Dubai Tennis Championships

(přesměrováno z Duty Free Tennis Championships)

Dubai Tennis Championships, oficiálně Dubai Duty Free Tennis Championships, je profesionální tenisový turnaj mužů a žen, který se koná v Dubaji, hlavním městě stejnojmenného emirátu ve Spojených arabských emirátech. Založen byl jako mužský turnaj v roce 1993. Ženská část navázala v sezóně 2001. Probíhá v závěru února na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem DecoTurf v Aviation Club Tennis Centre. Patronát nad turnajem převzal premiér a viceprezident státu, emír Muhammad bin Rášid Ál Maktúm. Titulárním partnerem je dubajská společnost Dubai Duty Free zajišťující duty-free na letištích v Dubaji a Ál Maktúma.

Dubai Tennis Championships
Dubai Duty Free Tennis Championships
Centrální dvorec, semifinále 2014: FedererDjoković

Založeno1993 (muži) / 2001 (ženy)
OdehránoDubai Tennis Championships 2024
MístoDubaj, Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
DějištěAviation Club Tennis Centre
Souřadnice
Povrchtvrdý – DecoTurf II / venku
Obdobíúnor
ŘeditelSalah Tahlak
ATP Tour
1993–1997World Series
1998–2000International Series
2001–2008Series Gold
2009–ATP Tour 500

Soutěže32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace3 113 270 USD
WTA Tour
2001–2008Tier II
2009–2020Premier a Premier 5 (roční výměna)
2021–WTA 500 a WTA 1000 (roční výměna)

Soutěže56 dvouhra (32 kval.) / 28 čtyřhra (WTA 1000)
28 dvouhra (32 kval.) / 16 čtyřhra (WTA 500)
Dotace3 211 715 USD
dubaidutyfreetennischampionships.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muži hrají na okruhu ATP Tour v kategorii ATP Tour 500. Ženská polovina patří na okruhu WTA Tour do kategorií WTA 1000 a WTA 500, které se každoročně střídají mezi Dubají a dalším arabským turnajem Qatar Ladies Open.

Historie

editovat

Mužská polovina se koná od roku 1993, kdy ji vyhrál český tenista Karel Nováček z první světové třicítky. Od sezóny 2009 patří do kategorie ATP Tour 500. Ženská část byla založena v sezóně 2001 a premiérový ročník ovládla Švýcarka Martina Hingisová. Do sezóny 2008 probíhala v kategorii Tier II. V letech 2009–2020 se řadila do úrovně Premier, respektive Premier 5, kdy docházelo k rotaci kategorií s turnajem Qatar Ladies Open v Dauhá. Jejich výměna byla zachována i od roku 2021, s nástupnickými kategoriemi WTA 1000 (non-mandatory) a WTA 500.

V roce 2005 se Dubai Tennis Championships stal třetím profesionálním turnajem, který přistoupil k výplatě shodných odměn mužům i ženám. Navázal tak na grandslamy US Open a Australian Open.[1] Primát mimo grandslamů držel od roku 1989 Miami Masters, který však přístup identických odměn opustil a vrátil se k němu až v roce 2006. Do dvouher nastupuje třicet dva singlistů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Ročníky řazené do WTA 1000 obsahují padesát šest singlistek a dvacet osm deblových dvojic.

Nejvyšší počet osmi singlových titulů získal Švýcar Roger Federer (2003–2005, 2007, 2012, 2014, 2015 a 2019). Rekordmankou mezi ženami je Belgičanka Justine Heninová se čtyřmi trofejemi (2003–2004 a 2006–2007). V mužské čtyřhře drží rekord Ind Maheš Bhúpatí s pěti triumfy (1998, 2004, 2008, 2012–2013) a v ženském deblu pak Američanka Liezel Huberová také s pěti vítězstvími (2007–2009, 2011–2012). Francouz Ugo Humbert vyrovnal v roce 2024 rekord otevřené éry, když udržel neporazitelnost i v šestém kariérním finále ATP.[2]

