Edith Barakovichová

rakouská fotografka

Edith Barakovichová (také Edith de Barakowitz, 14. února 1896, Zemun, Rakousko-Uhersko11. prosince 1940, Casablanca) byla rakouská módní, portrétní a novinářská fotografka.[1][2][3]

Edith Barakovichová
Narození14. února 1896
Zemun
Úmrtí11. prosince 1940 (ve věku 44 let)
Casablanca
Povolánífotografka
Manžel(ka)Paul Frank
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

V letech 1913 až 1915 se Edith Barakovichová vyučila jako fotografka ve Vídni v Ateliéru d'Ora vídeňské společnosti a módní fotografky Dory Kallmusové a navštěvovala Grafický pedagogický a výzkumný ústav. Po ukončení studia byla přijata do Vídeňské fotografické společnosti (PhG) a v roce 1918 si zapsala živnost jako fotografka ve Wiedenu (Vídeň). Stala se společenskou, portrétní a módní fotografkou a ve svém ateliéru ztvárnila mimo jiné hudebního skladatele Richarda Strausse, dramatika Felixe Saltena, Adolfa Clusse nebo spisovatele Alexandra Lernet-Holenia. Její fotografie se objevily ve vídeňských novinách a časopisech.

Barakovichová se vdala s vídeňským scenáristou Paulem Frankem a nějakou dobu s ním pobývala v Berlíně. Po předání moci národním socialistům v roce 1933 se museli vrátit do Vídně. Po anexi Rakouska v roce 1938 společně uprchli do Francie, kde mohl Frank žít jen z licenčních poplatků. V Paříži požádali o emigrační vízum do USA, ale žádost se protáhla. Když byla Francie v červnu 1940 dobyta Německem, musela uprchnout do Bordeaux, kde byla jako cizinka vězněna v internačním táboře. Nechali vše za sebou a uprchli z obce Bayonne přes španělské hranice. Vydali se do Casablanky ve francouzském Maroku, nyní součástí Vichy Francie. Tam čekali na místopřísežné prohlášení a průchod k další cestě do Spojených států. Když přišla vstupní víza do USA, platnost výstupních víz skončila a bylo nutné o ně znovu zažádat ve Vichy. V této situaci, která byla vnímána jako beznadějná, si Edith Barakovichová vzala v prosinci 1940 život konzumací veronalu. Frankovi se nakonec podařilo pokračovat v cestě o tři měsíce později. [4]

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edith Barakovich na německé Wikipedii.

  1. Anna Auer (compiler-producer). Edith Barakovich. [s.l.]: Kunsthalle Wien, 1997, 1 January 1998. Dostupné online. GGKEY:HS7XQHJ3L5X. S. 60. 
  2. Barakovich, Edith [online]. "ALBERTINA", Wien, 24 May 2017 [cit. 2019-10-31]. Dostupné online. 
  3. Samanta Benito-Sanchez. Biografien: Edith Barakovich [online]. Universität Wien: Bibliotheks- und Archivwesen, 2009 [cit. 2019-10-31]. S. 39–40. Dostupné online. 
  4. Gerhard Mack: Paul Franck, in: John M. Spalek, Joseph Strelka (vyd.): Deutsche Exilliteratur seit 1933, Bd. 1, Kalifornien, Teil 1. Francke, Bern 1976, s. 715–719.

Literatura

editovat
  • Anton Holzer: Der zaghafte Aufbruch in die Moderne. Fotografie in Österreich 1900-1938. In: Fotogeschichte. Heft 113, Marburg: Jonas, 2009, S. 21–48, Kurzbiografie Edith Barakovich, s. 41
  • Anna Auer a Kunsthalle Wien (vyd.): Übersee. Flucht und Emigration österreichischer Fotografen 1920–1940, výstavní katalog Kunsthalle Wien, Wien 1998, Kurzvita, s. 60
  • Andrea Winkelbauer a Iris Meder (vyd.): Vienna's Shooting Girls. Jüdische Fotografinnen aus Wien, výstavní katalog Jüdisches Museum Wien, Vídeň 2012, s. 195–196 ISBN 978-3-99300-089-9.
  • Ilse Korotin (vyd.): biografıA. Lexikon österreichischer Frauen, Bd. 1: A–H. Böhlau, Wien Köln Weimar 2016, ISBN 978-3-205-79590-2, s. 198.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat