Wikipedie

Edmund Pascha

český sbormistr

Edmund Pascha, původně česky Páska nebo Paska, užívající pseudonym Claudianus Ostern (1714, Kroměříž – 6. května 1772, Žilina), byl slovenský františkán, kazatel, varhaník a hudební skladatel českého (moravského) původu.

Edmund Pascha OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Svěcení
Službykazatel
Osobní údaje
Datum narození1714
Místo narozeníKroměříž
Datum úmrtí6. května 1772 (ve věku 57–58 let)
Místo úmrtíŽilina
Povoláníhudební skladatel, varhaník, zpěvák, písař
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se v roce 1714 v Kroměříži.[1] O jeho rodinném původu a dětství není nic známo. Již v rodném městě se ale mohl seznámit s františkány. Jeho bližší kontakt s řádem však probíhal spíše skrze klášter v Uherském Hradišti patřícímu do uherské salvatoriánské provincie františkánů. Do této provincie totiž náležel a v ní působil již od svého vstupu do řádu v dnes slovenském Hlohovci v roce 1731, kdy obdržel řeholní jméno Edmund. Současně se stal klerikem připravujícím se na kněžství. Jako i ostatní františkánští klerici a kněží studoval v klášterní škole filozofii, konkrétně v klášteře v Beckově, a následně teologii v Uherském Hradišti.[2] Po ukončení studia a vysvěcení na kněze působil jako Jako kněz, kazatel a varhaník v řadě klášterů salvatoriánské provincie na Slovensku, mimo jiné v Prešově, Pruském, a v Žilině. Byl značně nemocný. Po řadu let trpěl nadměrnou lámavostí kostí nebo dnou, kvůli čemuž byl chromý (chodil o berlích) a postižen i na rukou, z čehož lze odvodit jeho pseudonym Claudianus (z latinského Claudus = chromý).[3] . V závěru svého života onemocněl rakovinou. Zemřel v žilinském klášteře 6. května 1772.

Ke třístému výročí narození chystala Mincovňa Kremnica vydání pamětní stříbrné mince v hodnotě 10 €.[4] Emise však byla zrušena.[5]

Dílo

editovat

Edmund Pascha byl nejen varhaníkem, ale také hudebním skladatelem. Komponováním slovenských pašijí, pastorálních mší a koled se zasloužil nejen o rozvoj barokní hudby na Slovensku, ale i o slovenskou literaturu. Ve svých hudebních sbornících zachoval zejména vánoční folklór a osobitou slovenskou lidovou poesii s vánočními a velikonočními náměty. „Skládal v duchu lidové poesie vánoční pastýřské písně a básně, psal, illuminoval a celostránkovými obrazy zdobil notované kancionály, komponoval koledy a pastýřské mše na své texty.“[6] Ve své soudobé slovenštině užíval četné moravismy vycházející z jeho moravského původu. Paschova lidová barokní hudba a poezie klade velký důraz na pastýřské obsazení zejména u vánočních textů. Lidové prvky uplatňoval v melodické, rytmické i harmonické rovině. V jeho barokním stylu je možno nalézt i pravky starší, ale i raně klasicistní hudby.[7]

Od Edmunda Paschy se dochovalo nebo je známo několik rukopisných hudebních sborníků:

  • Takzvaný Žilinský kancionál, sepsaný, jak název napovídá, během autorova působení v žilinském klášteře okolo roku 1770.[8] Skládá se ze dvou částí. První z nich: Harmoniae pastorales, nebo též v singuláru Harmonia pastoralis (Pastýřske harmonie, ff. 2-27) obsahuje hudební doprovody ke dvěma vánočním mším, kde je původní latinský mešní text doplněn o slovenské lidové koledy a pastorely.[9] Je tím představován jistý přechod od plně latinských mešních zpěvů k textům zcela v národním jazyce, jak psal vánoční mše v češtině o něco později Jan Jakub Ryba. Stylově je vycházeno ze světské (lidové) hudby doplněné o basso continuo provedené varhanami, čímž jistě sledoval snahu přiblížit chrámovou hudbu lidovému obecnému vkusu a vnímání. Místo častějších barokních vícehlasých polyfonií jsou však v duchu františkánské tradice[10] používány, až na výjimky, jednohlasé zpěvy provedené jedním zpěvákem, v duetu nebo jednohlasně celým sborem, jehož důraz ještě v těchto pasážích doplňují dechové nástroje. Druhá část svazku nazvaná Prosae pastorales (Pastýřské zpěvy, ff. 28-54) obsahuje dvacet pět vánočních koled a pastorál, písní nebo rozhovorů pastýřů, andělů. Mezi nimi je i známá koleda „Do hory, do lesa, valaši!“.

Nejznámějším dílem je Vánoční mše F-dur z výše uvedeného sborníku Harmonia pastoralis, jejíž autorství je připisováno G. Zrunkovi.[11] [12][13] Je to jedinečné dílo slovenského baroka. Hudební historici uvádějí, že Vánoční mše pro své kouzlo, neopakovatelnou originalitu a zemitou sílu nemá obdoby ani v jedné ze známých vánočních mší (dr. Terrayová). V této mši lze obdivovat nejen hudební skladbu, ale zejména slovenské vložky vsunuté mezi klasické (byť zkrácené) latinské texty. Je zapsaná jako varhanní particel. Kromě varhan obsahuje vstupy i dalších nástrojů: klarin, fléten a pastýřských trub (tuba pastoralis). Varhanní mezihry, sólové árie, dueta i vokální trojhlas se střídají s jednohlasými sborovými částmi.

Kromě vánočních skladeb se dochovaly ještě tři pasionály:

  • Passionale Domini Venerabilis Conventus Soloensis – pasionál pocházející dle chronogramu v titulu z roku 1771 a rovněž určený pro františkánský klášter v Žilině.[14] Stejně jako následující uvedené pasionály obsahuje notované responsoriální pašije se čtyřhlasými zpěvy. na Květnou neděli a Velký pátek. Hudbu v nich Pascha doplnil o několik vlastnoručních akvarelů (zde svatá Barbora, Patronka žilinského františkánského chrámu a kláštera, Ukřižování, kříž, autoportrét autora). Textovou část tvoří jednoduchá rozjímání. Je to výsostně barokní poesie.
  • Pasionál pro prešovský františkánský klášter z roku 1770[2] obsahuje stejně jako předchozí a následující notované responsoriální velikonoční pašije.
  • Pasionál pro klášter v Pruském z roku 1771[2]

Edmund Pascha není autorem všech skladeb, ale autorem některých skladeb je jiný františkánský varhaník a skladatel Georgius Zrunek.[11][12][13]

Uvedené hudebniny, s výjimkou Prušianskeho pasionálu jsou v Literárnom archíve Matice slovenskej v Martině. Prušianský pasionál je uložen v Štátnom archíve v Bytči.

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edmund Pascha na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ SOBOLOVÁ, Božena. Moravskí františkáni v Žilině. In: Bibliografický zborník za roky 2008-2009. Martin: Slovenská národná knižnica, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03. ISBN 978-80-89301-31-7. S. 111–114. Archivováno 3. 9. 2014 na Wayback Machine.. Vševlad Gajdoš – osobní pozůstalost (fond): Slovenská národná knižnica, Archív literatury a umenia (ALU), signatura 155 O 5.
  2. ↑ a b c SOBOLOVÁ, Slovenskí františkáni... (cit.)
  3. ↑ OREL, Hudební památky... (cit.).
  4. ↑ nbs.sk. www.nbs.sk [online]. [cit. 2020-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-12. 
  5. ↑ 10 € - Edmund Pascha - 300. výročie narodenia. Investiční zlato [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ OREL, Hudební památky... (cit.), s. 26.
  7. ↑ SOBOLOVÁ, Moravskí františkáni... (cit.)., s. 112-113.
  8. ↑ SOBOLOVÁ, Moravskí františkáni... (cit.). OREL, Hudební památky... (cit.), s. 27, datuje rukopis přímo do roku 1771. 54 listů, formát 23x37 cm, moderní notace v soudobých klíčích s cifrovaným basem. Vševlad Gajdoš – osobní pozůstalost (fond): Slovenská národná knižnica, Archív literatury a umenia (ALU), signatura 155 AV 18.
  9. ↑ Srov. GAJDOŠ, Vševlad OFM. K slovenským textom vo Vianočnej omši (Pascha). Matičné čítanie. 16. marca 1970. GAJDOŠ, Vševlad OFM. Slovenské texty v Paschovej Vianočnej omši. Katolícke noviny. Vianoce 1973. 
  10. ↑ Srov. SEHNAL, Jiří. Hudba u františkánů české provincie v 17. a 18. století. Časopis Moravského muzea. 1993, roč. 78, s. 217–238. KAČIC, Ladislav. Repertoire und Aufführungspraxis der Kirchenmusik in den Franziskanerprovinzen Mitteleuropas im 17.-18. Jahrhundert. Musicologica Istropolitana. Roč. I, čís. 2002, s. 53–102.  OREL, Hudební památky... (cit.)
  11. ↑ a b Georgius Zrunek(1736-1789), Missa prima [inF] pro festis Natalitiis (ex Harmonia pastoralis, 1766) | Hradišťan & Jiří Pavlica. hradistan.cz [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Czech Ensemble Baroque bude streamovat Vánoční omšu. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b P. Juraj Zrunek, OFM. www.frantiskani.sk [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ cca 60 listů, formát 26x42 cm. Kvadratická chórová notace tradičně užívaná ve františkánském řádu i v novověku. OREL, Hudební památky... (cit.), s. 31.

Literatura a prameny

editovat
  • Československý hudební slovník II. (M–Ž). Praha: [s.n.], 1930. 
  • LEPÁČEK, Celestin OFM. Kancionále a pasionále františkána E. Paschu.. Kultúra. 1932, roč. IV, s. 268. 
  • SOBOLOVÁ, Božena. Moravskí františkáni v Žilině. In: Bibliografický zborník za roky 2008-2009. Martin: Slovenská národná knižnica, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03. ISBN 978-80-89301-31-7. S. 111–114. Archivováno 3. 9. 2014 na Wayback Machine.
  • Vševlad Gajdoš – osobní pozůstalost (fond): Literárny archív Matice slovenskej v Martine, signatura 155 O 5.
  • GAJDOŠ, Vševlad OFM. K slovenským textom vo Vianočnej omši (Pascha). Matičné čítanie. 16. marca 1970. 
  • GAJDOŠ, Vševlad OFM. Slovenské texty v Paschovej Vianočnej omši. Katolícke noviny. Vianoce 1973. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Edmund_Pascha&oldid=23710726“