Wikipedie

Dezinformační web

internetová stránka, která zveřejňuje tendenční zpravodajství
(přesměrováno z Dezinformační weby)
Je navrženo začlenění celého obsahu článku Alternativní zpravodajský web do tohoto článku.
Odtamtud sem pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.

Dezinformační web je dezinformační médium pracující online, formou webových stránek. Jednoznačná a ucelená definice neexistuje, mají však často podobné charakteristiky. Obvykle pracují takovým způsobem, který vede k vytváření senzace, cíleně zveličují a zkreslují, poskytují zásadně větší prostor jedné straně a vynechávají některá fakta, což vede k částečné nebo úplné nepravdivosti sdělení.[1][2] Účelem dezinformačních webů je tedy vytváření a sdílení dezinformací, čímž se liší od běžných médií založených na ověřování fakt a šíření informací. Liší se rovněž od alternativních médií (i když se za ně někdy prohlašují), jejichž cílem je vyjádření určité sociální skupiny.

Charakteristika

editovat

Dezinformační weby záměrně předkládají dezinformace, to je falešné, nekompletní či zavádějící informace. Tím se liší od neúmyslného nepravdivého informování, tzv. misinformace.[3]

Častým identifikačním znamením jsou senzační titulky, které často ani nekorespondují s tématem článku. Dezinformační weby mnohdy šíří konspirační teorie, falešné zprávy (fake news) nebo poplašné zprávy (hoaxy). Své pojetí pravdy někdy maskují jako „alternativní fakta“, samy se někdy označují jako „alternativní média“ a atakují zavedená mainstreamová média obviňováním ze lží a zatajování fakt.[4]

Dezinformačním webům často chybí dohledatelný zdroj. Nejde přitom jen o původ článku, ale i o jeho autora (oblíbený autor „redakce“) nebo majitele či provozovatele webové stránky.[4]

Ekonomické aspekty

editovat

U dezinformačních webů se často může jednat o čistě podnikatelský projekt. Nepravdivé a skandální informace vyvolávají větší pozornost a návštěvnost než informace pravdivé, přitom výrobní náklady jsou nižší. Zajišťují provozovateli webu příjem z reklam.

Existují též dezinformační weby, na kterých se reklama nevyskytuje. Motivem bývá vlastní přesvědčení autorů a financovány jsou třeba ze sbírek čtenářů a podporovatelů.

Weby propagující ideologii někdy mohou být financovány zainteresovanou zemí, v českých podmínkách například Ruskem (agentura Sputnik uvádí přímé napojení na Moskvu),[5] v Itálii bylo pozorováno šíření dezinformací pocházejících z Číny.[6]

Dezinformační weby v Česku

editovat

Obsah a používané techniky

editovat

Vybrané české dezinformační weby analyzovala v březnu 2016 studie Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity Analýza manipulativních technik na vybraných českých serverech.[7] Analýzou článků na serverech Sputnik, AC24, Parlamentní listy a Svět kolem nás byl vyvozen závěr, že v téměř 40 % vybraných článků se objevovala manipulativní technika svalování viny, v cca 34 % zveličování a fámy, v téměř 18 % případů neopodstatněné nálepkování a téměř 8 % článků obsahovalo názor autora.[8] Manipulace na sledovaných serverech (s výjimkou webu Svět kolem nás) nebyla ve formě manipulativních obrázků či videí. Přibližně třetina zpravodajství (30,2 %) zmiňovala Rusko. Tyto zmínky byly v 63,6 % s neutrálním vyzněním. Články vyznívající pro Rusko pozitivně i kriticky byly zastoupeny přibližně stejně. Pořadí deseti nejvíce zmiňovaných politiků bylo následovné (1.–10. místo): Miloš Zeman (toho času prezident ČR), Andrej Babiš (toho času ministr financí ČR), Vladimir Putin (toho času prezident Ruska), Bohuslav Sobotka (toho času premiér ČR), Angela Merkelová, Si Ťin-pching, Miroslav Kalousek, Barack Obama, Donald Trump, Recep Tayyip Erdoğan.

Kromě zmíněných manipulativních technik dezinformační weby své články často falešně zaštiťují odborníky, jejichž jména ale často nejsou příliš známá nebo dohledatelná.[4]

Pochybnosti o serióznosti článku nebo webového média lze potvrdit nebo vyvrátit pomocí techniky zvané fact-checking.

Obrana proti dezinformacím

editovat

Bezpečnostní informační služba považuje proruské dezinformační weby za jednu ze součástí systému ruské hybridní strategie a součást krycí kouřové clony, v níž a za níž se kryjí jiné zásadnější aktivity s vazbou na Rusko a jeho zájmy.[9] Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2017 sděluje: „Drtivá většina dezinformačních webů v českém jazyce je dílem českých (ideologicky motivovaných a přesvědčených o škodlivosti NATO, EU, USA, liberální demokracie či prvoplánově proruských) občanů, které nepodporují ruské entity.“, „… nezpochybňujeme, že tito lidé a jejich webové projekty zneužívá ruská strana pro šíření propagandy a dezinformací či pro podporu jiných komponentů hybridní strategie“.[10]

Za bezpečnostní hrozbu označila dezinformační weby ve své výroční zprávě za rok 2018 Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (NCOZ). Podle ní tato média mohou výrazně podporovat vyhraněnost a radikální názory svých čtenářů, diváků či posluchačů. Existuje určitá míra synergie mezi alternativními médii a populistickými subjekty, které vzájemně sdílejí stejná témata i názorové postoje a šíří domněnky, poplašné zprávy a konspirační teorie. Šířením dezinformací jsou i mobilizační kampaně některých politických hnutí, které jsou založeny na vytváření atmosféry strachu, hrozeb z určitých skupin obyvatel a podněcování nenávisti.[11]

Roku 2018 vznikla v České republice skupina „elfů“ pro aktivní boj s internetovými trolly, kteří šíří dezinformace a proruskou propagandu. Inspirovala se Litvou, kde podobná skupina působí již pět let a má stovky členů. Zdejší elfové jsou studenti, lékaři, učitelé, hasiči, podnikatelé, kybernetičtí specialisté, umělci, řemeslníci, vědci, policisté, vojáci i některé veřejně známé osobnosti. Elfové svou identitu tají a věnují se monitorování internetu jako dobrovolníci ve svém volném čase. Cílem elfů je odhalení falešných facebookových účtů, nebo konkrétních šiřitelů řetězových e-mailů se lživými nebo nenávistnými informacemi. Jazykovým rozborem zjistili, že někteří opakovaně používají rusismy. Jsou schopni vystopovat v kyberprostoru konkrétní původce a vytvářejí i databázi rozborů nejčastějších řetězových e-mailů, kde budou dezinformace uvádět na pravou míru.[12] Elfové jsou také za facebookovým profilem Smějící se bestie[13] nebo twitterovým účtem Občanská výchova.[14]

V únoru 2020 vznikl spolek NELEŽ, sdružující profesionály, kteří se dlouhodobě zabývají komunikací, pracují s daty nebo se věnují médiím. Proti masivnímu šíření lží a nenávisti na dezinformačních webech se rozhodli bojovat vytvořením blacklistu těchto webů, který poskytnou zadavatelům reklam a upozorní firmy, v jakém sousedství se objevuje jejich inzerce. Aktivita NELEŽ je apolitická a členové spolku tuto službu vykonávají bez nároku na honorář. Zakladateli NELEŽ jsou Roman Číhalík, Bob Kartous, František Vrabel, Petr Vlasák, Richard Stiebitz, Pavel Sobek, Ivan Manolov a Kateřina Hobrlandová.[15]

Škodlivost dezinformačních webů si začínají uvědomovat i inzerenti. V Česku vznikl v rámci hackathonu »Jak posílit svobodnou a demokratickou společnost?« projekt Fair Advertising,[16] který se snaží otevřít dialog o financování fake news prostřednictvím nekonfliktní veřejné komunikace se zástupci firem. Cílem je, aby firmy pochopily, že dezinformace spadají do jejich společenské odpovědnosti. K výzvě se připojilo mnoho velkých inzerentů, jako jsou T-Mobile, Česká spořitelna, HBO nebo Bauhaus. Někteří zprostředkovatelé reklamy už svým klientům dávají možnost na těchto internetových stránkách neinzerovat. Výsledkem je, že pro dezinformátory je stále obtížnější lukrativní prodej reklamního prostoru.[17]

Blokování dezinformačních webů v Česku

editovat

Po invazi Ruska na Ukrajinu požádala dne 25. února 2022 vláda Petra Fialy a Vojenské zpravodajství (žádalo o zablokování 22 webů) sdružení CZ.NIC o blokování dezinformačních webů, které šířily v Česku ruskou propagandu obhajující invazi.[18] Sdružení CZ.NIC poté zablokovalo osm českých doménových jmen, na kterých byly weby provozovány. Byly jimi: Aeronet.cz, Protiproud.cz, Ceskobezcenzury.cz, Voxpopuliblog.cz, Prvnizpravy.cz, Czechfreepress.cz, Exanpro.cz, Skrytapravda.cz.[19] Zablokovány nebyly weby Ac24.cz, cz.sputniknews.com, Cz24.news, Eurabia.cz, Infokuryr.cz, narodninoviny.cz, Novarepublika.cz, Nwoo.org, Pravyprostor.cz, Rukojmi.cz, Slovanskenebe.com, Svobodnenoviny.eu, Svobodny-vysilac.cz, Zvedavec.org.[20] K blokování se přidali čeští mobilní operátoři a další tuzemští poskytovatelé internetového připojení sdružení v Asociaci provozovatelů mobilních sítí,[18] kteří od 1. března 2022 zablokovali přístup ještě k dalším šesti webům provozovaným mimo českou doménu: cz.sputniknews.com, Cz24.news, Nwoo.org, Slovanskenebe.com, Svobodnenoviny.eu a Zvedavec.org.[21]

