Dioxid tetrauhlíku

Dioxid tetrauhlíku
	Strukturní vzorec
	Model molekuly
Obecné
Systematický název	buta-1,2,3-trien-1,4-dion
Ostatní názvy	butatriendion
Sumární vzorec	C4O2
Identifikace
Registrační číslo CAS	51799-35-0
PubChem	15039474
SMILES	O=C=C=C=C=O
InChI	InChI=1S/C4O2/c5-3-1-2-4-6
Vlastnosti
Molární hmotnost	80,042 g/mol
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dioxid tetrauhlíku je anorganická sloučenina patřící mezi oxidy uhlíku, se vzorcem C₄O₂. Lze jej považovat za dvojnásobný keton butatrienu, z čehož je možné odvodit název buta-1,2,3-trien-1,4-dion.^[1]

Butatriendion je čtvrtou sloučeninou v řadě lineárních dioxidů uhlíku O(=C)_n=O, kam patří také například oxid uhličitý (CO₂, O=C=O), ethendion (C₂O₂, O=C=C=O), suboxid uhlíku (C₃O₂, O=C=C=C=O) a dioxid pentauhlíku (C₅O₂, O=C=C=C=C=C=O).

Tuto sloučeninu poprvé získal v roce 1990 tým, který vedl Günther Maier, vakuovou pyrolýzou cyklických azaketonů v matrici z pevného argonu.^[2] Ve stejném roce jej připravili také Detlev Sülzle a Helmut Schwartz ionizací plynné fáze ((CH₃-)₂(C₄O₂)(=O)₂=)₂.^[3] Přestože by podle teoretických výpočtů měly být sloučeniny typu O(=C)_n=O se sudými hodnotami n neomezeně stálé,^[4] tak se C₄O₂ mimo matrici působením světla rozkládá na monooxid triuhlíku (C₃O) a oxid uhelnatý (CO).^[2]^[1] Základní stav C₄O₂ je tripletový.^[1]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dioxid tetrauhlíku na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetracarbon dioxide na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c J. I. G. Codagan, John Buckingham, Finlay J. MacDonald, P. H. Rhodes (1996), Dictionary of Organic Compounds. CRC Press, ISBN 0-412-54090-8, ISBN 978-0-412-54090-5
↑ ^a ^b Günther Maier, Hans Peter Reisenauer, Heinz Balli, Willy Brandt, Rudolf Janoschek(1990), C₄O₂ (1,2,3-Butatriene-1,4-dione), the First Dioxide of Carbon with an Even Number of C Atoms. Angewandte Chemie International Edition, volume 29, p. 905–908
↑ Detlev Sülzle, Helmut Schwartz (1990), Identification of Butatrienedione, Its Radical Anion, and Its Radical Cation in the Gas Phase. Angewandte Chemie International Edition, volume 29, p. 908–909
↑ V. Krishnamurthy and V. H. Rawal (1997), The Journal of Organic Chemistry, volume 62, 1572

[coda-1] J. I. G. Codagan, John Buckingham, Finlay J. MacDonald, P. H. Rhodes (1996), Dictionary of Organic Compounds. CRC Press, ISBN 0-412-54090-8, ISBN 978-0-412-54090-5

[maier-2] Günther Maier, Hans Peter Reisenauer, Heinz Balli, Willy Brandt, Rudolf Janoschek(1990), C₄O₂ (1,2,3-Butatriene-1,4-dione), the First Dioxide of Carbon with an Even Number of C Atoms. Angewandte Chemie International Edition, volume 29, p. 905–908

[3] Detlev Sülzle, Helmut Schwartz (1990), Identification of Butatrienedione, Its Radical Anion, and Its Radical Cation in the Gas Phase. Angewandte Chemie International Edition, volume 29, p. 908–909

[4] V. Krishnamurthy and V. H. Rawal (1997), The Journal of Organic Chemistry, volume 62, 1572

[1]

[2]

[3]

[4]