Wikipedie

Dolní Rychnov

obec v okrese Sokolov v Karlovarském kraji

Obec Dolní Rychnov (něm. Unter Reichenau) se nachází v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. V roce 1995 byla obec vyhlášena vesnickou památkovou zónou.[4]

Dolní Rychnov
Jižní okraj obce
Jižní okraj obce
Znak obce Dolní RychnovVlajka obce Dolní Rychnov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecSokolov
Obec s rozšířenou působnostíSokolov
(správní obvod)
OkresSokolov
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°9′53″ s. š., 12°38′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 318 (2024)[1]
Rozloha5,09 km²[2]
Katastrální územíDolní Rychnov
Nadmořská výška425 m n. m.
PSČ356 04
Počet domů359 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Dolní Rychnov
Revoluční 303
356 04 Dolní Rychnov
obec@dolnirychnov.cz
StarostkaAnna Klímová
Oficiální web: www.dolnirychnov.cz
Dolní Rychnov na mapě
Dolní Rychnov
Dolní Rychnov
Další údaje
Kód obce538591
Kód části obce152307
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Rychnov je také název katastrálního území o rozloze 5,09 km2.[5]

Historie

editovat

První písemná zmínka o Dolním Rychnově je v dokumentu z roku 1309. Klášter v Teplé v ní žádá Alberta Nothafta z Vildštejna (Vildštejn - dnešní Skalná), aby mu dal náhradu za jím obsazený Rychnov.[6]

Jiný zdroj, který vychází z textu rozhodčího nálezu z 17.7.1309 uvádí,[pozn. 1] že došlo ke sporu mezi panem Ekkardem z rodu Nothaftů, synem Alberta z Valkenawe (Falknov, nyní Sokolov) a opatem Ulrichem, představeným cisterciáckého kláštera v Bavorském Waldsassenu. Podle tohoto rozhodčího nálezu převádí Albert z Valkenawe svá práva ve vesnici Rychnov ve prospěch kláštera ve Waldsassenu. Z této listiny lze odvodit, že ves musela existovat s vysokou pravděpodobností již ve 13. století. Originální listina rozhodčího nálezu je ve sbírce Bavorského zemského archivu v Mnichově. Z další listiny z roku 1334 vyplývá, že nejpozději k tomuto datu došlo k novému majetkovému vyrovnání mezi rodem Nothaftů a řádem Cisterciáků z Waldsassenu.[7]

Ve 14. století opouští Nothaftové pro rostoucí královskou moc nejprve Chebsko, a potom i celé Loketsko. Při rozprodávání zdejších statků došlo i na falknovské panství. Většinu území koupil rytíř Mikuláš Winkler. Po jeho smrti připadlo dědictví jeho bratru Trostovi Winklerovi. Ten roku 1360 postupuje celé území králi Karlu IV, který mu však území udělil jako léno. V nejstarší zachovalé lenní knize z roku 1360 jsou vedena vlastnická práva a  jejich změny na odstoupených nothaftských lénech. Oblast zůstala pod královskou správou až do počátku 15. století.[7]

Ovládnutí oblasti rodem Šliků roku 1435 ovlivnilo další rozvoj. Šlikové oblast drželi do roku 1547, kdy došlo ke konfiskaci za účast v protihabsburském povstání. Této konfiskaci se však vyhnul majitel Falknova Wolf Šlik. Za loajální postoj mu král Ferdinand I. změnil zástavní právo na dědické. Tento akt byl zapsán do zemských desek v roce 1553 a týkal se i Dolního a Horního Rychnova.[7]

V roce 1553 připojil Wolf Šlik Rychnov k Falknovu (nyní Sokolov). K tomuto datu se Rychnov rozdělil na Dolní Rychnov a Horní Rychnov.[6][pozn. 2]

Éra Šliků však skončila po neúspěšném povstání českých stavů proti Habsburkům. Po bitvě na Bílé hoře musel v lednu 1621 Jan Albín Šlik, jako jeden z vůdců povstání, uprchnout ze země. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a konfiskaci majetku, kam patřily oba Rychnovy. Falknov a s ním i Rychnov koupili v rámci konfiskací v roce 1622 Nosticové. Ti jej vlastnili až do roku 1945.[7]

V polovině 19. století zanikla panská správa a Dolní Rychnov se stal samostatnou obcí, která prosperovala a rychle se rozvíjela, především díky bohatým nalezištím hnědého uhlí.[6] Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 byla součástí města Sokolov, poté opět samostatnou obcí.[8]

V roce 1995 bylo historické jádro obce se souborem hrázděných venkovských statků vyhlášeno vesnickou památkovou zónou.[9]

Přírodní poměry

editovat

Obec se nachází v Sokolovské pánvi, na jihovýchodě zasahuje do území obce svým jižním okrajem Slavkovský les.[10] Značná část území byla v minulosti, zejména v 19. a 20. století, postižena těžbou hnědého uhlí a následnými rekultivacemi.

