Eliška Pešková

česká herečka

Eliška Pešková, rozená Elisabeth Peschke, provdaná Eliška Švandová ze Semčic (1. července 1833 Praha23. května 1895 Praha), byla česká divadelní herečka.

Eliška Pešková
Eliška Pešková (1883)
Eliška Pešková (1883)
Narození1. července 1833
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. května 1895 (ve věku 61 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PříbuzníMatylda Pešková (sourozenec)

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodinná hrobka Pavla Švandy ze Semčic – Vyšehradský hřbitov v Praze

Pocházela z dvojjazyčné rodiny hostinského z Platnéřské ulice v Praze. Její otec byl Němec, rodák z Vratislavi, usazený v Praze.[1] Její matka byla Češka. Přes léto měl otec pronajatou restauraci u německého divadla v Karlových Varech. Její mladší sestrou byla pedagožka a překladatelka Matylda Pešková. Ve čtrnácti letech se stala žačkou členky německé zemské činohry Niny Herbstové (ještě jako Elisabeth Peschke),[1] později se stala členkou souboru Divadla sv. Mikuláše. V roce 1849 vystoupila poprvé v Praze v několika rolích, a to s velkým úspěchem. Později byla angažována v Teplicích, ještě téhož roku ji ale pozval do Prahy Josef Kajetán Tyl a osobně ji naučil hrát v češtině. V roce 1849 vystoupila ve své první české roli v nově otevřené Aréně v Pštrosce, již jako Eliška Pešková.[1] Brzy se stala jednou z nejpopulárnějších členek českého zemského (Stavovského) divadla.

V roce 1850 se provdala za známého divadelníka Pavla Švandu ze Semčic a začala vystupovat v jeho divadelní společnosti. Z Prozatímního divadla byla po neshodách s hlavním režisérem Josefem Jiřím Kolárem v roce 1870 propuštěna se zdůvodněním, že zmeškala představení.[1] Vystupovala pak již jen ve Švandově společnosti. Jejím hlavním oborem byly role sentimentálních milovnic v salónních komediích; většina her, v nichž hrála, je již zapomenuta. Ovlivnila mnoho českých hereček své a následující generace. Sama také napsala asi dvacet dramat, z velké části dramatizace jiných literárních děl, údajně na 600 dramat také přeložila z francouzštinyněmčiny.

"Neznali jste Peškovou? Pak nevíte, co je to veseloherní herečka!", říkávali staří Pražané mladým. A skutečně stěží by se byla našla jí podobná. Vyšplhala se z copatých, prostořekých žabek do salónních subret, v nichž zahrocovala pointy v bodavé šípy, a dospívala v plamennou debatérku. Léta formovala její projev. Získal na jasnosti a ostrosti...Její nejpádnější zbraní byla ovšem bezprostřednost výrazu, tryskající z nevyčerpatelné svěžesti její osobnosti.

Rudolf Deyl [2]

Reference

editovat
  1. a b c d DEYL, Rudolf. Vavříny s trny. Praha: Československý spisovatel 1973, str. 13 až 17.
  2. DEYL, Rudolf . Vavříny s trny. Praha: Československý spisovatel 1973, str. 22–23.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat