Dukovany (zámek)
Zámek Dukovany se nachází v severní části obce Dukovany v okrese Třebíč. Jednopatrový raně klasicistní zámek s bočními hospodářskými křídly byl vystavěn roku 1790. Zámek je chráněn jako kulturní památka.[1]
| Zámek Dukovany | |
|---|---|
 jižní průčelí zámku, stav 2010 | |
| Účel stavby | |
hotel, restaurace | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicismus |
| Architekt | Jan Amon |
| Výstavba | 1790 |
| Stavebník | Marie Brigita Malabaile-Canalová |
| Poloha | |
| Adresa | čp. 1, Dukovany,  Česko |
| Souřadnice | 49°4′54,37″ s. š., 16°11′40,91″ v. d. |
  Dukovany | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16005/7-2626 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatZákladem současného zámku je zámeček neznámé doby vzniku, který nechala roku 1790 přestavět do současné podoby tehdejší majitelka Dukovan, hraběnka Marie Brigita Malabaile-Canalová, manželka botanika a mecenáše Josefa Emanuela Canala. Přestavbu v jednoduchém pozdně barokním stylu s klasicistními prvky provedl brněnský stavební mistr Jan Amon. Zahrnovala doplnění portiku hlavní budovy, úpravu fasád a interiérů a výstavbu bočních hospodářských křídel.[2][3]
Hraběnka Gisela
editovatZámek získal v polovině 19. století hrabě Rudolf Filip Josef Stadion-Warthausen (1808–1882), po něm jej zdědila jeho dcera Gisela[4] (1860–1920), provdaná za hraběte Gerolfa Edmunda Coudenhove (1852–1897). Roku 1900 se hraběnka znovu provdala za barona Hermanna von Waldegg († 1906), s nímž se však po dvou letech rozvedla. Hraběnka Gisela nechala dukovanský mlýn zvaný Havránek přeměnit na vodní elektrárnu s Kaplanovou turbínou. Generátor "Gizela" o výkonu 70 kW pracoval od roku 1896 do roku 1995, dnes po rekonstrukci je zde generátor 132 kW.[5] V roce 1901 nechala důkladně opravit i dukovanský kostel. Mezi lety 1911–1915 se vlekl soudní spor, na jehož konci byla za jedinou oprávněnou dědičku stadionského majetku určena Gisela Coudenhove[6]. Po její smrti přešlo celé stadionské dědictví (Oberstadion, Thannhausen, Kout na Šumavě a Trhanov) na její dceru a manželku Zdeňka Schönborna, Marii Kristýnu (1886–1940)[7]. Po smrti hraběnky zámek koupili Karel a Emílie Littmannovi. Karel Littman ale velkostatek zadlužil a v exekuci jej roku 1936 koupil pražský průmyslník Wilhelm Vodvarzka-Kubinský.[8]
Vilém a Klára Melzerovi
editovatWilhelm Vodvarzka-Kubinsky (1901–1968) se 12. prosince 1925 oženil v Praze s Clary von Raffay-Pfersche (1906–1972). Měli dvě děti, Alici Vodvarzka-Kubinzky (1926–1991) a Wolf-Dieter Melzer (* 1943).[9] Po německé okupaci českých zemí v roce 1939 se přihlásili k německé národnosti a přijali rodové jméno Melzer. Vlastnili cihelnu, elektrárnu, pilu a provozovali velkoobchod se dřevem.[10] Byli posledními majiteli na konci druhé světové války před znárodněním.
Ve vlastnictví státu
editovatPo zestátnění sloužil zámek sociálním účelům, byla zde i veterinární ordinace a školicí středisko.[2] Zámecká knihovna byla převezena do Oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea.[11] Po roce 1989 připadl zámek obci Dukovany, pro kterou znamenal značnou finanční zátěž. Obec se následně několikrát neúspěšně pokusila zámek prodat.[12] V roce 2015 projevil zájem o koupi zámku třebíčský podnikatel Richard Horký, který se v lednu 2015 smluvně zavázal investovat do rekonstrukce zámku zhruba 30 milionů korun. Následně mu měl zámek připadnout v listopadu 2016. Na zámku vznikl hotel a restaurace, pro jeho vytápění nechal Horký vybudovat kotelnu na biomasu o výkonu 1,5 MW. Slavnostní otevření rekonstruovaných částí proběhlo v dubnu 2016.[13]
V květnu 2017 byla zpřístupněna expozice zámeckého bydlení v prvním patře hlavní budovy.[14]V rámci prohlídky s průvodcem jsou představeny některé zámecké pokoje, např. hraběnčina jídelna či pánský salon, součástí expozice je jídelní servis českých prezidentů.
V roce 2021 bylo oznámeno, že majitel zámku se rozhodl zámek prodat[15], předkupní právo na zámek má městys Dukovany. Zastupitelé městyse prohlásili, že nemají zájem o odkup zámku, obec by se musela zadlužit.[16] Obec schválila, že je za budovu zámku ochotna zaplatit 55 milionů Kč, majitel zámku požaduje 64 milionů Kč. Provoz restaurace a bydlení v zámku skončil ke konci roku 2021.[17] V roce 2023 se zámek stále nabízel k prodeji za blíže neupřesněnou cenu, proběhlo dlouhé jednání se zahraničním investorem, který by chtěl zámek pro vlastní účely. Někdejší hotel a restauraci by neobnovil.[18]
Popis
editovat
Zámek je tvořen jednopatrovou dvoutraktovou budovou na obdélném půdorysu. V ose jejích delších stran vystupují rizality završené štítem. Před rizalit severního, vstupního průčelí vystupuje portikus s balkónem. K severnímu průčelí se připojují přízemní hospodářská křídla tvaru U, která dotvářejí prostor čestného dvora. Fasády zámku člení kordonová římsa a lizény, okna jsou rámována šambránami a doplněna římsami.[3]
Místnosti interiéru jsou převážně plochostropé. Hlavní vstup je portikem v severním průčelí, vedoucím do haly se schodištěm do patra. V rozsahu rizalitů se nachází sala terrena, zdobená malbou al secco z počátku 90. let 18. století s motivy romantické architektury a exotické krajiny. Jejím autorem je pravděpodobně Václav Waitzman. V patře nad salou terrenou se nachází společenský sál, se stěnami a stropem pokrytými grisaillovou malbou antických božstev a hrdinů z roku 1791 od Josefa Winterhaldera a Václava Waitzmana.[3]
U zámku se rozkládá přírodní krajinářský park, vzniklý přeměnou původní barokní zahrady v 90. letech 18. století.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-04-19]. Identifikátor záznamu 126529 : zámek, s omezením: bez části zámeckého parku, parc. č. 1/1, 1/6, 1/10, 1/11, 1/12, 349, 323, 1/13, 412, 184/2, 10. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b ZEMEK, Metoděj; HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava.. Praha: Svoboda, 1981. 364 s. ISBN 80-200-0695-8. S. 96.
- ↑ a b c d SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 430.
- ↑ Gräfin Gisela von Stadion na geni.com Dostupné online
- ↑ Dukovanský mlýn Havránek Dostupné online
- ↑ PETRA TOMSOVÁ: STERNBERGOVÉ - aristokratická společnost v „dlouhém 19. století“ str. 58, Dostupné online
- ↑ Gräfin Marie Christine von Coudenhove na geni.com Dostupné online
- ↑ Lucie Kohoutová: Život v obci Dukovany v letech protektorátu (1939–1945) Dostupné online
- ↑ Rodokmen potomků Mehlschmidt Dostupné online
- ↑ Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, str. 1526 Dostupné online
- ↑ Oddělení zámeckých knihoven NM
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Scházeli se tam zednáři. Teď na dukovanský zámek budou jezdit turisté. idnes.cz [online]. 2016-02-13 [cit. 2017-04-19]. Dostupné online.
- ↑ ČERNÝ, Kamil. Dukovany, Valeč, Třebíč. Zanedbané zámky ožívají. trebicsky.denik.cz [online]. 2016-04-25 [cit. 2017-04-19]. Dostupné online.
- ↑ MAHEL, Luděk. Zámek v Dukovanech zahájil novou éru, otevře expozici o bydlení. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-04-28 [cit. 2017-04-28]. Dostupné online.
- ↑ Podnikatel prodává barokní areál v Dukovanech Dostupné online
- ↑ ŘÍHOVÁ, Ivana. Dukovanský zámek je na prodej. Obec zvažuje, zda jej koupí zpět do svého majetku. Třebíčský deník. 2021-05-10. Dostupné online [cit. 2021-05-27].
- ↑ LAUDIN, Radek. Podnikatel opravil zámek v Dukovanech, obec mu za něj nabízí 55 milionů. iDNES.cz [online]. 2021-11-05 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online.
- ↑ NEDĚLKOVÁ, Jana. Zámek Dukovany druhým rokem marně hledá kupce, se zájemci vlastník jedná. iDNES.cz [online]. 2023-10-30 [cit. 2024-03-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Dukovany na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
