Emmanuel Félicité de Durfort, vévoda de Duras
Emmanuel Félicité de Durfort, vévoda de Duras (francouzsky Emmanuel-Félicité de Durfort, 4. duc de Duras, marquis de Blanquefort, comte de Duras, baron de Cypressas)[1] (19. prosince 1715 Paříž – 6. září 1789 Versailles) byl francouzský šlechtic, vojevůdce a dvořan. Od mládí sloužil v armádě, po otci užíval titul vévody a bojoval v několika válkách 18. století. Mimo jiné se uplatnil jako diplomat a v letech 1752–1755 byl velvyslancem v Madridu. V armádě dosáhl nejvyšší hodnosti maršála Francie (1775),[pozn. 1] kromě toho zastával vysoké funkce u královského dvora a ve správě provincií. Proslul také jako mecenáš a byl členem Francouzské akademie.
| Emmanuel Félicité de Durfort, vévoda de Duras | |
|---|---|
 Vévoda de Duras (cca 1750, Jean-Baptiste Lefebvre) | |
| Guvernér ve Franche-Comté | |
| Ve funkci: 1770 – 1789 | |
| Předchůdce | Jean-Baptiste de Durfort, vévoda de Duras |
| Nástupce | Emmanuel Céleste de Durfort, vévoda de Duras |
| Premier gentilhomme de la Chambre | |
| Ve funkci: 1757 – 1789 | |
| Předchůdce | François Joachim Potier, vévoda des Gesvres |
| Nástupce | Emmanuel Célesté de Durfort, vévoda de Duras |
| Velvyslanec ve Španělsku | |
| Ve funkci: 1752 – 1755 | |
| Předchůdce | François Marie de Villers-La Faye |
| Nástupce | Henri Joseph Bouchard d'Esparbès de Lussan d'Aubeterre |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Francie |
| Hodnost | maršál Francie (1775), generálporučík (1748), maréchal de camp (1745), brigádní generál (1743) |
| Narození | 19. prosince 1715 Paříž |
| Úmrtí | 6. září 1789 (ve věku 73 let) Versailles |
| Titul | vévoda (1733) |
| Choť | Charlotte Antoinette de La Porte Mazarin Louise Françoise de Coëtquen |
| Partner(ka) | Barberina Campanini |
| Rodiče | Jean-Baptiste de Durfort a Marie Angèlique Victoire de Bournonville |
| Děti | Emmanuel-Céleste de Durfort Louise-Jeanne de Durfort Charles Armand Fidèle de Durfort, Comte de Duras |
| Příbuzní | Amédée-Bretagne-Malo de Durfort (vnuk) |
| Profese | politik, diplomat a voják |
| Ocenění | Řád sv. Ducha (1767), Řád zlatého rouna (1772) |
| Commons | Emmanuel Félicité de Durfort, Duke of Duras |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat.svg)
Pocházel ze staré šlechtické rodiny, byl synem maršála Jeana-Baptista de Durfort, vévody de Duras (1684–1770) a jeho manželky Angélique Victoire de Bournonville (1686–1764). Jako otcův dědic v mládí užíval titul hrabě de Durfort. V roce 1731 vstoupil ke královským mušketýrům a již v roce 1732 byl kapitánem. Po otci začal v roce 1733 užívat titul vévody (Duc de Duras). Za války o polské dědictví bojoval v Itálii, kde zastával funkci pobočníka maršála Villarse. V roce 1734 byl jmenován plukovníkem a zúčastnil se obléhání Philippsburgu, v roce 1735 operoval na Rýně. Na začátku války o rakouské dědictví bojoval v Bavorsku a v roce 1743 se vrátil do Francie s hodností brigádního generála. V další fázi války se zúčastnil bojů ve Flandrech a byl zraněn v bitvě u Dettingenu (1743). V roce 1745 byl povýšen na generálmajora (maréchal de camp) a v bitvě u Fontenoy byl pobočníkem krále Ludvíka XV., který se osobně zúčastnil bojů. Na konci války byl k datu 10. května 1748 povýšen do hodnosti generálporučíka (Lietunenat-général des Armées du Roi).
V letech 1752–1755 byl francouzským velvyslancem ve Španělsku.[2] Po návratu mu byla k titulu vévody přiznána práva francouzského paira (1755). V roce 1757 byl jmenován jedním ze čtyř hlavních komorníků krále Ludvíka XV. (Premier Gentilhomme de la Chambre). V roce 1758 se stal velitelem v Bordeaux a v roce 1767 byl jmenován rytířem Řádu sv. Ducha.[3] V závěrečné fázi sedmileté války se zúčastnil bojů v Německu (1760–1761) pod velením maršála Soubise.
Od roku 1770 zastával čestnou funkci guvernéra provincie Franche-Comté[4][5] a v roce 1772 získal od španělského krále Karla III. Řád zlatého rouna.[6] Po nástupu Ludvíka XVI. byl povýšen do hodnosti maršála Francie (Maréchal de France)[7] a téhož roku byl zvolen členem Francouzské akademie.[8]
Zemřel na zámku ve Versailles 6. září 1789 krátce po vypuknutí Francouzské revoluce.
Rodina
editovatByl dvakrát ženatý.[9] Jeho první manželkou se v roce 1733 stala Charlotte Antoinette de La Porte-Mazarin (1719–1735), která byla pravnučkou Hortensie Manciniové, jedné z neteří a dědiček kardinála Mazarina.[10] Charlotte Antoinette zemřela v šestnácti letech po těžkém porodu. Vévoda de Duras se podruhé oženil v roce 1736 s Louise Françosie de Coëtquen (1724–1802). Tímto sňatkem získal rozsáhlé dědictví, které však později po částech rozprodal.[11] Z obou manželství se narodily tři děti.
- 1. Louise Jeanne de Durfort, vévodkyně de Mazarin (1735–1781), ∞ 1747 Louis Marie Guy d'Aumont, 6. vévoda d'Aumont (1732–1799), generálporučík (bratranec)[12]
- 2. Emmanuel Céleste de Durfort, vévoda de Duras (1741–1800), generálmajor, poslanec Generálních stavů 1789, později v emigraci, ∞ 1760 Louise Henriette de Noailles (1745–1832), dvorní dáma Marie Antoinetty, autorka memoárů
- 3. Charles Armand de Durfort, hrabě de Duras (1743–1804), generálmajor, ∞ 1765 Marie Josephe de Rigaud de Vaudreuil (1743–1781)
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Vedle významných aristokratických klanů Montmorency a Noailles má rodina Durfortů nejpočetnější zastoupení v seznamu nejvyšší vojenské hodnosti maršála Francie. Za vlády Ludvíka XIV. postoupili do hodnosti maršála Francie sourozenci Jacques Henri de Durfort, vévoda de Duras (1625–1704, maršál 1675) a Guy Aldonce de Durfort, vévoda de Lorges (1630–1702, maršál 1676). V další generaci v rámci dynastických válek 18. století dosáhli postu francouzského maršála bratranci Jean-Baptiste de Durfort, vévoda de Duras (1684–1770, maršál 1741) a Guy Michel de Durfort, vévoda de Lorges (1704–1773, maršál 1768). Pátým a posledním maršálem Francie byl Emmanuel Félicité povýšený do této hodnosti za vlády Ludvíka XVI. v roce 1775.
Reference
editovat- ↑ Rodokmen rodu de Durfort dostupné online
- ↑ Přehled diplomatických zastoupení Francie v letech 1643–1789 na webu conseilduroi.fr dostupné online
- ↑ Liste alphabétique de l'ordre du Saint-Esprit; Paříž, 1863; s. 164 dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v provincii Franche-Comté na webu worldstatesmen.org dostupné online
- ↑ Přehled guvernérů francouzských provincií 1643–1789 na webu conseilduroi.fr dostupné online
- ↑ Seznam rytířů španělského Řádu zlatého rouna v 18. stoletídostupné online
- ↑ Officiers généraux de l'armée de terre et des services (Ancien Régime – 2010); Vincennes, 2011; s. 88 dostupné online
- ↑ Emmanuel de Durfort de Duras na webu Francouzské akademie dostupné online
- ↑ Emmanuel Félicité de Durfort na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Mazarini-Mancini na webu racineshistoire.fr dostupné online
- ↑ Dědictví 'Durfortů po rodině Coëtquen dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu d'Aumont na webu racineshistoire.fr dostupné online
Literatura
editovat- Dictionnaire historique et biographique des généraux français, svazek 5; Paříž, s. 364–366 dostupné online
- KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách. Bitvy a osudy válečníků VII. 1709–1748; Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6
- KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka. Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763; Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2
- SURREAUX, Simon: Servir le Roi. Vie et mort des maréchaux de France au XVIIIe siècle; Paříž, 2017; 216 s. ISBN 9782363582843
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2