Při východním okraji území obce protéká Rychnovský potok, jež pramení ve Slavkovském lese, obcí Dolnorychnovský potok, pramenící při jihovýchodním okraji zástavby Dolního Rychnova.

Těžba uhlí

editovat

První těžba uhlí na území obce byla prováděna Matheusem Leistenerem u Staré Ovčárny, která patřila pod dolnorychnovský katastr. Několik primitivních dolů založili místní občané, převážně se jednalo o vrátkové jámy s ruční těžbou. Těžební jámy se razily většinou pouze na úroveň hladiny spodní vody. Výrazný rozvoj nastal až po nástupu Johanna Davida Starcka v roce 1833, který zde koupil dolová pole. Díky němu se stal Dolní Rychnov jednou z nejvyspělejších (bráno z hlediska těžby uhlí) obcí v Sokolovské hnědouhelné pánvi.

 
Západní část obce
 
Dům Husova čp. 38

Johann David Starck nechal v obci nainstalovat jeden z prvních parních vodotěžných strojů už v roce 1834 a v roce 1835 postavit první větší průmyslový závod na výrobu sazí, různých barev a naftalínu. O dva roky později 1837 přihlásil Johann David Starck patent na výrobu kalcinovaných sazí. Ze 100 kg uhlí se získaly 3 kg sazí, určených k tiskařským účelům, které měly dobrý odbyt i do zahraničí (Sasko, Belgie, Holandsko, Porýní). Pro výrobu sazí se využívalo uhlí ze sloje Anežka, které mělo vysoký obsah bitumenu. Prakticky celý rod Starcků je spjat s těžbou uhlí v Dolním Rychnově. K odvodnění místních uhelných slojí nechal Johann Anton Starck vyrazit nejdelší dědičnou štolu (štola Svatého Antonína) v sokolovském uhelném revíru, dlouhou téměř tři kilometry. Ražba štoly probíhala v létech 1844 – 1855.[6]

Důležitým momentem pro odbyt uhlí se stala výstavba sklárny, jejíž výstavba byla zahájena v roce 1853 a o rok později se rozběhla výroba skla. Modernizace sklárny proběhla po 1. světové válce a roční produkce okenního skla pak činila okolo 650 000 m². V roce 1925 byla zavedena technologie vertikálního tažení nekonečného pásu skla.[11] Sklářské pece byly vytápěny generátorovým plynem, který si sklárna vyráběla sama z místního uhlí.[6]

Značný rozvoj těžby nastal po dokončení Buštěhradské dráhy v úseku Karlovy Vary – Cheb. Stavba úseku dráhy Karlovy Vary – Cheb byla zahájena v roce 1868, úsek byl uveden do provozu 19. září 1870. Již v roce 1871 byla zprovozněna vlečka z Citic do Dolního Rychnova dlouhá 2,1 km. Uhlím z místních dolů byla zásobována elektrárna v Dolním Rychnově, kde byla nejprve provedena v roce 1886 instalace dynama pro provoz obloukových lamp k osvětlení nakládací rampy dolu Boghed, v roce 1907 byl osazen první parní turbogenerátor o výkonu 500 kW. Elektrárna v Dolním Rychnově byla v provozu do roku 1968. Část vytěženého uhlí se později zpracovávala na brikety v místní briketárně s prstencovými lisy. Briketárna byla v provozu v letech 1922 až 1968.[6]

Významnější hlubinné doly a lomy v Dolním Rychnově[12]
Typ Název V provozu
důl Kern 1797 – 1890
lom Gesteinig 1848 – 1893
důl Boghead (Antonín) 1881 – 1941
lom Luitpold (Antonín) 1881 – 1965
důl Stará Anežka 1898 – 1907
důl Max 1900 – 1906
důl Nová Anežka 1907 – 1943
lom Sylvestr (Silvestr) (Antonín II.) 1939 – 1981

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2 597 obyvatel, z nichž bylo 88 Čechoslováků, 2 425 Němců a 84 cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 2 514 obyvatel, 42 k evangelické církvi a 41 bylo bez vyznání.[13]

Vývoj počtu obyvatel a domů Dolního Rychnova (bez zaniklého Horního Rychnova)[14]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 893 1 564 1 917 2 197 2 058 2 597 3 543 2 714 2 474 1 879 1 485 1 190 1 245 1 477
Počet domů 84 106 132 140 141 173 261 334 321 314 283 270 282 338
Vývoj počtu obyvatel a domů Dolního Rychnova (včetně zaniklého Horního Rychnova)[14]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1 002 1 676 2 044 2 331 2 173 2 697 3 629 2 768 2 474 1 879 1 485 1 190 1 245 1 477
Počet domů 97 120 148 156 158 191 279 351 321 314 283 270 282 338

Obecní správa

editovat

V letech 1850 až 1879 k obci patřily Hlavno, Rudolec, Šabina a Tisová.[15]

Současnost

editovat

V současnosti je Dolní Rychnov především baštou rodinných domků. V místě bývalého lomu Silvestr bylo po jeho dotěžení, zasypání a provedené rekultivaci, vybudováno na výsypce Silvestr golfové hřiště s 18 jamkami, částečně zasahující do Sokolova, většinově do Dolního Rychnova.[16] Vytěžený povrchový lom Antonín sloužil jako výsypný prostor pro jiné uhelné lomy. Po jeho zasypání a dokončení lesní rekultivace vzniklo na výsypce Antonín zajímavé arboretum, které je jednou z lokalit Geoparku Egeria, části Česko-bavorského geoparku.[17] V roce 2019 došlo k propojení Dolního Rychnova s městem Sokolov cyklostezkou a jejím napojením na cyklostezku Ohře.[18]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Výňatek z německého překladu listiny – Ekkard, syn rytíře Alberta z Valkenawe, zvaný Nothaft, osvědčuje rozhodčí nález ve sporu mezi ním a opatem Ulrichem z Waldsassenu ... Jeho otec převede svá práva ve vesnici Rychnawe (Rychnov) ve prospěch kláštera.
  2. ↑ Jiný zdroj uvádí, že první písemná zmínka o rozdělení na Horní a Dolní Rychnov pochází už z roku 1454.[7]

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Národní památkový ústav. Vesnická památková zóna – Dolní Rychnov [online]. [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2017-11-19]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ a b c d e f JISKRA, Jaroslav. Z historie v obci Dolní a Horní Rychnov. Sokolov: Obecní úřad Dolní Rychnov, 2000. 
  7. ↑ a b c d e PŠENIČKA, Roman. Dolní Rychnov v zrcadle času. Dolní Rychnov: Obec Dolní Rychnov, 2015. S. 7–12. 
  8. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek II.. Praha: Český statistický úřad 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 111. 
  9. ↑ Dolní Rychnov - právní ochrana [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Prohlížení - Národní geoportál INSPIRE. geoportal.gov.cz [online]. [cit. 2017-11-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ BERAN, Lukáš et. al. Industriální topografie, průmyslová architektura a technické stavby, Karlovarský kraj. Příprava vydání Dvořáková Dita. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011. ISBN 978-80-01-04919-8. S. 102–103. 
  12. ↑ JISKRA, Jaroslav. Z historie uhelných lomů na Sokolovsku. Od Johanna Davida Edler von Starcka po Sokolovskou uhelnou, a. s. Sokolov: Sokolovská uhelná, 1997. ISBN 80-238-2642-5. S. 18–19, 110–116. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Rychnov. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 239. 
  14. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–1970 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 1.  Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.
  15. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 140, 489, 560, 576. 
  16. ↑ LEITGEB, Jiří. Velké rekultivační stavby v příměstské části měst a obcí Sokolovska. časopis Stavebnictví. 2010, čís. 8, s. 22–26. 
  17. ↑ Arboretum Antonín [online]. Národní geopark Egeria [cit. 2017-11-19]. Dostupné online. 
  18. ↑ Stezka pro cyklisty a chodce, Dolní Rychnov – Sokolov [online]. Báňská stavební společnost [cit. 2024-10-25]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • JISKRA, Jaroslav. Z historie uhelného hornictví na Sokolovsku, Chebsku a Karlovarsku. Sokolov: Reprobag, 1993. S. 229–241. 
  • PROKOP, Vladimír st. I tudy kráčely dějiny. Z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. Sokolov: Sokolovská uhelná a.s., 2001. ISBN 80-238-7153-6. Kapitola Horní Rychnov, s. 113–119. 
  • Unterreichenau, Schäferei, Oberreichenau, Prösau. Augsburg 1981.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dolní_Rychnov&oldid=24340703“