Elektrostatický odlučovač
Elektrostatický odlučovač (elektroodlučovač) je zařízení, které slouží k odstranění popílku ze spalin za pomoci statické elektřiny.[1] Hlavní součást odlučovače tvoří záporně nabitá elektroda, která polarizuje popílek z procházejících spalin.[1] Popílek je následně zachytáván na uzemněných kladně nabitých deskách (elektrodách) a následně mechanicky sbírán v lapači.[1]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/52/Electrostatic_precipitator.svg/220px-Electrostatic_precipitator.svg.png)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cc/Collection_electrode_of_electrostatic_precipitator_in_waste_incineration_plant_in_Gdansk.jpg/220px-Collection_electrode_of_electrostatic_precipitator_in_waste_incineration_plant_in_Gdansk.jpg)
Běžné spaliny obsahují asi 30 g popílku na 1 m³, díky použití elektroodlučovače je obsah pevných částic snížen na méně než 0,1 g/m³.[1] Elektrody mají napětí typicky 40–70 kV, rychlost spalin v komoře odlučovače činí asi 1–2 m/s.[2][3]
První pokusné použití odstranění pevných částic ze spalin pochází z roku 1824, nicméně ke skutečnému průmyslovému využití elektrostatického jevu došlo díky patentu Fredericka Gardnera Cottrella z roku 1907.
Odkazy
editovatReference
editovatSouvisející články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu elektrostatický odlučovač na Wikimedia Commons