Eduard Frank (stavitel)

český stavitel

Eduard Frank[p. 1] (12. prosince 1841, Chomýž[1]26. dubna 1906, Krnov[2]) byl stavitel v Krnově.[3]

Eduard Frank
Narození12. prosince 1841
Chomýž
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. dubna 1906 (ve věku 64 let)
Krnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánístavitel a architekt
Rodičeotec: Anton Franke z Chomýže matka: Karolína rozená Schmidtová
Příbuznížena: Paulína rozená Knabeová syn: Rudolf a Maxmilián
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se v rodině Antona Franka z Chomýže a Karolíny rozené Schmidtové z Bližčic. Řadil se po bok významných stavitelů Krnova jako byl Ernst Latzel (1844–1910) a Josef Hartel (1843–1914).[4][5] Své stavby navrhoval nejprve ve stylu pozdního historismu s přechodem k severské renezanci a manýrismu. Jeho stavby zdobily rostlinné (florální) a geometrické secesní motivy. Stavební firma se nacházela na Opavském předměstí v domě číslo 168 a byla činná pod jménem Eduard Frank až do roku 1939. Po smrti stavitele E. Franka pokračovali ve vedení firmy jeho synové Rudolf a Maxmilián[p. 2].

 
Vila Floriana Schmidta z roku 1895, dnes mateřská škola

Plány staveb Eduarda Franka se dochovaly ojediněle.

  • 1864 výstavba plynárny. Součástí byla továrna na vlněné zboží Heinrich Steuer jejíž haly s šedovými střechami projektoval Jan Hartel. Dochovala se správní budova přestavěná v roce 1937, byl zachován romantizující novogotický styl.[6][7]
  • 1875–1877 – školní tělocvična (Smetanův okruh 6). Stavba ve stylu historismu s přízemními křídly, v nichž byly tělocvičny pro obecnou školu (levé křídlo) a pro reálku (pravé křídlo). Ve střední patrové části se nacházel vestibul, byty učitelů tělocviku a šatny.[8]
  • 1881 – vila J. Larische (Smetanův okruh 3).
  • 1886 – vila K. Sperlicha (Revoluční 60).
  • polovina 80. let 19. století továrna J. Kolowrata a F. Wlačila (Hlubčická, Pega), přestavby v roce 1895 a 1923.[9] Postupně byla továrna rozšiřována a přestavěna do dnešní podoby.
  • 1889 – likérka S. Gesslera (Šmeralova 1), výstavba podsklepeného skladu s destilační místností. V roce 1899 přistavěl provozní budovu Wenzel Bürger.[10]
  • 1890 – dům E. Siebeneichera (Náměstí Míru 71).
  • 1895 – vila Floriana Schmidta (Náměstí Míru 12, mateřská škola). Jednopatrový dům postaven ve stylu pozdního historismu, který má bohatě zdobenou fasádu (vliv severské neorenesance).[11]
  • 1896 – přístavba továrny A. Hohlbauma (Revoluční 71), dochovala se čtyřpodlažní budova ve stylu pozdního historismu. Přízemní budovy a přiléhající tovární haly byly zbořeny.[12]
  • 1904 – vila na Ježníku 62.
  • 1907–1908 – projekt výstavní haly Silesia (Mikulášská 12) pro velkoobchod se suknem Tuchhaus Silesia vypracoval Eduard Frank. Železobetonová konstrukce zdobená secesní štukovou a sochařskou výzdobou[13] představuje secesní industriální architekturu.[14] Výstavbu v letech 1907–1908 provedla firma Eduard Frank.[15]
     
    Hala Silesia

Přestavby

editovat
  • 1890 továrna na vlněné zboží Franz Richter (Opavská ulice 61), přestavba kotelny a výstavby nové strojovny parního stroje.[16]
  • 1896 pivovar J. Löflera (Horní Předměstí 62), přestavba strojovny parního stroje, kotelny a generátorovny, v roce 1900 přestavba starší varny[17]
  • 1902 a 1909 přestavba původní továrna na vlněné zboží Florian Schmidt a synové z 1882 (Karnola, Náměstí Míru 1, Opavské předměstí 152), E. Latzel postavil třípodlažní zděnou budovu s trámovými stropy, které byly později nahrazeny železobetonovými.[18] Další pětipodlažní secesní budovy pocházejí z přestaveb z roku 1902 a 1909 Franz Seidl, stavba Eduard Frank, 1912 firma Eduard Frank. Secesní průčelí je z roku 1902 od F. Seidla.[19]

Poznámky

editovat
  1. V matrice je zapsán jako Eduard Franke, avšak podepisoval se jako Frank.
  2. V 20. a 30. letech 20. století prováděl Rudolf Frank adaptaci měšťanských domů na náměstí.

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. STRAKOŠ, Martin, et al. Průvodce architekturou Krnova. [s.l.]: NPÚ, 2013. ISBN 978-80-85034-75-2. S. 321. 
  4. RYŠKOVÁ, Michaela. Sdílné město. Krnovské textiky v pohledu památkové péče.. Ostrava: NPÚ, 2008. ISBN 978-80-85034-44-8. S. 10. 
  5. Strakoš Martin... c.d., s.10
  6. Strakoš Martin... c.d., s. 244
  7. Ryšková... c.d., s. 105.
  8. Strakoš Martin ...c.d., s. 265
  9. Ryšková ... c.d., s. 69
  10. Strakoš Martin ...c.d., s. 278
  11. Strakoš Martin... c.d., s. 213
  12. Strakoš Martin ...c.d., s. 246.
  13. Krnov – průvodce městem [online]. Krnov: 2014. Kapitola Okruhy turistických prohlídek, s. 17. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  14. Strakoš Martin... c.d., s. 187
  15. Ryšková... c.d., s. 99
  16. Ryšková... c.d., s. 92.
  17. Strakoš Martin... c.d., s. 116
  18. Ryšková ... c.d., s. 94 a 95
  19. Strakoš Martin... c.d., 212