Incident neudělení víz Šachar Pe'erové

editovat
 
Lucie Šafářová během výměny stran, 2014

V únoru 2009 se Spojené arabské emiráty rozhodly neudělit vstupní víza izraelské tenistce Šachar Pe'erové, která tak nemohla do turnaje zasáhnout. Oba státy neudržovaly diplomatické vztahy. Ředitel turnaje Salah Tahlak prohlásil, že její odmítnutí vycházelo především z obavy před možným hněvem Arabů poté, co k protestům vůči ní došlo již na předcházející události ASB Classic, a to v souvislosti s izraelsko-palestinským konfliktem v období 2008–2009.[3] Řada hráček, včetně Venus Williamsové,[4] neudělení víz odsoudila.

V reakci na incident byla turnaji udělena pokuta ve výši 300 000 amerických dolarů. Organizátoři se odvolali u organizace WTA, která odvolání zamítla.[5] Pe'erová získala garanci startu na dalším ročníku arabského turnaje (2010) a náhradu činící 44 250 dolarů, vypočítanou z jejího průměrného zisku na jeden turnaj v sezóně 2008.[6] Několik hráčů mužské poloviny turnaje 2009, který se konal týden po ženské části, a to včetně obhájce titulu Američana Andyho Roddicka, na protest do turnaje nenastoupilo. V reakci na danou skutečnost arabští organizátoři udělili vstupní víza izraelskému tenistovi Andymu Ramovi, jenž odehrál čtyřhru.[7]

Vývoj názvu

editovat
  • 1993–2000: Dubai Open
  • 2001–2007: The Dubai Tennis Championships
  • 2008–2010: The Barclays Dubai Tennis Championships, titulární partner Barclays
  • od 2011: Dubai Duty Free Tennis Championships, titulární partner Dubai Duty Free

Přehled finále

editovat

Mužská dvouhra

editovat
Rok vítěz finalista výsledek
1993   Karel Nováček   Fabrice Santoro 6–4, 7–5
1994   Magnus Gustafsson   Sergi Bruguera 6–4, 6–2
1995   Wayne Ferreira   Andrea Gaudenzi 6–3, 6–3
1996   Goran Ivanišević   Albert Costa 6–4, 6–3
1997   Thomas Muster   Goran Ivanišević 7–5, 7–6(7–3)
1998   Àlex Corretja   Félix Mantilla 7–6(7–0), 6–1
1999   Jérôme Golmard   Nicolas Kiefer 6–4, 6–2
2000   Nicolas Kiefer   Juan Carlos Ferrero 7–5, 4–6, 6–3
2001   Juan Carlos Ferrero   Marat Safin 6–2, 3–1skreč
2002   Fabrice Santoro   Júnis Al Ajnáví 6–4, 3–6, 6–3
2003   Roger Federer   Jiří Novák 6–1, 7–6(7–2)
2004   Roger Federer (2)   Feliciano López 4–6, 6–1, 6–2
2005   Roger Federer (3)   Ivan Ljubičić 6–1, 6–7(6–8), 6–3
2006   Rafael Nadal   Roger Federer 2–6, 6–4, 6–4
2007   Roger Federer (4)   Michail Južnyj 6–4, 6–3
2008   Andy Roddick   Feliciano López 6–7(8–10), 6–4, 6–2
2009   Novak Djoković   David Ferrer 7–5, 6–3
2010   Novak Djoković (2)   Michail Južnyj 7–5, 5–7, 6–3
2011   Novak Djoković (3)   Roger Federer 6–3, 6–3
2012   Roger Federer (5)   Andy Murray 7–5, 6–4
2013   Novak Djoković (4)   Tomáš Berdych 7–5, 6–3
2014   Roger Federer (6)   Tomáš Berdych 3–6, 6–4, 6–3
2015   Roger Federer (7)   Novak Djoković 6–3, 7–5
2016   Stan Wawrinka   Marcos Baghdatis 6–4, 7–6(15–13)
2017   Andy Murray   Fernando Verdasco 6–3, 6–2
2018   Roberto Bautista Agut   Lucas Pouille 6–3, 6–4
2019   Roger Federer (8)   Stefanos Tsitsipas 6–4, 6–4
2020   Novak Djoković (5)   Stefanos Tsitsipas 6–3, 6–4
2021   Aslan Karacev   Lloyd Harris 6–3, 6–2
2022   Andrej Rubljov   Jiří Veselý 6–3, 6–4
2023   Daniil Medveděv   Andrej Rubljov 6–2, 6–2
2024   Ugo Humbert   Alexandr Bublik 6–4, 6–3

