Dusičnan bismutitý
Dusičnan bismutitý je anorganická sůl složená z kationtu bismutu v oxidačním čísle +3 a tří dusičnanových aniontů. Jeho nejběžnější tuhou formou je pentahydrát.[2] Využívá se při syntéze dalších sloučenin bismutu.[3] Je to jediný známý dusičnan prvku 15. skupiny, což ukazuje na kovovou povahu bismutu.[4]
| dusičnan bismutitý | |
|---|---|
 | |
-nitrat.png) | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dusičnan bismutitý |
| Anglický název | Bismuth(III) nitrate |
| Německý název | Bismut(III)-nitrat |
| Sumární vzorec | Bi(NO3)3 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10035-06-0 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 600-076-0 |
| PubChem | 107711 |
| SMILES | [N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[Bi+3] |
| InChI | InChI=bezvodý: InChI=1S/Bi.3NO3/c;3*2-1(3)4/q+3;3*-1 Key: PPNKDDZCLDMRHS-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 395,00 g/mol 485.07 g/mol (pentahydrát) |
| Teplota tání | 30 °C |
| Teplota varu | 75 - 80 °C |
| Hustota | 2.90 g/cm3 (pentahydrát) |
| Bezpečnost | |
 GHS03  GHS05  GHS07 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H272 H315 H319 H335 H411 |
| P-věty | P210 P220 P221 P261 P264 P271 P273 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P312 P321 P332+313 P337+313 P362 P370+378 P391 P403+233 P405 P501 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava a reakce
editovatDusičnan bismutitý lze připravit reakcí bismutu a koncentrované kyseliny dusičné.[5]
Bi + 4 HNO3 → Bi(NO3)3 + 2 H2O + NO
Rozpouští se v kyselině dusičné, ale snadno se hydrolyzuje za vzniku oxidů-dusičnanů, pokud je pH nad 0.[6]
Je také rozpustný v acetonu, kyselině octové a glycerolu, ale prakticky nerozpustný v ethanolu a ethylacetátu.[7]
Používá se k přípravě Dragendorffova činidla.
Dusičnan bismutitý tvoří nerozpustné komplexy s pyrogallolem a kupferronem a tyto sloučeniny byly základem gravimetrických metod stanovení obsahu bismutu.[8]
Při zahřívání se může dusičnan bismutitý rozkládat za vzniku oxidu dusičitého.[9]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Bismuth(III) nitrate na anglické Wikipedii a Bismut(III)-nitrat na německé Wikipedii.
- ↑ a b Bismuth nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Normal Bismuth Nitrate, Bi(NO3)3". načteno 23.7.2020 (anglicky)
- ↑ Mary Eagleson (1994). Concise encyclopedia chemistry. Walter de Gruyter. ISBN 3110114518.
- ↑ Greenwood, Norman N.; Earnshaw, Alan (1997). Chemistry of the Elements (2nd ed.). Butterworth-Heinemann. ISBN 978-0-08-0379418.
- ↑ Rich, Ronald (2007). Inorganic Reactions in Water (e-book). Springer. ISBN 9783540739623.
- ↑ Lazarini, F. (1981). "Thermal dehydration of some basic bismuth nitrates". Thermochimica Acta. 46 (1): 53–55. doi:10.1016/0040-6031(81)85076-9. ISSN 0040-6031.
- ↑ Suzuki, Hitomi, ed. (2001). Organobismuth Chemistry. Elsevier. ISBN 0444205284.
- ↑ A.I. Vogel,(1951), Quantitative Inorganic analysis, (2d edition), Longmans Green and Co
- ↑ Krabbe, S.W.; Mohan, R.S. (2012). "Environmentally friendly organic synthesis using Bi(III) compounds". v Ollevier, Thierry (ed.). Topics in Current chemistry 311, Bismuth-Mediated Organic Reactions. Springer. str. 100–110. ISBN 9783642272394.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu dusičnan bismutitý na Wikimedia Commons
