šťastné manželství. "Milá Veruška", jak byla mužem nazývána, si nicméně rozchod později rozmyslela a opět se za Kálmána provdala. Manželství tentokrát vydrželo až do Kalmánovy smrti a i potom věnovala vdova obrovskou energii v zájmu zachování manželova kultu.

Seznam Kálmánových operet

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emmerich Kálmán
Tatárjárás, Ein Herbstmanöver - Podzimní manévry (1908)
Osbitos (1910)
Der Zigeunerprimas, Cikánský primáš (1912)
The Blue House (1912)
Gold gab ich für Eisen (1914)
Die Csárdásfürstin, Čardášová princezna (1915)
Die Faschingsfee, Masopustní víla (1917)
Das Hollandweibchen, Holanďanka (1920)
Die Bajadere, Bajadéra (1921)
Gräfin Maritza, Hraběnka Marica (1926)
Die Zirkusprinzessin, Cirkusová princezna (1926)
Golden Down (1927)
Die Herzogin von Chicago, Vévodkyně z Chicaga (1928)
Das Veilchen von Montmartre, Fialky z Montmartru (1930)
Ronny (1931)
Der Teufelsreiter (1932)
Marinka (1945)
Arizona Lady (1954)

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Emmerich Kálmán na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emmerich Kálmán na slovenské Wikipedii.