Ženská dvouhra

editovat
Rok vítězka finalistka výsledek
2001   Martina Hingisová   Nathalie Tauziatová 6–4, 6–4
2002   Amélie Mauresmová   Sandrine Testudová 6–4, 7–6(7–3)
2003   Justine Heninová   Monika Selešová 4–6, 7–6(7–4), 7–5
2004   Justine Heninová (2)   Světlana Kuzněcovová 7–6(7–3), 6–3
2005   Lindsay Davenportová   Jelena Jankovićová 6–4, 3–6, 6–4
2006   Justine Heninová (3)   Maria Šarapovová 7–5, 6–2
2007   Justine Heninová (4)   Amélie Mauresmová 6–4, 7–5
2008   Jelena Dementěvová   Světlana Kuzněcovová 4–6, 6–3, 6–2
2009   Venus Williamsová   Virginie Razzanová 6–4, 6–2
2010   Venus Williamsová (2)   Viktoria Azarenková 6–3, 7–5
2011   Caroline Wozniacká   Světlana Kuzněcovová 6–1, 6–3
2012   Agnieszka Radwańská   Julia Görgesová 7–5, 6–4
2013   Petra Kvitová   Sara Erraniová 6–2, 1–6, 6–1
2014   Venus Williamsová (3)   Alizé Cornetová 6–3, 6–0
2015   Simona Halepová   Karolína Plíšková 6–4, 7–6(7–4)
2016   Sara Erraniová   Barbora Strýcová 6–0, 6–2
2017   Elina Svitolinová   Caroline Wozniacká 6–4, 6–2
2018   Elina Svitolinová (2)   Darja Kasatkinová 6–4, 6–0
2019   Belinda Bencicová   Petra Kvitová 6–3, 1–6, 6–2
2020   Simona Halepová (2)   Jelena Rybakinová 3–6, 6–3, 7–6(7–5)
2021   Garbiñe Muguruzaová   Barbora Krejčíková 7–6(8–6), 6–3
2022   Jeļena Ostapenková   Veronika Kuděrmetovová 6–0, 6–4
2023   Barbora Krejčíková   Iga Świąteková 6–4, 6–2
2024   Jasmine Paoliniová   Anna Kalinská 4–6, 7–5, 7–5

