Emil Foit
Emil Foit (12. března 1913 Komárov – 18. června 1976 Newquay) byl velitel 310. československé stíhací perutě RAF.
| Emil Foit | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 12. března 1913 Komárov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. června 1976 (ve věku 63 let) Newquay  Spojené království |
| Vojenské informace | |
| Příslušnost | Československé letectvo, Royal Air Force |
| Hodnost | CZ – plk., EN – F/Lt |
| Jednotky | 310. československá stíhací peruť RAF |
| Války | druhá světová válka |
| Vítězné souboje | 2x, 1x podíl na sestřelu, 5x poškození |
| Vyznamenání | Záslužný letecký kříž (Spojené království)  Československý válečný kříž 1939 _Bar.png){kind=small} |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatV roce 1934 maturoval, potom nastoupil základní vojenskou službu ve Valašském Meziříčí a absolvoval tam školu pro důstojníky v záloze. V letech 1936–1937 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a byl jmenován poručíkem letectva. Po pilotním výcviku byl koncem března 1938 přidělen jako pilot k 48. stíhací letce Leteckého pluku 4 v Pardubicích.[1]
Po okupaci se v květnu 1939 přes Polsko a Švédsko dostal do Velké Británie a pak v srpnu do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Sloužil v Tunisu, v alžírské Blidě a v Oranu. Po kapitulaci Francie odjel přes Casablancu a Gibraltar do Velké Británie, kde byl v srpnu 1940 přijat do RAF.
Absolvoval krátký bojový výcvik na letounech Hurricane, krátce sloužil u britské 85. stíhací perutě a v říjnu 1940 byl přidělen do Duxfordu k 310. československé stíhací peruti. Od 14. února 1942 do 15. listopadu 1942 byl velitelem letky "B". Od 15. ledna 1943 do 13. ledna 1944 zastával funkci velitele 310. perutě. Během bitvy o Británii sestřelil 3 nepřátelské letouny a 5 jich poškodil.
Koncem války působil po odchodu od perutě na Inspektorátu československého letectva v Londýně.[1]
V srpnu 1945 se vrátil do Československa a nastoupil na velitelství 1. letecké divize. V říjnu 1945 byl jako major jmenován velitelem leteckého pluku v Praze-Kbelích. V březnu 1946 byl povýšen na podplukovníka.[2]
V březnu 1948 odešel podruhé do exilu a ve Velké Británii opět nastoupil k RAF. Působil pak jako letecký dispečer na Cejlonu, v Severním Irsku i v Anglii.
Ocenění
editovatJe nositelem řady vysokých československých, britských a francouzských vyznamenání.[2] V roce 1991 byl in memoriam povýšen na plukovníka čs. letectva. a v roce 2001 se stal čestným občanem města Brno.[3]
Vyznamenání
editovat
Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Záslužný letecký kříž (DFC, 28. prosince 1944)
Hvězda 1939–1945
Evropská hvězda leteckých osádek
Britská medaile Za obranu
Válečná medaile 1939–1945
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Foit, Emil : F. Valka.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Brno - Čestní občané města Brna (od r. 1990). www.brno.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
Literatura
editovat- RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Stíhači nad kanálem. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 384 s. ISBN 80-206-0320-4.
- RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu, 4. část. Cheb: Svět křídel, 2002. ISBN 80-85280-84-1
- IRRA, Miroslav. Československé vojenské letectvo 1945–1950. Cheb: Svět křídel, 2006. ISBN 80-86808-33-5
- LÁNÍK, Jaroslav a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9
