Wikipedie

Eero Järnefelt

finský malíř

Erik (Eero) Nikolai Järnefelt (8. listopadu 1863, Vyborg – 15. listopadu 1937, Helsinky) byl finský malíř a profesor umění. Jedním z jeho nejslavnějších děl je obraz zachycující okolí národního parku Koli v Severní Karélii ve Finsku. Je medailistou Světové výstavy roku 1889 a 1900. Vyučoval umění na Helsinské univerzitě a byl předsedou Finské akademie výtvarných umění.[1][2][3]

Eero Järnefelt
Rodné jménoErik Nikolai Järnefelt
Narození8. listopadu 1863
Vyborg
Úmrtí15. listopadu 1937 (ve věku 74 let)
Helsinky
Místo pohřbeníhřbitov Hietaniemi
Alma materHelsinská akademie krásných umění
Povolánímalíř
RodičeAugust Aleksander Järnefelt a Elisabeth Järnefelt
Manžel(ka)Saimi Järnefelt
DětiHeikki Järnefelt
PříbuzníAino Sibelius, Arvid Järnefelt, Armas Järnefelt a Kasper Järnefelt (sourozenci)
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1902)
rytíř Řádu polární hvězdy (1915)
komandér Řádu bílé růže (1920)
rytíř Vasova řádu (1924)
velkodůstojník Řádu italské koruny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Eero Järnefelt byl synem generála Alexandra Järnefelta a baronky Elisabeth Järnefelt (z rodu Clodt von Jürgensburg).[4] Pochází ze švédsky mluvící rodiny, která měla silně v oblibě Finsko, jeho kulturu a jazyk, a jejíž původ sahá k baltské aristokracii.[5] V jeho umělecké rodině je spousta spisovatelů, skladatelů a umělců. Mezi ně se řadí i jeho sourozenci, kteří se později také proslavili, například Kasper (literární kritik), Arvid (soudce a spisovatel), Armas (skladatel a dirigent) a Aino (manželka Jeana Sibelia).[1]

Poté, co dokončil studia na soukromé akademii, začal mezi lety 1874–1878 studovat na Akademii výtvarného umění v Helsinkách. Roku 1883 odešel studovat do Carské akademie umění (jedním z jeho učitelů byl sám jeho strýc Mikhail Clodt) a o tři roky později školu opustil a ještě tentýž rok začal navštěvovat Julianovu akademii v Paříži a to do roku 1888. Zde s ním společně studoval i Tony Robert-Fleury. Järnefelt byl nejvíce ovlivňován naturalismus (realismus), a to zejména takovým, který prosazoval Jules Bastien-Lepage.

Roku 1889 se oženil s herečkou Saimi Swan. O tři roky později (1892) se poprvé vydal na cestu do národního parku Koli s Juhaniem Aho a jeho ženou – malířkou Venny Soldan-Brofeldt.[1] Nádhera parku jej natolik okouzlila, že místo začal pravidelně navštěvovat až do roku 1936.[6] Později se vydal několik studijních cest do Itálie (1894) a na Krym (1899). Téhož roku pomáhal organizovat mezinárodní výstavu konající se v Petrohradě, která byla sponzorována ruským časopisem a uměleckým hnutím Mir iskusstva.

Jeho dům, který se nachází v umělecké kolonii poblíž jezera Tuusula, byl navržen architektem Uskem Nyströmem a postaven roku 1901. Název domu „Suviranta“ v překladu znamená „Letní pláž“. Žil zde až do roku 1917, kde se přestěhoval do Helsinek, avšak i poté tento dům nadále patří jeho rodině, která jej dosud ponechává jako turistické lákadlo a je možné nechat se s průvodce po domě provést.[7][8]

Od roku 1902 až do roku 1928 vyučoval kreslení na Univerzitě v Helsinkách. Zde byl roku 1912 jmenován profesorem a sloužil jako předseda Finské akademie výtvarných umění.[1] Jeho posledním velikým dílem byl oltářní obraz pro kostel ve městě Raahe, který dokončil roku 1926. Hlavní a významná retrospektivní výstava jeho děl se konala roku 2013 a bylo na ní možno vidět několik jeho do té doby neznámých děl.

Vybraná díla

editovat
 
Järnefeltův autoportrét, neznámé datum
 
portrét Järnefelta, Akseli Gallen-Kallele, 1888
 
Järnefeltův portrét od Gunnara Berndtsona, 1892
 
krajinná malba okolí jezera Pielisjärvi v Národní parku Koli
  •  
    Sběrači borůvek, 1888
  •  
    Francouzská vinárna, 1888
  •  
    Prádelna u břehu řeky, 1889
  •  
    Večerní měsíc v létě, 1889
  •  
    Krávy zahalené v dýmajícím trsu trávy, 1891
  •  
    Saimi na lučině, 1892
  •  
    Statkář a nádeníci, 1893
  •  
    Potápka roháč, neznámé datum
  •  
    Pálení chrastí (Pod jhem), 1893[9]
  •  
    Lakušník štítnatý a říční kamení, 1895
  •  
    Sokoli v lese, 1895
  •  
    Ježíš a hříšná žena, 1908[10]
  •  
    Jezerní břeh s rákosím, 1905
  •  
    Děvčátko se psem, 1910
  •  
    Léto v rozkvětu, 1918
  •  
    V bouři s Ježíšem, 1926[11]
  •  
    Obrácení apoštola Pavla na křesťanskou víru, 1932[12]

Portréty

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eero Järnefelt na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d KONTTINEN, Riitta. Järnefelt, Eero (1863 - 1937) [online]. 2016-04-20 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (finsky) 
  2. ↑ LITTORIN, Pauliina. Eero Järnefelt luotti klassiseen tyyliin – parhaat teokset vaihtavat omistajaa, kun talous porskuttaa. Taloustaito. 2019-09-03. Dostupné online [cit. 2021-01-05]. (finsky) 
  3. ↑ Elämäkerta Eero Järnefelt 1863–1937 [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (finsky) 
  4. ↑ Artikkeli Eero Järnefeltistä [online]. www.edu.fi, 2003-02-27 [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-02-27. (finsky) 
  5. ↑ SARAJAS-KORTE, Salme. Järnefelt, Eero [online]. 2003 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ MURPHY, Adrian. Eero Järnefelt, painter of Finnish nature [online]. 2020-01-21 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Visit Tuusulanjärvi [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Ainola - Aino ja Jean Sibeliuksen koti [online]. 2012-07-20 [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-20. (finsky) 
  9. ↑ SARAJAS-KORTE, Salme. Järnefelt, Eero. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. 
  10. ↑ oltářní malba umístěná v kostele v Lieto
  11. ↑ oltářní malba umístěná v kostele v Raahe. Samotný Järnefelt byl však raději pro název Probuzení naděje
  12. ↑ oltářní malba, nachází se v Kostele sv. Jana v Helsinkách

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eero_Järnefelt&oldid=21997944“