Mezi její nejvýznamnější objevy patří určení struktury penicilinu v roce 1945 a vitaminu B12 v roce 1948. Po 35 letech práce v roce 1969 dokázala Hodgkinová a její tým dekódovat strukturu inzulínu.[2]
Je považována za přední vědkyni v oblasti rentgenového krystalografického výzkumu přírodních molekul. Vedle svých mimořádných vědeckých schopností byla nezávislou a velmi hlasitou a zanícenou aktivistkou v oblasti sociální nerovnosti a míru.
Dorothy Crowfootová se narodila 12. května1910 v Káhiře,[3] kde její otec John Winter Crowfoot pracoval v Egyptské vzdělávací službě (anglickyEgyptian Education Service). Krátce na to se přestěhoval do Súdánu, kde se později stal ředitelem pro vzdělávání a památky; Dorothy navštívila Súdán jako děvče roku 1923 a našla v této zemi velké zalíbení. Po ukončení služby v Súdánu v roce 1926 otec věnoval většinu svého času archeologii, byl několik let ředitelem Britské školy archeologie v Jeruzalému (British School of Archaeology in Jerusalem) a vedl vykopávky na hoře Ofel, u Jeraše, Bosry a Samaří.[4]
Její matka Grace Mary Crowfootová, rozená Hoodová (Hood) se aktivně zapojila do otcovy práce a stala se odbornicí na rané tkalcovství. Byla také velice dobrou botaničkou a kreslila ve volném čase ilustrace pro oficiální súdánský rostlinopis (Flora of the Sudan). Dorothy Crowfootová strávila dobu po dokončení školy a před nástupem na univerzitu s rodiči na vykopávkách u Jeraše zakreslováním mozaikových chodníků a bylo to pro ní takové potěšení, že uvažovala o změně oboru z chemie na archeologii.[4]
Zájem o chemii a o krystaly se v ní probudil v 10 letech a povzbuzoval jej dr. A. F. Joseph, přítel rodičů ze Súdánu, který jí dal chemikálie a pomáhal jí během jejího tamního pobytu s rozborem ilmenitu. Většinu dětství strávila u své sestry v Geldestonu v Norfolku, kde chodila od roku 1921 do r. 1928 do školy Johna Lemana (Sir John Leman School) v Beccles. Společně s další dívkou Norou Puseyovou (Norah Pusey) se směla Dorothy připojit k chlapcům na hodiny chemie s učitelkou slečnou Deeleyovou; ke konci své školní docházky se rozhodla studovat chemii a případně biochemii na univerzitě.[4]
V roce 1928 odešla do Oxfordu na Somervilleové kolej (Somerville College), kde působila v letech 1928 až 1932 a stala se velkou stoupenkyní Margery Fryové, pozdější ředitelky koleje (Principal of the College). Kratší čas během 1. ročníku kombinovala archeologii a chemii při analýzách skleněných mozaik z Jerašu s E. G. J. Hartleyem. Absolvovala samostatný kurs krystalografie a rozhodla se v souladu s naléhavým doporučením svého školního patrona (tutor) F. M. Brewera zkoumat rentgenové záření v krystalografii. Tím zahájila II. část chemických studií ve spolupráci s H. M. Powellem jako jeho první studentský výzkumník (research student) zabývající se dialkylovými halidythallia (thallium dialkyl halides) po letní stáži v laboratoři profesora Victora Goldschmidta v Heidelbergu.[4]
Z Oxfordu přešla do Cambridge pracovat s J. D. Bernalem po šťastném náhodném setkání dr. A. F. Josepha a profesora Lowryho. Dorothy Crowfootová bylo tímto nápadem nadšená. Vyslechla si Bernalovy přednášky o kovech v Oxfordu a obrátila v jejich důsledku svůj zájem nečekaně na kovy; skutečnost, že v roce 1932 se vrátil ke sterolům, stanovil i její směr. V Cambridgi strávila dva šťastné roky s mnoha přátelstvími a bádáním nad mnoha problémy. Finančně ji zabezpečila jednak její teta Dorothy Hoodová, která platila pobyt na koleji a jednak 75 liber školného od Somervillu. Roku 1933 jí Somerville dal výzkumné stipendium na další rok v Cambridgi a druhý v Oxfordu. Do Somervillu v Oxfordu se vrátila v roce 1934 a od této doby tu s několika krátkými přestávkami už zůstala.[4]
Většinu svého pracovního života byla Dorothy Hodgkinová přírodovědnou asistentkou (Official Fellow and Tutor in Natural Science) na Somervillu s odpovědností hlavně za výuku chemie pro ženské koleje. Roku 1946 se stala univerzitní přednášející a demonstrátorkou (University lecturer and demonstrator), s univerzitní odpovědností za rentgenovou krystalografii (University Reader in X-ray Crystallography) od roku 1956 wolfsonskou výzkumnou profesorkou Královské společnosti (Wolfson Research Professor of the Royal Society) od roku 1960. Nejprve pracovala v Odboru mineralogie a krystalografie, kde byl profesorem H. L. Bowman. V roce 1944 se odbor rozdělil a ona pokračovala v oddělení chemické krystalografie s H. M. Powellem pod profesorem C. N. Hinshelwoodem.[4]
