Dorudon
Dorudon je rod vyhynulých, středně velkých mořských savců, jehož zástupci patřili k jedním z prvních plně akvatických kytovců. Žili někdy před 40,4–33,9 miliony lety. Z řady morfologických adaptací pro vodní život lze zmínit silnou redukci končetin, posun nosních dírek dále od konce čenichu, velmi dobrý sluchový aparát nebo pohyb pod vodou s pomocí máchání ocasu nahoru a dolů, což je typické i pro moderní kytovce.
 DorudonStratigrafický výskyt: eocén | |
|---|---|
 Dorudon atrox (Senckenbergovo přírodovědné muzeum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Čeleď | †Basilosauridae |
| Podčeleď | †Dorudontinae |
| Rod | †Dorudon Gibbes, 1845 |
| Druhy | |
| |
| Synonyma | |
Prozeuglodon Andrews, 1906 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika
editovat
Za popisnou autoritu rodu je považován přírodovědec Robert Wilson Gibbes, který na základě fosilních ostatků několika zubů a částečně zachované čelisti z Jižní Karolíny popsal druh Dorudon serratus v roce 1845. Z dvojitého kořene nalezených zubů Gibbes odvodil, že patřily savci, a z jejich dutosti vyvodil, že náležely nedospělému jedinci. Gibbes také poznamenal podobnost zubů se zuby Zeuglodona (Basilosaurus), který byl popsán jen o několik let dříve.[1] Později při průzkumu typové lokality Gibbes dále objevil fosilizovanou spodní čelist a dvanáct ocasních obratlů, ze kterých logicky usuzoval, že náležely stejnému druhu. Gibbes nakonec svůj původně popsaný rod Dorudon potlačil a místo něj nalezené pozůstatky interpretoval jako nedospělého jedince Zeuglodona. Gibbes však umožnil Louisi Agassizovi z Harvardovy univerzity, aby jeho vzorky prozkoumal. Agassiz seznal, že se nejedná o zuby nedospělce, ani o zuby Zeuglodona, ale o zuby samostatného rodu, tak jak Gibbes původně navrhoval.[2][3]
V roce 1906 byl popsán další dorudon Dorudon atrox,[4] který je dobře znám díky velkému množství fosilních nálezů z Egypta.[5]
Popis a biologie
editovat
Drtivá většina informací o dorudonech se odvozuje z druhu Dorudon atrox, u něhož je známo velké množství fosilií. Dorudon atrox byl jedním z prvních plně akvatických kytovců.[5] Měl krátké prsní ploutve a silně redukované zadní končetiny,[6] které nebyly přizpůsobeny pohybu na souši.[5] Nosní dírky byly posunuty daleko od konce čenichu, a sice mezi konec čenichu a oči,[7] což usnadňovalo dýchání při vynoření. Velmi dobře vyvinutý sluchový aparát byl již dobře přizpůsoben přijímání zvukových vjemů pod vodou, jak je tomu u moderních kytovců.[5] Zatímco starší formy kytovců se pod vodou pohybovaly s pomocí pádlování končetin či pohybu zadní části těla do stran, u dorudonů se již objevuje pohyb s pomocí vlnění ocasu nahoru a dolů. Tento způsob plavání se zachoval i u všech moderních kytovců.[8] Oči D. atrox byly posazeny po stranách hlavy, což je adaptace na lov pod vodou.[7]
D. atrox dosahoval délky kolem 5 metrů[9] a hmotnosti 2240 kg, což se dá porovnat zhruba s běluhou.[7] Živil se rybami.[10] Zubní vzorec je 3.1.4.23.1.4.3 × 2 = 42 zubů. Přední zuby spodní a horní čelisti do sebe dobře zapadají. D. atrox patrně lovil tak, že kořist nejdříve polapil s pomocí předních špičatých zubů, načež ji posunul dále do tlamy, kde ji porcoval s pomocí zadních nožovitých, bočně zploštělých, dlouhých zadních zubů. Takovýto způsob požírání potravy je značně odlišný od moderních ozubených, kteří zuby používají pouze pro chycení kořisti, kterou pak polykají celou.[5]
