Dubné

obec v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji

Dubné (německy Duben) je obec ležící v okrese České Budějovice, v Jihočeském kraji, zhruba 8 km západně od Českých Budějovic. Žije zde přibližně 1 700[1] obyvatel.

Dubné
Znak obce DubnéVlajka obce Dubné
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecČeské Budějovice
Obec s rozšířenou působnostíČeské Budějovice
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 733 (2024)[1]
Rozloha16,77 km²[2]
Nadmořská výška410 m n. m.
PSČ373 84
Počet domů575 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.4
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Dubné
Dubné 60
373 84 Dubné
obec.dubne@volny.cz
StarostkaBožena Kudláčková
Oficiální web: www.dubne.cz
Dubné na mapě
Dubné
Dubné
Další údaje
Kód obce544442
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Místní části

editovat

(údaje ze sčítání lidu, celkem 365 domů a 1079 obyvatel k 1. březnu 2001)

  • Dubné; katastrální území Dubné, 5,58 km², 158 domů, 493 obyvatel
  • Jaronice; k. ú. Jaronice, 3,19 km², 37 domů, 82 obyvatel
  • Křenovice; k. ú. Křenovice u Dubného, 4,59 km², 101 domů, 335 obyvatel
  • Třebín; k. ú. Třebín, 3,43 km², 69 domů, 169 obyvatel

Historie

editovat

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1263, kdy se připomíná vladyka Sudslav z Dubného (Zvzlab de Dvdem). V držení drobné šlechty (z Dubného, Roubíkové z Hlavatec, Dubenští z Chlumu, Ojířové z Protivce) zůstala ves až do stavovského povstání, po němž byla Adamu Chvalu Kunášovi z Machovic konfiskována a roku 1623 prodána královskému městu České Budějovice, které pak bylo dubenskou vrchností až do zrušení poddanství. Od roku 1850 je Dubné samostatnou obcí, stávající místní části k ní byly připojeny 12. června 1960. V období 19431945 patřily pod obec i Křenovice, Třebín a Branišov; v období 12. června 1960 až 31. prosince 1993 pak opět Branišov[4].

Vývoj počtu obyvatel v letech 1994 až 2021
Rok 1994 1996 1999 2002 2005 2008 2011 2014 2019 2021
Počet obyvatel 1034 1043 1052 1100 1171 1293 1382 1455 1577 1652

Pamětihodnosti

editovat
  • Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, gotická stavba obklopená nevelkým ohrazeným hřbitovem, zaujímá severní část trojúhelníkové návsi. Orientovaný kostel tvoří obdélné dvoulodí, zaklenuté síťovou klenbou na tři osmiboké pilíře, čtvercový presbytář je sklenut křížově. V západním průčelí vystupuje drobná předsíň, k východní straně se přimyká sakristie a k jižní straně věž. Nejstarší část stavby, presbytář, pochází ze 14. století, dvoulodí z roku 1525. V roce 1575 byla přistavěna věž. Předsíň a sakristie jsou výsledkem úprav roku 1730. Pohřbívání kolem kostela skončilo s otevřením nového hřbitova za vsí roku 1876. Původní věž musela být na sklonku 19. století pro špatný technický stav snesena, její nynější podoba pochází až z roku 1901. Na věži se nacházejí čtyři zvony, největší z nich je starožitný, odlitý roku 1518, tři menší byly zabaveny za obou světových válek a nejnověji znovu pořízeny roku 1996. K farnosti Dubné kromě všech výše jmenovaných částí obce příslušejí vesnice Branišov, Habří, Hradce, Kaliště u Lipí, Kvítkovice, Lipí a Žabovřesky.
  • Fara, obsahující zbytky bývalé tvrze
  • Několik dochovaných lidových zemědělských usedlostí ze druhé poloviny 19. století, zejména čp. 2, čp. 3 a čp. 53
  • Pomník padlým v první světové válce z roku 1922, na návsi
  • Pozůstatky mohylového pohřebiště z doby bronzové a halštatské v lese Kotlová jihozápadně od Dubného

Osobnosti

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko - I. levý břeh Vltavy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 239 s. ISBN 978-80-86829-40-1. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat