Douglas DC-1

DC-1
Určení	Prototyp dopravního letounu
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Douglas Aircraft
První let	1. července 1933
Zařazeno	prosinec 1933
Uživatel	Transcontinental & Western Air; SATA
Vyrobeno kusů	1
Další vývoj	Douglas DC-2
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglas DC-1 byl první model ze slavné řady letounů DC.

Vývoj letounu se dá vystopovat k nehodě letounu Fokker F.VII v roce 1931. Po této nehodě americký úřad pro civilní letectví ustanovil, že dopravní letadla musí mít křídla vyrobená z kovu. Společnost TWA (Transcontinental and Western Air, později Trans World Airlines), majitel havarovaného Fokkeru, zadala čtyřem leteckým výrobcům projekt třímotorového letounu pro dvanáct cestujících s novými požadavky:

Kovová křídla
Zatahovací podvozek
Možnost letu, když se jeden motor porouchá

Společnost Douglas sestavila dolnoplošný dvoumotorový letoun s kovovým křídlem pro 12 cestujících a dvoučlennou posádkou s letovou obsluhou. I s dvěma motory letoun překonal požadavky letecké společnosti. Byl vyroben pouze jeden prototyp zalétaný 1. července 1933 piloty Carlem Coverem a Fredem Hermanem; k tomu, aby byly pokryty náklady na vývoj, bylo potřeba prodat 100 letadel.

Během půlročního testovacího období bylo provedeno přes 200 zkušebních letů a letoun ukázal svou převahu nad tehdejšími dopravními letouny (např. třímotorové Fordy a Fokkery), které používala většina společností. Letoun DC-1 dokázal přeletět s piloty Jackem Fryem a Eddie Rickenbackerem ze západu USA na východ do Newarku za rekordních 13 hod. a 5 minut. Společnost TWA letoun přijala s několika úpravami, hlavně 14 místy pro cestující a silnějšími motory Pratt and Whitney SDG-1690D Hornet o výkonu 515 kW, se kterými se označení změnilo na DC-1A; objednala 20 letounů. Jedinou DC-1 (NC-223Y) převzaly aerolinky TWA v prosinci 1933 s opět výkonnějšími motory SGR-1820F-3 Cyclone s výkonem 520 kW. Typ se vyráběl pod názvem Douglas DC-2.

Prototyp DC-1 byl roku 1938 prodán španělské společnosti Líneas Aéreas Postales Españolas (L.A.P.E.) (imatrikulace EC-AGN, později u společnosti SATA EC-AAE). V prosinci roku 1940 v Malaze havaroval.

Specifikace (DC-1)

DC-1 (EC-AGN)

Technické údaje

Posádka: 2 piloti a letová obsluha
Kapacita: 12 cestujících
Délka: 18,28 m
Rozpětí: 25,91 m
Výška: 4,88 m
Hmotnost (prázdný): 5 033 kg
Maximální vzletová hmotnost: 7 938 kg
Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Wright Cyclone SGR-1820F, každý o výkonu 710 hp

Výkony

Maximální rychlost: 373 km/h
Cestovní rychlost: 306 km/h
Stoupavost u země: 5,3 m/s
Dostup: 7 010 km
Dolett: 1610 km

Odkazy

Literatura

KOLMANN, Petr. Douglas DC-1. Letectví a kosmonautika. Květen 2023, roč. 99., čís. 5, s. 80–87. ISSN 0024-1156.
NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha: NADAS, 1984. 176 s.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas DC-1 na Wikimedia Commons
Douglas DC-1 na stránkách letadla.info