Mužská čtyřhra

editovat
Rok vítězové finalisté výsledek
1993   John Fitzgerald
  Anders Järryd
  Grant Connell
  Patrick Galbraith
6–2, 6–1
1994   Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
  Darren Cahill
  John Fitzgerald
6–7, 6–4, 6–2
1995   Grant Connell
  Patrick Galbraith
  Tomás Carbonell
  Francisco Roig
6–2, 4–6, 6–3
1996   Grant Connell (2)
  Byron Black
  Karel Nováček
  Jiří Novák
6–0, 6–1
1997   Sander Groen
  Goran Ivanišević
  Sandon Stolle
  Cyril Suk
7–6, 6–3
1998   Maheš Bhúpatí
  Leander Paes
  Donald Johnson
  Francisco Montana
6–2, 7–5
1999   Wayne Black
  Sandon Stolle
  David Adams
  John-Laffnie de Jager
4–6, 6–1, 6–4
2000   Jiří Novák
  David Rikl
  Robbie Koenig
  Peter Tramacchi
6–2, 7–5
2001   Joshua Eagle
  Sandon Stolle (2)
  Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
6–4, 6–4
2002   Mark Knowles
  Daniel Nestor
  Joshua Eagle
  Sandon Stolle
3–6, 6–3, [13–11]
2003   Leander Paes
  David Rikl (2)
  Wayne Black
  Kevin Ullyett
6–3, 6–0
2004   Maheš Bhúpatí (2)
  Fabrice Santoro
  Jonas Björkman
  Leander Paes
6–2, 4–6, 6–4
2005   Martin Damm
  Radek Štěpánek
  Jonas Björkman
  Fabrice Santoro
6–2, 6–4
2006   Paul Hanley
  Kevin Ullyett
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
1–6, 6–2, [10–1]
2007   Fabrice Santoro (2)
  Nenad Zimonjić
  Maheš Bhúpatí
  Radek Štěpánek
7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2008   Maheš Bhúpatí (3)
  Mark Knowles (2)
  Martin Damm
  Pavel Vízner
7–5, 7–6(9–7)
2009   Rik de Voest
  Dmitrij Tursunov
  Martin Damm
  Robert Lindstedt
4–6, 6–3, [10–5]
2010   Simon Aspelin
  Paul Hanley
  Lukáš Dlouhý
  Leander Paes
6–2, 6–3
2011   Serhij Stachovskyj
  Michail Južnyj
  Jérémy Chardy
  Feliciano López
4–6, 6–3, [10–3]
2012   Maheš Bhúpatí (4)
  Rohan Bopanna
  Mariusz Fyrstenberg
  Marcin Matkowski
6–4, 3–6, [10–5]
2013   Maheš Bhúpatí (5)
  Michaël Llodra
  Robert Lindstedt
  Nenad Zimonjić
7–6(8–6), 7–6(8–6)
2014   Rohan Bopanna (2)
  Ajsám Kúreší
  Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
6–4, 6–3
2015   Rohan Bopanna (3)
  Daniel Nestor (2)
  Ajsám Kúreší
  Nenad Zimonjić
6–4, 6–1
2016   Simone Bolelli
  Andreas Seppi
  Feliciano López
  Marc López
6–2, 3–6, [14–12]
2017   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
  Rohan Bopanna
  Marcin Matkowski
4–6, 6–3, [10–3]
2018   Jean-Julien Rojer (2)
  Horia Tecău (2)
  James Cerretani
  Leander Paes
6–2, 7–6(7–2)
2019   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
  Ben McLachlan
  Jan-Lennard Struff
7–6(7–4), 6–3
2020   John Peers
  Michael Venus
  Raven Klaasen
  Oliver Marach
6–3, 6–2
2021   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah
  Nikola Mektić
  Mate Pavić
7–6(7–0), 7–6(7–4)
2022   Tim Pütz
  Michael Venus
  Nikola Mektić
  Mate Pavić
6–3, 6–7(5–7), [16–14]
2023   Maxime Cressy
  Fabrice Martin
  Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
7–6(7–2), 6–4
2024   Tallon Griekspoor
  Jan-Lennard Struff
  Ivan Dodig
  Austin Krajicek
6–4, 4–6, [10–6]

Ženská čtyřhra

editovat
Rok vítězky finalistky výsledek
2001   Caroline Visová
  Yayuk Basukiová
  Åsa Svenssonová
  Karina Habšudová
6–0, 4–6, 6–2
2002   Maria Ventová
  Barbara Rittnerová
  Roberta Vinciová
  Sandrine Testudová
6–3, 6–2
2003   Světlana Kuzněcovová
  Martina Navrátilová
  Cara Blacková
  Jelena Lichovcevová
6–3, 7–6(9–7)
2004   Conchita Martínezová
  Janette Husárová
  Světlana Kuzněcovová
  Jelena Lichovcevová
6–0, 1–6, 6–3
2005   Paola Suárezová
  Virginia Ruanová Pascualová
  Světlana Kuzněcovová
  Alicia Moliková
6–7(7–9), 6–2, 6–1
2006   Květa Peschkeová
  Francesca Schiavoneová
  Světlana Kuzněcovová
  Naděžda Petrovová
3–6, 7–6(7–1), 6–3
2007   Cara Blacková
  Liezel Huberová
  Světlana Kuzněcovová
  Alicia Moliková
7–6(8–6), 6–4
2008   Cara Blacková
  Liezel Huberová
  Čeng Ťie
  Jen C’
7–5, 6–2
2009   Cara Blacková
  Liezel Huberová
  Maria Kirilenková
  Agnieszka Radwańská
6–3, 6–3
2010   Nuria Lagostera Vivesová
  María José Martínez Sánchezová
  Květa Peschkeová
  Katarina Srebotniková
7–6(7–5), 6–4
2011   Liezel Huberová
  María José Martínez Sánchezová
  Květa Peschkeová
  Katarina Srebotniková
7–6(7–5), 6–3
2012   Liezel Huberová
  Lisa Raymondová
  Sania Mirzaová
  Jelena Vesninová
6–2, 6–1
2013   Bethanie Matteková-Sandsová
  Sania Mirzaová
  Naděžda Petrovová
  Katarina Srebotniková
6–4, 2–6, [10–7]
2014   Alla Kudrjavcevová
  Anastasia Rodionovová
  Raquel Kops-Jonesová
  Abigail Spearsová
6–2, 5–7, [10–8]
2015   Tímea Babosová
  Kristina Mladenovicová
  Garbiñe Muguruzaová
  Carla Suárez Navarrová
6–3, 6–2
2016   Čuang Ťia-žung
  Darija Juraková
  Caroline Garciaová
  Kristina Mladenovicová
6–4, 6–4
2017   Jekatěrina Makarovová
  Jelena Vesninová
  Andrea Hlaváčková
  Pcheng Šuaj
6–2, 4–6, [10–7]
2018   Čan Chao-čching
  Jang Čao-süan
  Sie Šu-wej
  Pcheng Šuaj
4–6, 6–2, [10–6]
2019   Sie Šu-wej
  Barbora Strýcová
  Lucie Hradecká
  Jekatěrina Makarovová
6–4, 6–4
2020   Sie Šu-wej
  Barbora Strýcová
  Barbora Krejčíková
  Čeng Saj-saj
7–5, 3–6, [10–5]
2021   Alexa Guarachiová
  Darija Juraková (2)
  Sü I-fan
  Jang Čao-süan
6–0, 6–3
2022   Veronika Kuděrmetovová
  Elise Mertensová
  Ljudmyla Kičenoková
  Jeļena Ostapenková
6–1, 6–3
2023   Veronika Kuděrmetovová (2)
  Ljudmila Samsonovová
  Čan Chao-čching
  Latisha Chan
6–4, 6–7(4–7), [10–1]
2024   Storm Hunterová
  Kateřina Siniaková
  Nicole Melichar-Martinezová
  Ellen Perezová
6–4, 6–2

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dubai Tennis Championships na anglické Wikipedii.

  1. Dubaï, nouveau hub du sport mondial. Le Temps [online]. 2017-03-02 [cit. 2023-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1423-3967. (francouzsky) 
  2. John Berkok. Ugo Humbert defeats Alexander Bublik for Dubai title, improves to 6-0 in ATP finals. Tennis.com [online]. 2024-03-02 [cit. 2024-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Dubai faces censure over Peer ban. news.bbc.co.uk. BBC Sport, 2009-02-17. Dostupné online [cit. 2009-02-17]. 
  4. Mondays With Bob Greene: We do not wish to politicize sports. www.tennisgrandstand.com [online]. [cit. 29-05-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-02-2009. 
  5. WTA board upholds penalties against Dubai tourney. Tennis.com [online]. 2009-11-23 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Dubai given record fine over Peer. BBC Sport [online]. 2009-02-20 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. WTA fines Dubai; Roddick won't defend title. ESPN.com [online]. 2009-02-20 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat