Eduard Daubek
Eduard rytíř Daubek, v dobových českých pramenech uváděn i jako Edvard rytíř Doubek (13. prosince 1811 Praha[2][3] – 10. května 1878 Praha[4]), byl rakouský a český šlechtic, velkostatkář a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
| JUDr. Eduard Daubek | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1861 – 1865 | |
| Ve funkci: 1867 – 1877[1] | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1867 | |
| Ve funkci: 1867 – 1870 | |
| Narození | 13. prosince 1811 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. května 1878 (ve věku 66 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Děti | Eduard Daubek mladší |
| Příbuzní | Josef František Doubek (sourozenec) |
| Alma mater | Karlo-Ferdinand. univerzita |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatNarodil se roku 1811 v Praze jako syn statkáře Franze Daubka (nar. 1778) a jeho manželky Josefy (nar. 1782).[5]
Vystudoval gymnázium v Praze a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde roku 1836 promoval a získal titul doktora práv. Patřily mu četné nemovitosti, mimo jiné palác Platýz v centru Prahy, pozemky na Smíchově a statky v Chanovicích, Nové Vsi a Oseku. Prosazoval moderní metody zemědělské výroby. V roce 1872 byl povýšen do dědičného rytířského stavu.[3]
Od zemských voleb v roce 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Do sněmu se po krátké několikaměsíční přestávce vrátil v zemských volbách v březnu 1867.[6]
Již od 60. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou. Znovu ve vídeňském parlamentu zasedal od roku 1867 a opětovně od roku 1870 (8. listopadu 1870 složil slib). Zemský sněm ho do parlamentu ve Vídni vyslal také roku 1872. Složil slib 14. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi 4. září 1877.[7] K roku 1861 se uvádí jako velkostatkář s trvalým bydlištěm v Praze.[8]
Uvádí se, že jako konzervativec odmítal návrhy reforem prosazovaných německorakouskými liberály. Hlásil se ovšem k německé národnosti, byť v národnostních otázkách (i kvůli faktu, že bratr Josef František Doubek se hlásil k českému táboru) vystupoval umírněně.[3]
Zemřel 9. května 1882 v Praze, pohřben byl na Olšanech.[4]
Politice se věnoval i syn Eduard Daubek mladší (1844–1912).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ S krátkou přestávkou v letech 1871–1872, kdy členem Říšské rady nebyl.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
- ↑ a b c DAUBEK, Eduard [online]. hiu.cas.cz [cit. 2014-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
- ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Havla, sign. HV Z10, s. 55. Dostupné online.
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 85, obraz 121. [1].
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&size=45&page=116
Externí odkazy
editovat- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, rodina Franze Daubka *1778
- Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 8 • 1811 • Daubek, Eduard. Dostupné online.