Wikipedie

Elżbieta Izabela Lubomirska

polská šlechtična a sběratelka umění (1736–1816)

Elżbieta Izabela Lubomirska (21. května 1736, Varšava – 11. listopadu 1816, Vídeň), známější pod svým provdaným jménem Izabela Lubomirska, byla politicky vlivná polská šlechtična, filantropka a kulturní mecenáška.

Elżbieta Izabela Lubomirská
Portrét
Narození21. května 1736
Varšava, Polsko-litevská uniePolsko-litevská unie Polsko-litevská unie
Úmrtí25. listopadu 1816 (ve věku 80 let)
Vídeň, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
PohřbenaHřbitov ve Währingenu a Kostel svatého Stanislava
ManželStanisław Lubomirski
PotomciJulia Lubomirska, Konstancja Małgorzata Lubomirska, Aleksandra Lubomirska a Elżbieta Lubomirska
RodCzartoryští
OtecAugust Alexandr Czartoryski
MatkaMaria Zofia Sieniawská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Portrét Izabely od Pera Kraffta staršího, 1767

Byla dcerou Augusta Aleksandra Czartoryskiho, jednoho z vůdců Familie, a Marie Zofie Czartoryské. V mládí se zamilovala do svého bratrance Stanisława Augusta Poniatowského, který byl později zvolen polským králem jako Stanislav August, ale nemohla se za něj provdat kvůli odporu svého otce, podle jehož názoru nebyl dostatečně bohatý ani vlivný.[1]

Nakonec se 9. června 1753 provdala za Stanisława Lubomirského, se kterým měla čtyři dcery: Julii, Konstancju, Elżbietu a Aleksandru.

Od roku 1783 byla členkou polských svobodných zednářů.[2] Pro její zálibu v modré, kterou často nosila, se jí říkalo „Modrá markýza“.

Byla jedním z největších a nejbohatších vlastníků půdy v Unii. Patřil jí Wilanowský palác (dřívější královské sídlo Jana III. Sobieského) u Varšavy, palác v Ursynówě (tehdy nazývaný Rozkosz), který postavila pro svou dceru Aleksandru, a palác Mon Coteau v Mokotówě (dnešní Palác Szustra). Položila základní kámen k budově Národního divadla ve Varšavě a iniciovala přestavbu rodinného sídla svého manžela, zámku Łańcut, v rokokovém stylu.

Nepochybně byla jednou z nejvýraznějších žen v Polsku 18. století. Velmi aktivně se účastnila politiky. Zpočátku si rozuměla s králem Stanislavem Augustem, později s ním měla spory. Roztrpčena neúspěchem svého jednání u dvora se přestěhovala do Paříže a po vypuknutí revoluce utekla do Vídně. Kromě politické činnosti se vyznamenala jako pokroková ochránkyně rolníků – na svých panstvích zakládala školy a nemocnice. V Łańcutu založila palírnu, která dnes existuje pod názvem Polmos Łańcut.

Zemřela 25. listopadu 1816 ve Vídni. Byla pohřbena na hřbitově ve Währingu. Dne 23. září 1885 byla z důvodu likvidace hřbitova rakev převezena do farního kostela v Łańcutu, kde byla znovu pohřbena. Již dříve byl v chrámu postaven pomník z bílého carrarského mramoru, který financoval hrabě Alfred Potocki.

Galerie

editovat
  •  
    Hra za přítomnosti krále Stanislawa II. Augusta v srpnu 1790. Obraz zachycuje interiér prvního varšavského Národního divadla na náměstí Krasińských. Toto divadlo štědře podpořila Elżbieta Lubomirska.
  •  
    Izabela Lubomirska na koncertě s Henrykem Lubomirskim (hrající na harfu) a svými dvěma francouzskými známými v Łańcutu v roce 1793.
  •  
    Obraz Izabely Lubomirské od Carla Hummela, 1816.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 Mikołaj Jerzy Czartoryski
 
 
 Michał Jerzy Czartoryski
 
 
 
 
 
 
 Izabela Korecká
 
 
 Kazimierz Czartoryski
 
 
 
 
 
 
 Tomasz Olędzki
 
 
 Joanna Weronika Olędzká
 
 
 
 
 
 
 Anna Grzybowská
 
 
 August Alexandr Czartoryski
 
 
 
 
 
 
 Andrzej Morsztyn
 
 
 Jan Andrzej Morsztyn
 
 
 
 
 
 
 
 
 Izabela Alžběta Morsztynová
 
 
 
 
 
 
 George Gordon, 2. markýz z Huntly
 
 
 Catherine Gordonová
 
 
 
 
 
 
 Anne Campbellová
 
Elżbieta Izabela Lubomirská
 
 
 
 
 
 Adam Hieronim Sieniawski
 
 
 Mikołaj Hieronim Sieniawski
 
 
 
 
 
 
 Wiktoria Elżbieta Potocká
 
 
 Adam Mikołaj Sieniawski
 
 
 
 
 
 
 Alexandr Ludvík Radziwiłł
 
 
 Cecílie Marie Radziwiłłová
 
 
 
 
 
 
 Lukrécie Marie Strozziová
 
 
 Maria Zofia Sieniawská
 
 
 
 
 
 
 Jiří Šebestián Lubomirský
 
 
 Stanislav Herkules Lubomirský
 
 
 
 
 
 
 Konstancie Ligęzová
 
 
 Alžběta Helena Sieniawská
 
 
 
 
 
 
 Łukasz Opaliński
 
 
 Žofie Anna Alžběta Opalińská
 
 
 
 
 
 
 Izabela Tęczyńska
 

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elżbieta Izabela Lubomirska na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ZAMOYSKI, Adam. The Last King of Poland. [s.l.]: Hippocrene Books, 1997. 560 s. Dostupné online. ISBN 978-0781806039. (anglicky) 
  2. ↑ MAŁACHOWSKI-ŁEMPICKI, Stanisław. Wykaz polskich lóż wolnomularskich oraz ich członków w latach 1738-1821. Krakov: Archiwum Komisji Historycznej, 1930. (polsky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Elżbieta_Izabela_Lubomirska&oldid=23670243“