Dilma Rousseffová
Dilma Vana Rousseffová ([ˈdʒiwmɐ ˈvɐ̃nɐ ʁuˈsɛfⁱ] (nepřechýleně Rousseff), * 14. prosince 1947 Belo Horizonte) je brazilská ekonomka a politička, členka Strany pracujících, v letech 2011–2016 prezidentka Brazílie poté, co zvítězila ve druhém kole prezidentských voleb 31. října 2010 a svém znovuzvolení 26. října 2014. Její druhé funkční období mělo trvat do 31. prosince 2018, avšak v květnu roku 2016 byla senátem suspendována a nahrazena viceprezidentem země Michelem Temerem.
Dilma Rousseffová | |
---|---|
Dilma Rousseffová v roce 2019 | |
36. prezidentka Brazílie | |
Ve funkci: 1. ledna 2011 – 31. srpna 2016 | |
Viceprezident | Michel Temer |
Předchůdce | Lula da Silva |
Nástupce | Michel Temer |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana pracujících |
Rodné jméno | Dilma Vana Rousseff |
Narození | 14. prosince 1947 (77 let) Belo Horizonte, Brazílie |
Choť | Cláudio Linhares (1967–1969) Carlos Araújo (1969–2000) |
Rodiče | Pedro Rousseff a Dilma Jane da Silvaová |
Děti | Paula Rousseff |
Příbuzní | Igor Rousseff (sourozenec) Gabriel Rousseff Covolo (vnuk) |
Sídlo | Porto Alegre |
Alma mater | Universidade Federal do Rio Grande do Sul (UFRGS) University of Campinas |
Profese | ekonomka |
Náboženství | římský katolicismus |
Ocenění | řetěz Řádu Isabely Katolické (2012) Bertha Lutz Prize (2012) velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce (2013) Řád přátelství (2024) Řád peruánského slunce … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | dilma |
Commons | Dilma Rousseff |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
editovatPříjmení Rousseffová (Rusev) má po otci, který byl bulharským advokátem. Pochází z dobře situované středostavovské rodiny, která ji vychovávala spíše v konzervativním duchu, avšak Dilma se po vojenském puči z roku 1964 přiklonila k socialistickému smýšlení, přestože zůstala římskou katoličkou. Spolupracovala s levicovými a marxistickými guerillami, které vedly proti vojenskému režimu ozbrojený boj (Comando de Libertação Nacional [COLINA] a Vanguarda Armada Revolucionária Palmares). Léta 1970—1972 prožila ve vězení a údajně zakusila i mučení[1].
Následně se usadila v Rio Grande do Sul a s Carlosem Araújem, s nímž byla třicet let v manželském svazku (do roku 2000), spoluzakládala Demokratickou stranu práce a účastnila se volebních kampaní. Zastávala funkce ve správě města Porto Alegre a později byla státní tajemnicí pro hornictví a energetiku ve vládách Alceu Collarese a Olívia Dutry; v roce 2001 vstoupila do Strany pracujících.
V roce 2002 spolupracovala na vládním plánu Luly da Silva pro oblast energetiky. Zasazovala se o výstavbu několika hydroelektráren, které měly zajistit Brazílii energetickou soběstačnost. Střetla se ale s další brazilskou političkou Marinou Silva, která v roce 2003 zastávala funkci ministryně životního prostředí[2] a v prezidentských volbách v roce 2014 skončila na 3. místě. Do roku 2005 pak byla Dilma Rousseffová ministryní hornictví a energetiky, následně šéfkou prezidentova kabinetu.
Za své priority označila podporu demokracie, svobodu tisku, náboženskou svobodu, reálnou rovnoprávnost žen, udržení inflace pod kontrolou, zlepšení veřejných služeb a zpřehlednění daňového systému.
Prezidentská inaugurace proběhla 1. ledna 2011. Stala se tak první ženou v této nejvyšší ústavní funkci.[3][4][5]. Rousseffová však není první ženou v čele země (tou byla Isabela Brazilská jako regentka v letech 1871–1872, 1876–1877 a 1887–1888).
Petrobras
editovatUž v roce 2011 vystoupila Rouseffová ostře proti korupci a do konce roku muselo odejít šest ministrů její vlády pro podezření z korupce. Za její vlády se však hospodářská situace Brazílie výrazně zhoršila, růst HDP poklesl na 2 % a inflace naopak vzrostla na 6 %. Už v roce 2013 vypukly masové protesty proti fotbalovému mistrovství světa, proti korupci a špatné sociální politice. V březnu 2014 začala brazilská policie vyšetřovat podezření z korupce v hospodaření polostátního ropného koncernu Petrobras, který zadával stavební zakázky za přemrštěné ceny a o získané peníze se manažeři dělili s politiky a politickými stranami. Koncern s ročním obratem asi 129 miliard EUR tak připravili o dvě miliardy. Vyšetřování, které Rouseffová podpořila, postupem času zahrnulo téměř 500 osob, z toho 22 poslanců a 12 senátorů. Do září 2016 bylo 106 osob odsouzeno a dalších 174 je ve vyšetřovací vazbě.
