Úmluva o rozšíření území Hongkongu
Úmluva o rozšíření území Hongkongu (tradiční čínština: 中英展拓香港界址專條, zjednodušená čínština: 中英展拓香港界址专条) jinak též známá jako Druhá pekingská smlouva byla smlouva o pronájmu území, podepsaná mezi říší Čching a Spojeným královstvím v Pekingu dne 9. června 1898. Spojené království si prostřednictvím této smlouvy bezplatně pronajalo území Nových teritorií včetně 235 ostrovů na 99 let.[1][2]
Úmluva o rozšíření území Hongkongu | |
---|---|
Druhá Pekingská smlouva | |
Téma | Vrácení Hongkongu Číně |
Data | |
Uzavřeno | 9.6.1898 |
Expirace | 1.7.1997 |
Historie
editovatPozadí
editovatPo porážce Číny v první čínsko-japonské válce (1894-1895), si německá vláda vynutila u říše Čching devadesáti devítiletý pronájem koncese v zátoce Ťiao-čou pro svou lodní čerpací stanici. Tím byla zahájena řada podobných nájemních smluv s dalšími evropskými mocnostmi, jako např:
- Dne 27. března 1898 byla mezi Ruským impériem a říší Čching podepsána smlouva o pronájmu poloostrova Liao-tung, která Rusku poskytla pětadvacetiletý přístup k přístavu Lü-šun-kchou, v té době též známého jako Port Artur, na podporu ruských zájmů v Mandžusku.
- Dne 10. dubna 1898 podepsaly Francie s říší Čching smlouvu o pronájmu Kuang-čou-wanu na 99 let, aby posílila pozice Francouzské Indočíny.
Převzetí Hongkongu Británií
editovatOstrov Hongkong a přiléhající ostrov Ja-li čou získalo Spojené království do svého vlastnictví 29. srpna 1842 uzavřením Nankingské smlouvy, po výhře v první opiové válce (1839–1842). Poloostrov Kau-lung Čína postoupila 18. října 1860, po prohře v Druhé opiové válce (1856–1860), První smlouvou z Pekingu. A území Nových teritorií pronajala Čína Británii v 1898. V roce 1984 se Británie smluvně zavázala, že po vypršení smlouvy o pronájmu, vrátí celý Hongkong Číně. Tak se i stalo o půlnoci 30. června 1997, kdy zanikla korunní kolonie Britský Hongkong.[3]
Podmínky smlouvy
editovatPodle smlouvy byla území na sever od dnešní ulice Boundary Street a jižně od řeky Sham Chun včetně přiléhajících ostrovů, pronajata Spojenému království na 99 let bez Čínského nároku na nájemné. Z tohoto území bylo vyňato Kaulungské opevněné město, které zůstalo pod správou Číny.[4]
Následky a konec smlouvy
editovatČást půdy Nových teritorií zůstává nezastavěná a nachází se na ní prakticky veškerá zbývající zemědělská půda v Hongkongu. Protože se však městské čtvrti od 50. let 20. století přelidňovali, započal rozvoj satelitních měst v Nových teritoriích a to do takové míry, že v nich nyní žije mírná nadpolovina obyvatel.[5] Z tohoto důvodu nebylo možné vrátit pouze pronajatou oblast Nových teritorií, protože by došlo k rozdělení Hongkongu na dvě části. Číňané také začali tlačit na Brity, aby vrátili Hongkong celý, protože již neakceptují tzv. nerovné smlouvy, které jim vnutily koloniální mocnosti.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Convention for the Extension of Hong Kong Territory na anglické Wikipedii a History of Hong Kong na anglické Wikipedii.
- ↑ A Century of Resilient Tradition: Exhibition of the Republic of China's Diplomatic Archives Lessons of History [online]. National Palace Museum [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Lease of the New Territories [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ GHAI, Yash P. Hong Kong's New Constitutional Order: The Resumption of Chinese Sovereignty and the Basic Law. [s.l.]: Hong Kong University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 962-209-463-5.
- ↑ Timeline [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z [www.hkjournal.org/timeline/timeline1800s.html originálu].
- ↑ 2011 Population Census - Fact Sheet for New Territories [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Úmluva o rozšíření území Hongkongu na Wikimedia Commons