Dionýsios I. Starší

tyran v Syrakusách
(přesměrováno z Dionýsios Starší)

Dionýsios I. Starší, či též Dionýsios I. Syrakuský (asi 432 př. n. l.367 př. n. l.) byl od roku 406 př. n. l. tyranem v Syrakusách.[5] Ze Syrakus učinil nejmocnější ze západořeckých kolonií.[6]

Dionysius I.
Narození430 př. n. l. nebo 431 př. n. l.
Syrakusy
Úmrtí367 př. n. l.
Povolánípolitik
ChoťDoris of Locris[1]
Aristomache[1]
DětiHipparinus
Nysaios of Syracuse
Arete of Syracuse
Dionysius II of Syracuse[2]
Sophrosyne
Hermocritus
RodičeHermocrates
PříbuzníLeptines of Syracuse[3] (bratr)
Polyxenus (sestřin manžel)[4]
Funkcetyran (Syrakusy)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uchopení moci

editovat

Moc získal za pomoci žoldnéřů. Zánik tak prominentní demokratické polis nebyl náhodný, byl to opakující se jev 4. století př. n. l., který souvisel se stále větší rolí žoldnéřů ve starověké řecké společnosti.

Dionýsios uchopil moc též patrně ve spolupráci se Spartou, k čemuž poukazuje, že získal privilegium odvádět žoldnéře ze zemí pod spartskou správou, a že v korintské válce Sparťany vojensky podpořil. Sparťané se proti němu nicméně postavili, když podpořil odboj Illyrů a chtěl s nimi vyplenit chrám v Delfách.

Výboje

editovat

Dobyl několik měst na Sicílii a v jižní Itálii, mnoho Řeků přitom vyhnal a uvrhl do otroctví.[6]

Spolupráce s Brennusem

editovat

Předpokládá se, že spolupracoval s galským dobyvatelem a plenitelem Říma Brennusem, neboť usiloval o získání Messany, městského státu na severovýchodě Sicílie, jež byl pod kontrolou Římanů.

Válka s Kartágem

editovat

Postavil se proti vlivu Kartága na Sicílii, přičemž v letech 397 až 392 př. n. l. s ním vedl válku. Nakonec jeho pokusy vyhnat Kartagince ze Sicílie selhaly. V době jeho smrti byli stále pány nejméně třetiny ostrova.

Styl vlády

editovat

Byl považován za nejhorší druh despoty: krutého, podezíravého a pomstychtivého. Jeden z mála řeckých literátů, který se ho zastával, byl Isokratés.

V Řecku byl jinak nenáviděn, a když v roce 388 vyslal nádherné poselstvo na olympijský festival, dav zničil stany jeho vyslanců.

Byl jedním z prvních řeckých vládců, kterým se během jeho života dostalo božských poct.

Vynálezy, stavby, zakládání měst a umělecká tvorba

editovat

Osobně přispěl k inovacím ve vojenské technice, zejména ve vývoji obléhacích strojů.

Nechal kolem Syrakus vybudovat mohutné hradby.

Na jadranském pobřeží založil Anconu.

Dionýsios byl velkým milovníkem a mecenášem literatury. Na svém dvoře hostil i filozofa Platóna.[7] Dokonce sám tvořil a získal cenu za tragédii Hektorovo výkupné na festivalu Lenaia v Athénách. Podle oblíbené legendy zemřel krátce po tomto úspěchu, když se z radosti upil k smrti. Jiná legenda říká, že byl otráven svým synem. Podle Cicera a Diodóra Sicilského zemřel přirozenou smrtí.

Ohlas v kultuře

editovat

Je jednou z ústředních postav legendy o Damoklově meči.

Je také zmíněn v Dantově Božské komedii, podle Danta trpí v pekle, v řece vařící se krve. Byť někteří literární historici se domnívají, že míněn může být jen syn Dionýsios II., který se ujal vlády po otcově smrti a vyznačoval se stejnou krutostí.

Objevuje se též v baladě Friedricha Schillera Die Bürgschaft (1798), románu Lyona Sprague de Campa The Arrows of Hercules (1965) nebo v románu Mary Renaultové The Mask of Apollo (1966).

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dionysius I of Syracuse na anglické Wikipedii.

  1. a b Dionysius. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. Дионисий Младший. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek Xa.
  3. Leptines. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  4. Polyxenus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  5. Dionýsios I. Starší. Cojeco.cz [online]. [cit. 2025-02-13]. Dostupné online. 
  6. a b Dionysius I. Britannica.com [online]. [cit. 2025-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ROMEO, Nick. When philosopher met king: on Plato’s Italian voyages. Aeon [online]. 2020-12-21 [cit. 2025-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat