Povstání Bar Kochby
Povstání Bar Kochby (též druhá židovská válka) bylo druhé celožidovské povstání proti římské nadvládě, které se odehrálo v letech 132–135 pod vedením Šimona bar Kochby. Stejně jako první židovské povstání bylo i toto povstání Římany po nemalém úsilí potlačeno.
| Povstání Bar Kochby / druhá židovská válka | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Židovské války | |||
 Území držené židovskými povstalci (modrá) | |||
| Trvání | 132–135 | ||
| Místo | Provincie Judea | ||
| Výsledek | drtivé vítězství Římanů
| ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Prameny
editovat
Na rozdíl od první židovské války, o které máme díky svědectví Iosepha Flavia dostatek informací, existuje k druhému židovskému povstání podstatně méně pramenů, takže mnohé okolnosti povstání nejsou známy.[1] Důležitým pramenem jsou zejména zápisy Cassia Diona o římských dějinách (kniha 69) a archeologické nálezy v jeskyních v okolí Mrtvého moře, obzvláště ve Vádí Murabba'at, kde se židovští povstalci v poslední zoufalé fázi ukryli a zanechali po sobě kromě běžných nástrojů také své mince a množství hebrejských, aramejských a řeckých rukopisů (vzácné jsou zejména Bar Kochbovy vlastnoruční dopisy).[2]
Vývoj povstání
editovatPříčiny povstání nejsou zcela jasné, jednou z nich byl zřejmě plán císaře Hadriána na znovuvybudování zničeného Jeruzaléma v pohanské město Aelia Capitolina, ve kterém měl na místě zničeného chrámu stát Jovův chrám. Hadrián navíc zakázal Židům obřízku.[3]
Do čela povstání se postavil Šimon bar Kozeba, který díky podpoře rabiho Akivy získal podporu židovských předáků. Se Šimonem byly spojovány mesiášské představy a bylo mu dáno nové přízvisko bar Kochba, což znamená „Syn hvězdy“. Když však byla rebelie Římany potlačena a mesiášské naděje zklamány, byl přejmenován na bar Koziba, tj. „Syn lži“. Mesiášské představy na jednu stranu přinesly velké sepětí povstalců a jejich houževnatý odpor, na druhou stranu však zapříčinily, že křesťané se od tohoto povstání distancovali.[4]
Zprvu byli Židé velmi úspěšní – podařilo se jim dobýt Jeruzalém a velkou část území Judska. O závažnosti povstání hovoří i to, že k jeho potlačení vyslal Hadrián svého nejlepšího vojevůdce Sexta Julia Severa, který v bojích ztratil celou jednu legii. Římanům se však nakonec podařilo oblast zpacifikovat, vytlačili povstalce do Judské pouště, kde je nakonec pobili.[5]
Výsledky války byly pro Židy hrozivé. Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, popravoval jejich učence a zakázal vlastnit a užívat Tóru. Mnozí Židé byli odvedeni do otroctví.[6] Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aelia Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán a ve kterém byl vybudován chrám se dvěma sochami, jednou Jovovou, druhou vlastní, Hadriánovou. Judeu přejmenoval podle dávných Pelištejců na Palestinu, aby zahladil i sebemenší památku na židovské osídlení.[7] Veškeré naděje, že Židé obnoví svůj stát, tak na dlouhá staletí vzaly za své.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. [dále jen Schäffer]. str. 140.
- ↑ THIEDE, Carsten Peter. Svitky od Mrtvého moře a židovský původ křesťanství. 1. vyd. Praha: Volvo Globator, 2004. ISBN 80-7207-549-7. str. 70-74.
- ↑ Schäffer. str. 141.
- ↑ Schäffer. str. 145.
- ↑ SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8. [dále jen Segert]. str. 220.
- ↑ Schäffer. str. 153n.
- ↑ Segert. str. 223.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Povstání Bar Kochby na Wikimedia Commons
