Dianion
anion s dvěma zápornými náboji
Dianion je anion s nábojem −2. Existuje mnoho stabilních molekulárních dianiontů, například BeF 2−
4 a MgF 2−
4 ,[1] ale žádný atomární: elektronové stínění a jiné kvantově mechanické jevy brání přidání dalšího elektronu k atomárnímu aniontu.[2]
Nejvíce zkoumaným atomárním dianiontem je H2−, vytvářející rezonanční strukturu mezi elektronem a vodíkovým kationtem;[2] v roce 1976 bylo experimentálně zjištěno, že jeho poločas činí 23±4 ns.[3]
Některé molekulární dianionty mají význam ve fyziologii; příkladem může být hydrogenfosforečnanový anion (HPO 2−
4 ), přítomný v krvi a buňkách v koncentracích okolo 1 mmol/l, který spolupůsobí při vyrovnávání pH.[4]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Dianion na anglické Wikipedii.
- ↑ Roy Middleton; Jeff Klein. Experimental verification of the existence of the gas-phase dianions BeF42− and MgF42−. Physical Review A. 1999, s. 3515–3521. Dostupné online. DOI 10.1103/PhysRevA.60.3515.
- ↑ a b T. Andersen. Atomic negative ions: structure, dynamics and collisions. Physics Reports. 2004, s. 208–209. Dostupné online. ISSN 0370-1573. DOI 10.1016/j.physrep.2004.01.001.
- ↑ Double-negative hydrogen ion found. Chemical & Engineering News Archive. 1976-02-16, s. 8. Dostupné online. ISSN 0009-2347. DOI 10.1021/cen-v054n007.p008.
- ↑ R. L. Wadsworth; S. Siddiqui. Phosphate homeostasis in critical care. BJA Education. 2016, s. 305–309. DOI 10.1093/bjaed/mkw033.