Druhá bitva o Charkov

Druhá bitva o Charkov
	konflikt: Východní fronta
	Východní fronta v období bitvy o Charkov
Trvání	12. – 28. května, 1942
Místo	okolí Charkova, Ukrajina, SSSR
Souřadnice	49°13′48″ s. š., 37°7′41″ v. d.
Výsledek	Rozhodující vítězství Osy
Strany
Třetí říše; Rumunsko ; Itálie ; Chorvatsko	Sovětský svaz
Velitelé
Fedor von Bock; Friedrich Paulus; Kurt Pflugbeil; Ewald von Kleist	Ivan Bagramjan; Semjon Timošenko; Rodion Malinovskij; Nikita Chruščov
Síla
640 000 vojáků; 1 000 tanků; asi 700 letadel	765 300 vojáků; 1 176 tanků; 300 samohybných děl.; 926 letadel
Ztráty
5 048 mrtvých; 22 127 raněných; 2269 pohřešovaných; 49 letadel	celkem: 517 190 ; 170 958 mrtvých; 106 232 raněných; 240 000 zajatých; 2 086 děl; 1 250 tanků; 542 letadel
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá bitva o Charkov bylo střetnutí Rudé armády a Wehrmachtu na východní frontě druhé světové války ve dnech 12. až 28. května 1942, které skončilo vítězstvím Německa.

Průběh

Letní tažení německé armády v roce 1942

Sovětští zajatci u Charkova

Po úspěšném zimním protiútoku v bitvě u Moskvy byly značně vyčerpány síly Rudé armády. Proto docházelo k dalšímu doplňování stavů vojsk a sovětské vrchní velení plánovalo na rok 1942 strategickou ofenzívu, o níž byl přesvědčen zejména Stalin. Od tohoto úmyslu ho však zrazovali sovětští generálové Boris Šapošnikov, Semjon Timošenko a Georgij Žukov, kteří obhajovali obrannou strategii, protože si byli vědomi toho, že Rudá armáda není ještě zcela připravena na to, aby zvládla tak masivní útok, a to jak po stránce počtu vojáků, tak po stránce vybavení, logistiky a kvality výcviku.

Od jara probíhaly mezi německými a sovětskými jednotkami střety, které měly vyvrcholit ofenzívou v okolí Charkova, Zde se soustředily mohutné sovětské síly, které byly vybaveny množstvím nových tanků T-34. Němci však byli o pohybech Rudé armády informováni a začali podnikat protiopatření. Mimo to se Wehrmacht připravoval na letní tažení, které mělo skončit dobytím naftových polí u Kaspického moře a obsazením Stalingradu.

Sovětský útok na německé pozice začal 12. května 1942 v 6:30 hodin ráno, útok pozemních vojsk začal o hodinu později. Rudá armáda však narazila na silný odpor nepřítele, který podnikal protiútoky. Sověti se nedostali dále, než maximálně do hloubky 10 km německé obrany. Dělali chyby v průzkumu, jejich útoky byly Němcům předem čitelné. Přesto se podařilo Rudé armádě dosáhnout několika dílčích úspěchů a za pomoci tanků způsobit Němcům velké ztráty. 15. a 16. května dosáhly sovětské úspěchy vrcholu, ovšem sovětským velitelům se podařilo nakupit značné množství chyb, takže zůstaly nevyužity. 17. května se karta obrátila a na sovětské pozice začali útočit Němci. 18. května již byla situace sovětských vojsk tak špatná, že byly zastaveny útoky a jednotky přešly do obrany. Sovětští velitelé po Stalinovi požadovali stažení vojsk z ohrožených míst, ale ten jakékoliv stažení odmítl. Na intervenci Žukova později Stalin dovolil stažení a přeskupení některých jednotek, ale to už bylo pozdě. 24. května pronikly německé jednotky k Charkovu a obklíčily zde velké uskupení sovětských vojsk. Rudá armáda se pokoušela obklíčení prolomit, ovšem německé manévry a útoky Luftwaffe jí to znemožnily. Zajato bylo přes 170 tisíc sovětských vojáků a Němcům se otevřely dveře k letnímu tažení na Stalingrad a Kavkaz.

Odkazy

Reference

↑ Glantz (1995), p. 295
↑ Москаленко Кирилл Семёнович На Юго-Западном направлении. Воспоминания командарма. Книга I. — М.: Наука, 1969 – Под Харьковом в мае 1942 года
↑ Bergström 2007, p. 36.

Literatura

GLANTZ, David M. Charkov 1942, anatomie vojenské porážky ze sovětského pohledu. Brno: JOTA, 2006. 456 + 16 s. ISBN 80-7217-418-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá bitva o Charkov na Wikimedia Commons

[glantz-1] Glantz (1995), p. 295

[Moskalenko1-5-2] Москаленко Кирилл Семёнович На Юго-Западном направлении. Воспоминания командарма. Книга I. — М.: Наука, 1969 – Под Харьковом в мае 1942 года

[3] Bergström 2007, p. 36.

[1]

[2]

[3]