V říjnu 2014 Rouseffová těsně vyhrála volby a 1. ledna 2015 nastoupila své druhé funkční období. V březnu 2014 manifestovalo 1,7 milionu Brazilců proti rostoucím cenám, oslabení hospodářství a proti podezření, že prezidentka je také do skandálu zapletena. V březnu 2016 povolala Rouseffová svého populárního předchůdce Lula da Silvu jako předsedu vlády, přestože byl už vyšetřován a vzat do vazby pro podezření z praní špinavých peněz a křivou výpověď. Následující den ustavil parlament komisi, která měla vyšetřit, zda se prezidentka provinila špatným hospodařením, aby případně zahájil proces jejího odvolání. Zároveň její koaliční partner, Demokratická strana (PMDB), vystoupil z vlády, takže prezidentka ztratila parlamentní podporu. Vzhledem k tomu, že dobrá polovina poslanců už byla ve skandálu Petrobrasu vyšetřována, označovali to někteří za státní převrat, na němž se měl podílet i její viceprezident Michel Temer.
Politický pád
editovatNa doporučení vyšetřovacího výboru rozhodl parlament velkou většinou 17. dubna o zahájení odvolacího řízení. Dne 12. května 2016 byla prezidentka Dilma Rousseffová na základě hlasování senátu, a to poměrem 55 ku 22 hlasů, na 180 dní suspendována a zastupujícím prezidentem se stal dosavadní viceprezident Michel Temer.[6][7]
Dne 23. května zveřejnil deník Folha de S. Paulo přepis rozhovoru Temerova blízkého spolupracovníka Romero Jucy s manažerem Petrobrasu Machadem z března 2016, kde Juca otevřeně říká, že Rouseffová musí z úřadu pryč, protože jinak už vyšetřování - v němž jsou oba obviněni - nepůjde zastavit. Podle Jucy je to domluveno s armádními generály i u ústavního soudu. Na toto odhalení musel Temer Jucu okamžitě odvolat, jako byl už počátkem května odvolán předseda parlamentu a hlavní odpůrce Rouseffové Eduardo Cunha. Proces definitivního odvolání prezidentky přesto pokračoval podle ústavy a 31. srpna ji senát dvoutřetinovou většinou odvolal pro podezření z porušení rozpočtových zákonů. Tři jihoamerické státy na protest proti jejímu sesazení odvolaly své vyslance z Brazílie.
Po sesazení
editovatStrana pracujících ji v primárních volbách nominovala do federálního Senátu za stát Minas Gerais.[8] Ve volbách v roce 2018 skončila čtvrtá a nezískala ani jedno ze dvou senátorských křesel, o která ve volbách šlo. Vítězi se stali Rodrigo Pacheco a Carlos Viana.
Koncem března 2023 byla jednomyslně zvolena prezidentkou Nové rozvojové banky, mezinárodní banky zřízené společenstvím států BRICS.[9]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Dilma Rouseff na německé Wikipedii a Dilma Rousseff na portugalské Wikipedii.
- ↑ Ex-Guerrilla to be Brazil's First Female President by Bradley Brooks, Associated Press, 31 October 2010
- ↑ PILÁTOVÁ, Markéta. Vzpoura slabé ženy. Respekt. 2014, roč. XXV, čís. 40, s. 28–29.
- ↑ Brazílii poprvé povede prezidentka
- ↑ Odcházející brazilský prezident se chce vrátit
- ↑ Clintonová si potřásla rukou s Chávezem na inauguraci brazilské prezidentky
- ↑ RADAČIČOVÁ, Simone. Brazilský Senát odstavil prezidentku, Dilmu Rousseffovou čeká ústavní žaloba [online]. [[Economia z|Economia]] [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.
- ↑ ČTK, jsf. Brazilská prezidentka opustila úřad, sesazení označila za puč. Dočasně její místo zastoupí viceprezident Temer. zahranicni.ihned.cz [online]. Hospodářské noviny, 2016-05-12 [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.
- ↑ https://g1.globo.com/mg/minas-gerais/eleicoes/2018/noticia/2018/08/05/ex-presidente-dilma-rousseff-e-lancada-como-candidata-ao-senado-por-mg.ghtml
- ↑ www.reuters.com [online]. Reuters, 2023-3-24 [cit. 2023-8-03]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dilma Rousseffová na Wikimedia Commons
- Osoba Dilma Rousseffová ve Wikicitátech
- Zpráva Rousseffová bude brazilskou prezidentkou, vyhrála druhé kolo voleb ve Wikizprávách
- Profil na stránkách serveru Latinská Amerika Dnes Archivováno 17. 8. 2020 na Wayback Machine.
- (portugalsky) Oficiální blog