Po svém návratu do Oxfordu v roce 1964 zahájila s pomocí Sira Roberta Robinsona sbírku peněz na rentgenový přístroj. Později přijala velkou podporu výzkumu od Rockefellerovy a Nuffieldovy nadace (Rockefeller and Nuffield Foundations). Navázala na bádání z Cambridge s Bernalem o sterolech a jiných biologicky zajímavých molekulách včetně insulinu, zpočátku jenom s jedním, dvěma aspiranty (research student). Sídlili až do roku 1958 v rozptýlených místnostech Univerzitního muzea. Jejich výzkum penicilinu začal roku 1942 za války a vitamínu B12 v roce 1948. Její výzkumná skupina zvolna rostla a vždy byla poněkud uvolněnou organizací studentů a hostů z různých univerzit, která se zabývala v zásadě rentgenovou analýzou přírodních látek.[4]
Obecný vzorec cholesteroluV roce 1945 Hodgkinová ve spolupráci s Harrym Carlislem publikovala první strukturu steroidu - cholesteryljodidu (sloučenina odvozená od cholesterolu, kde atom jódu nahrazuje hydroxylovou skupinu). S cholesteryly (estery cholesterolu) pracovala již od dob svých doktorských studií a zasloužila se o objevy trojrozměrných struktur těchto biomolekulárních látek.
Obecný vzorec penicilinuV roce 1945 Hodgkinová a její kolegové (včetně biochemičky Barbary Lowové) vyřešili strukturu penicilinu a prokázali, na rozdíl od tehdejšího vědeckého názoru, že obsahuje β-laktamový kruh. Dílo bylo publikováno až v roce 1949.
Inzulin - peptidový hormon obsahující dva řetězce zesíťované disulfidovými můstkyV roce 1948 se Hodgkinová poprvé setkala s vitamínem B12, který byl objeven ve společnosti Merck na začátku téhož roku. Jeho struktura byla neznámá. Hodgkinová zjistila, že obsahuje kobalt a rozhodla se určit jeho strukturu pomocí rentgenové krystalografické analýzy. Z krystalů vitaminu B12 odvodila přítomnost prstencové struktury kolem kobaltu se čtyřmi atomy dusíkupyrrolových jader, vázaných spolu do porfyrinového skeletu. Konečná struktura B12 byla publikována v letech 1955 a 1956. Hodgkinová byla za tuto práci a objev struktury penicilinu oceněna Nobelovou cenou v roce 1964.
V roce 1934 Robert Robinson nabídl Hodgkinové malý vzorek krystalického inzulinu, jehož struktura nebyla známa. Látka ji zaujala kvůli složitému a rozsáhlému účinku, který má v těle. Rentgenová krystalografie tehdy nebyla dostatečně vyvinuta a trvalo dalších 35 let, než se jí pořídilo pořídit první fotografii krystalu inzulinu. V roce 1969 se jí a jejímu mezinárodnímu týmu povedlo popsat strukturu inzulinu. Vyřešení struktury inzulinu mělo velký vliv na léčbu diabetu, neboť umožnilo masovou výrobu této pro organismus nezbytné látky.
Roku 1937 se provdala za Thomase Hodgkina z rodu historiků, jehož hlavním oborem byly dějiny a politika Afriky a arabského světa a který byl ředitelem Ústavu afrických studií na Ghanské univerzitě (Institute of African Studies, University of Ghana), kde strávila také část svého pracovního života. Měli tři děti a tři vnoučata. Starší syn se stal matematikem a učil na univerzitě ve Warwicku (University of Warwick). Dcera byla po otci historičkou. Mladší syn vystudoval botaniku a zemědělství na univerzitě v Newcastlu.[4]
V roce 1934 ve věku 24 let jí byla diagnostikována revmatoidní artritida. Její stav se postupem času zhoršoval a docházelo k deformaci rukou i nohou. V pozdějších letech byla upoutána na invalidním vozíku. Ve své kariéře zůstala vědecky aktivní i přes podlomené zdraví. Zemřela ve věku 84 let 29. července 1994.[4]
Řád za zásluhy pro Dorothy Hodgkinovou (1965)V roce 1964 obdržela Nobelovu cenu za chemii. Stala se tak třetí ženou po Marii Curie-Sklodowské (1911) a její dceři Irène Joliot-Curieové (1935), které se dostalo této vysoké pocty.
V roce 1965 se stala druhou ženou po Florence Nightingaleové, které byl udělen Řád za zásluhy.
Byla vyznamenána rakouským čestným vyznamenáním za vědu a umění Rakouskou republikou. Kromě toho byla zvolena členkou Německé akademie věd Leopoldina.
.svg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dorothy Crowfootová Hodgkinová na Wikimedia Commons 
