Eleonora (povídka)

povídka Edgara Allana Poea

Eleonora (v angličtině "Eleonora") je krátká romantická povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1842.

Eleonora
Ilustrace Byama Shawa pro londýnské vydání z roku 1909.
Ilustrace Byama Shawa pro londýnské vydání z roku 1909.
AutorEdgar Allan Poe
Původní názevEleonora [1]
ZeměSpojené státy americké
Jazykangličtina
Žánrpovídka, romantický příběh
VydavatelThe Gift
Datum vydání1842
Typ médiatištěné (periodika)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eleonora je příběh o dívce, která prožívá intenzivní lásku, ale není jí souzeno štěstí, záhy umírá. Smrt krásné dívky, jeden z nejpoetičtějších námětů na světě vůbec,[2] se často objevuje v autorově tvorbě. Viz též povídky "Ligeia", "Morella", "Berenice" a "Medailon".

Příběh

editovat

Vypravěč o sobě v úvodu příběhu prozrazuje, že pochází z rodu s neobvyklou fantazií a žhavou vášní. Lidé o něm říkají, že je šílený, ale co když je šílenství jen vyšší formou inteligence a vše, co má vnitřní hloubku vyvěrá z takové složité mysli povznesené nad běžný intelekt? Ti, kdož sní i ve dne, poznávají mnohé z toho, co zůstává zapovězeno pouze nočním snivcům, nahlédají do věčnosti a žasnou před branami velkých tajemství.

Vypravěč žije se svou tetou a sestřenicí v „Údolí duhových trav“, před lidmi ukryté dolině mezi hřebeny mohutných svahů, ráji plném barevných květů, průzračných potůčků a úchvatných stromů. Patnáct let se spolu s Eleonorou toulají tímto nádherným koutem přírody, než do jejich srdcí vstoupí láska. Vášni a fantazii již není bráněno, derou se na povrch jako žhavá láva.

Podivné, nádherné květy jako hvězdy pučely na stromech, kde dosud nic nekvetlo. Koberec svítil ještě sytější zelení a tam, kde uvadla sedmikráska, vykvetlo za ni deset rubínových asfodelů. Na každém kroku se probouzel nový život, štíhlý plameňák, dosud zde nevídaný, ukazoval na odiv své nachové peří a s ním tisíce ptáků oslnivě žhnoucích barev. Zlaté a stříbrné rybky se proháněly v řece a z jejího lůna stoupal šum, který se pozvolna sléval v melodii tak konejšivou, tak božskou, jakou vyluzuje jen harfa Aiólova, líbeznější než cokoli na světě krom hlasu Eleonory.
— Edgar Allan Poe - Eleonora

Eleonora ví, že umírá. Byla stvořena do krásy, jen aby skonala. Rmoutí ji představa, že její milý opustí tento ráj a dá svou lásku jiné. Vypravěč se jí vrhne k nohám a složí přísahu, že nikdy nezradí jejich lásku. Eleonora mu slíbí, že se k němu bude navracet v podobě večerního vánku či vůně z kadidelnic.

Po její smrti vypravěč dlouho setrvává v „Údolí duhových trav“, které se proměňuje. Svěží trávník vybledá, plameňáci odlétají, květy vadnou. Samota v srdci se stává natolik nesnesitelnou, že se mladý muž rozhodne opustit údolí, které mu tak drásavě připomíná jeho milovanou a vydává se do města.

Okázalost vznešeného dvora, pulzující ruch sídla, mámivá krása žen – to vše útočí na jeho mysl, přesto zůstává věrný přísaze. Jednoho dne však potká Ermengardu, dívku z daleké neznámé země a jeho city opět vzplanou. Ožení se s ní a když jedné noci leží na posteli, zdá se mu, že slyší něžný hlas Eleonory šeptající:

Spi klidně - neboť duch lásky vše ovládá a řídí. Jsi nyní zproštěn slibů, jichž přísahu jsi složil Eleonoře. Proč, to poznáš až v nebi.

Česká vydání

editovat

Česky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích:

Poznámky

editovat
  • úvodní citát povídky „Sub conservatione formae specificae salva anima.“ (česky „Zachováním zvláštní podoby bývá duše zachráněna.“) pochází od katalánského spisovatele, cestovatele a filosofa Ramóna Llulla.
  • pojem „Údolí duhových trav“ („Valley of the Many-Colored Grass“) byl inspirován elegií Adonaïs anglického romantického básníka Percy Bysshe Shelleyho.[5]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eleonora (short story) na anglické Wikipedii.

  1. Quinn, Arthur Hobson (1998). Edgar Allan Poe: A Critical Biography. Baltimore: Johns Hopkins University Press. ISBN 0-8018-5730-9. str. 328-329 (anglicky)
  2. Silverman, Kenneth. Edgar A. Poe: Mournful and Never-ending Remembrance. New York: Harper Perennial, 1991. str. 239. ISBN 0-06-092331-8 (anglicky)
  3. POE, Edgar Allan. Černý kocour. Praha: Mladá fronta, 1988. Kapitola Obsah, s. 151. 
  4. POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Praha: Levné knihy KMa, 2002. ISBN 80-7309-070-8. Kapitola Obsah, s. 213. 
  5. Meyers, Jeffrey. Edgar Allan Poe: His Life and Legacy. New York: Cooper Square Press, 1992: str. 129. ISBN 0-8154-1038-7 (anglicky)

Externí odkazy

editovat