Eleonora Marie ze Schwarzenbergu
Eleonora Marie ze Schwarzenbergu, rozená z Lichtenštejna (25. prosince 1812 Vídeň – 27. srpna 1873 Třeboň) byla česko-rakouská šlechtična, aristokratka u vídeňského dvora, mecenáška, která svou dobročinnost realizovala zejména v podobě podpory výstaveb nemocnic a vedením spolků na podporu dětí, tělesně postižených, bezdomovců i veteránů. Za svou charitativní činnost byla vyznamenána Mezinárodní radou žen. Věnovala se i architektuře a interiérovému designu.
| Eleonora Marie z Lichtenštejna | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. prosince 1812 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 28. července 1873 (ve věku 60 let) Třeboň  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Domaníně |
| Povolání | aristokratka |
| Choť | (1830) Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888) |
| Děti | 1. Adolf Josef (1832–1914) 2. Marie Leopoldina, provdaná z Valdštejna-Wartenbergu (1833–1909) |
| Rodiče | Mořic Josef z Lichtenštejna a Leopoldina Esterházyová z Galanty |
| Rod | Lichtenštejnové |
| Příbuzní | Leopoldina z Lichtenštejna (sourozenec) Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu a Christiane Thun-Salm[1] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Eleonora Marie byla dcerou knížete Mořice Josefa z Lichtenštejna (1775–1819) a Leopoldiny rozené kněžny Esterházyové z Galanty (1788–1846). Její otec byl významný důstojník rakouské armády, který vyjednával s Napoleonem po bitvě u Ulmu, účastnil se bitvy u Slavkova i bitvy národů u Lipska. Po brzké smrti otce v roce 1819 měla Eleonora a její dvě sestry zajištěny odpovídající vzdělání typické pro tehdejší šlechtičny. Jeho součástí byly historie, hra na hudební nástroj, společenská konverzace, výuka cizích jazyků nebo kurzy výtvarného umění. Eleonora se nadchla pro historii, vedla si zápisník s chronologickou posloupností papežů, evropských panovníků, atd. Také ji zajímala krajinářská a zahradní architektura, stejně jako její matku, zároveň ale byly pro ni podnětem časté návštěvy zámků Esterházy a Lednice, kde v době jejího mládí byly budovány zahrady a parky v duchu romantismu. Dochoval se i její skicář s krajinnými a architektonickými prvky.
Manželství
editovatV roce 1829 požádal o ruku Eleonory Jan Adolf, budoucí vládnoucí kníže ze Schwarzenbergu. To bylo poměrně neobvyklé, dědici si většinou brali prvorozené dcery. Vzhledem k jeho postavení a rozsáhlým majetkům se jednalo pro Eleonoru o nejlepší možnou partii. Její matka se sňatkem souhlasila, později souhlasil i ženichův otec, zásnuby páru proběhly v prosinci 1829. Manželská smlouva byla potvrzena 17. května za přítomnosti nejen snoubenců a jejich nejbližších příbuzných, ale také za účasti vážených svědků – knížete Metternicha a knížete Jana I. z Lichtenštejna.
Svatba proběhla 22. května v kostele svatého Michaela ve Vídni. Výdaje za svatební obřad hradila neobvykle rodina ženicha, oslavy a lidové slavnosti pro 230 000 schwarzenberských poddaných a divadelní představení pro obyvatele Krumlova a Třeboně se konaly až do září. I jitřní dar novomanžela byl velkorysý v podobě briliantových šperků za více než 11 000 zlatých. Jejich manželství je dle dostupných zdrojů hodnoceno jako šťastné a jejich vztah jako velmi intenzivní.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
Literatura
editovat- BOUŠKA, Jan: Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper. Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, obhájeno 2017, 73s.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Marie z Lichtenštejna na Wikimedia Commons - 200. VÝROČÍ NAROZENÍ ELEONORY KNĚŽNY ZE SCHWARZENBERGU
- Výstava o kněžně, které vděčí za svou podobu zámek Hluboká
- Liechtenstein Eleonore Archivováno 25. 12. 2021 na Wayback Machine.
