Emil Hadač
Emil Hadač (10. května 1914 Lázně Bohdaneč – 23. dubna 2003 Praha) byl český geobotanik (fytocenolog) a ekolog.
| Profesor RNDr. Emil Hadač, DrSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. května 1914 Lázně Bohdaneč  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. dubna 2003 (ve věku 88 let) Praha  Česko |
| Místo pohřbení | Chodovský hřbitov |
| Povolání | pedagog, spisovatel, botanik, ekolog, geolog, učitel a výzkumník |
| Alma mater | Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy |
| Ocenění | Cena ministra životního prostředí |
| Manžel(ka) | Věra Hadačová |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNa počátku výzkumné dráhy ho zaujaly otázky vývoje flóry nejzazšího severu, kterou zkoumal koncem třicátých let na Islandu a Špicberkách. Ve válečných letech vedl se svým bratrem skupinu mladých přírodovědců na Pardubicku a ihned po válce zorganizoval v rámci Přírodovědeckého klubu Arktický odbor, jehož cílem byla výzkumná expedice na sever SSSR, především na Tajmyr. Výpravu ale znemožnily tehdejší politické poměry, a tak se celý kolektiv vydal na Island, s nímž měl Hadač vědecké kontakty již dříve. V dalších letech cestoval a pracoval v různých částech světa, např. v Iráku a na Kubě. Později se jako přednosta Ústavu pro výzkum peloidů zaměřil na studium humolitů, jehož výsledkem byla monografie Československé peloidy (léčivá bahna, rašeliny a slatiny) z r. 1953. Hadač tak postupně rozšiřoval svůj vědecký záběr od geobotaniky a fytogeografie k obecnějším ekologickým aspektům, a posléze právem stanul v čele Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Své zkušenosti shrnul v knize Krajina a lidé (Academia 1982). Tato poměrně útlá publikace (148 stran) představuje svěže a srozumitelně napsaný úvod do krajinné ekologie s řadou postřehů, které dosud nebyly plně doceněny. Od ekologie krajiny byl už jen krok k ochraně přírody. Na ni byl zaměřen výzkum Broumovska, jehož záměr – vyhlášení chráněné krajinné oblasti – se splnil 27. 3. 1991. Obdobný výzkum pak E. Hadač až donedávna prováděl v Národním parku Poloniny na severovýchodním Slovensku. Z jeho organizační činnosti je třeba vyzdvihnout předsednictví v Biologické společnosti, kde se soustředili naši nejlepší environmentalisté, které Hadač mnohokrát zaštítil proti nepřízni režimu. Záslužná byla i jeho činnost ve Vesmíru, kde v letech 1971–1981 působil ve funkci šéfredaktora. S Hadačem odešel přírodovědec širokého záběru, který ovlivnil naši mladou generaci v druhé polovině 20. století a jehož práci v rámci ekologie ocení až budoucnost.
Ocenění
editovatV roce 1994 byl oceněn Cenou ministra životního prostředí (v prvním roce jejího udělování) „za celoživotní dílo v ekologii a botanice“.[1]
Výběr z bibliografie
editovat- Krajina a lidé: úvod do krajinné ekologie, Academia, 1982
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Cena ministra životního prostředí 1994–2004, MŽP : Praha, 2004, ISBN 80-7212-315-7, dostupné on-line Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine., formát PDF; portrét E. Hadače na str. 8.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Hadač na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Hadač
- Přírodovědecké výpravy na Island 1936–1948 – článek a nekrolog na webu Severských listů
- Homo botanicus: Hadač, Emil
- Botanické studie věnované památce Emila Hadače
- https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2003/cislo-6/emil-hadac.html