Juvenilní jedinci byli oblíbenou kořistí basilosaurů, velkých dravých kytovců. To se vyvozuje hlavně na základě četných nálezů fosilizovaných lebek nedospělých dorudonů z Egypta, které mají zářezy po basilosauřích zubech.[10] Vzhledem k tomu, že kolem poloviny nálezů kosterních pozůstatků dorudonů z egyptského vádí Al-Hitan patřilo nedospělým jedincům, je možné, že tam někdy v pozdním eocénu docházelo k vrhům mláďat, na kterých se přicházeli krmit basilosauři.[9][11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ GIBBES, Robert Wilson. Description of the Teeth of a New Fossil Animal Found in the Green Sand of South Carolina. Proceedings of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia. Proceedings of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia. Roč. 2, čís. 9, s. 254–256. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GIBBES, Robert Wilson. On the fossil genus Basilosaurus, Harlan, (Zeuglodon, Owen,) with a notice of specimens from the Eocene Green Sand of South Carolina. Journal of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia. 1847, roč. 4. Dostupné online.
- ↑ AGASSIZ, Louis. Letter from Prof. Agassiz, addressed to Dr. Gibbes, dated Charleston, December 23, 1847. Proceedings of the Academy of Natural Sciences of Philadelphia. 1848, roč. 5. Dostupné online.
- ↑ ANDREWS, C. W. A Descriptive Catalogue of the Tertiary Vertebrata of the Fayûm, Egypt. daten.digitale-sammlungen.de. London: British Museum (Natural History), 1906, roč. 26, s. 255–257. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e UHEN, Mark. D. Form, Function, and Anatomy of Dorudon Atrox (Mammalia, Cetacea): An Archaeocete from the Middle to Late Eocene of Egypt. Papers on Paleontology, University of Michiga. 2004, roč. 34. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Berta, Sumich a Kovacs 2006, s. 60.
- ↑ a b c BERTA, Annalisa. The Rise of Marine Mammals: 50 Million Years of Evolution. Baltimore, Maryland: Johns Hopkins University Press, 2017. ISBN 978-1-4214-2325-8, ISBN 978-1-4214-2326-5. S. 29.
- ↑ Berta, Sumich a Kovacs 2006, s. 15.
- ↑ a b VOSS, Manja; ANTAR, Mohammed Sameh M.; ZALMOUT, Iyad S. Stomach contents of the archaeocete Basilosaurus isis: Apex predator in oceans of the late Eocene. PLOS ONE. 2019-01-09, roč. 14, čís. 1, s. e0209021. Dostupné online [cit. 2025-01-08]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0209021. PMID 30625131. (anglicky)
- ↑ a b NATURKUNDE~JULIA.FAHLKE@MFN-BERLIN.DE, Julia M. Fahlke~Museum für. Bite marks revisited – evidence for middle-to-late Eocene Basilosaurus isis predation on Dorudon atrox (both Cetacea, Basilosauridae). Palaeontologia Electronica [online]. 2012-11-15 [cit. 2025-01-08]. DOI: 10.26879/341. Dostupné online. DOI 10.26879/341. (anglicky)
- ↑ TUCKER, Abigail. Evolution World Tour: Wadi Hitan, Egypt. Smithsonian Magazine [online]. [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- BERTA, Annalisa; SUMICH, James L.; KOVACS, Kit M., 2006. Marine mammals: evolutionary biology. Boston: Elsevier/Academic Press. Dostupné online. ISBN 978-0-12-369499-7. (anglicky)
- UHEN, Mark. D. Form, Function, and Anatomy of Dorudon Atrox (Mammalia, Cetacea): An Archaeocete from the Middle to Late Eocene of Egypt. Papers on Paleontology, University of Michiga. 2004, roč. 34. Dostupné online. (anglicky)