Tuzemské soudy na toto rozhodnutí přijaly několik žalob. První z nich podal Václav V. a Městský soud v Praze ji 21. července 2022 odmítl s tím, že neexistuje právo na informace z konkrétní webové stránky.[22][23] Nejvyšší správní soud rozhodnutí potvrdil 2. února 2023 a rozhodl také, že neutrpěla svoboda projevu spočívající v právu na informace a nešlo ani o zásah veřejné moci bez zákonného podkladu do základních lidských práv, i kdyby stát faktickou blokaci vynutil, k čemuž však v tomto případě ani nedošlo.[24] Vláda proklamovala záměr připravit zákon stanovující jasná pravidla pro blokování, avšak v únoru 2023 ještě neexistoval.[24] Na konci února 2024 Městský soud v Praze rozhodl, že pozastavení přístupu k webům bylo nezákonné, neboť se opíralo o právně nezávaznou výzvu vlády, nikoli závazné rozhodnutí státní správy.[25]

Seznam dezinformačních webů v Česku

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam dezinformačních webů v češtině.

V České republice začal vzrůstat počet dezinformačních webů v roce 2014.[4] Jejich seznam byl zveřejněn na stránkách časopisu Respekt,[26] na webu Neovlivní.cz[27] a uvedl ho ve svém reportu[28] i Think-tank Evropské hodnoty. Svůj seznam dezinformačních webů si vytvořilo i Ministerstvo vnitra, avšak neveřejný.[29]

Rozhraní dezinformačních webů a zábavy

editovat

Analýza obsahu datového analytika Josefa Šlerky v říjnu 2017 ukázala tři téměř uzavřené klastry – tradiční zpravodajská média, alternativní a dezinformační weby a weby zprostředkující zábavu. Časopis Týden, patřící pod vydavatelství Empresa Media ovládané mediálním podnikatelem Jaromírem Soukupem, zveřejňoval zpravodajské informace i fake news a stál uprostřed mezi oběma klastry.[30]

Dezinformační TV

editovat
  • TV Raptor, provozuje Žarko Jovanovič, vlastníkem je firma Maja Bohemia, patřící jeho matce.[31]
  • Svobodný vysílač, za redaktora je vydáván Pavel Hlávka[32][33]

Čeští uživatelé internetu a dezinformační weby

editovat

Podle výzkumu agentury Nielsen Admosphere pro Nadační fond nezávislé žurnalistiky z dubna 2019, který shrnuje data od 1015 respondentů, českých uživatelů internetu starších patnácti let, si zkušenost s dezinformačními weby vybavuje 55 % uživatelů internetu. Nejvíce respondentů, kteří nevěděli, zda se setkali s fake news, bylo ve skupině uživatelů internetu starších 55 let, jednalo se o 42 % uživatelů. Za dezinformační weby pak v roce 2019 čeští internetoví uživatelé považovali Blesk (17 %), Parlamentní listy (16 %), Facebook (12 %), Aeronet (9 %) a českou mutaci ruského zpravodajského serveru Sputnik News (9 %). To znamená, že část uživatelů internetu zaměňuje bulvární a dezinformační média.[34]

Dezinformační weby v zahraničí

editovat
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Evropská unie

editovat

EU v březnu roku 2015 vytvořila East StratCom Task Force, který reaguje na dezinformační kampaně ze strany Ruska.[35] K prezentaci jim sloužím Twitterový kanál EUvsDisinfo.[36]

Německo

editovat

Německá zpravodajská služba označuje Rusko za hrozbu, která ovlivnila například volby v roce 2017 prostřednictvím kyberútoků.[37] Německá kancléřka Merkelová označuje za nebezpečí právě dezinformační weby.[38]

Polsko

editovat

Poláci označují za dezinformační informační kanál Russia Today, který je různými polskými weby kopírován a jeho obsah tak šířen několika kanály.[39]

Rakousko

editovat

Rakousko se v roce 2016 potýkalo se šířením falešných zpráv skrze falešné profily na Facebooku.[40]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ ČEJKOVÁ, Lucie. Chemický útok v Dúmá: srovnání přístupů českých a anglických dezinformačních webů. Brno, 2018 [cit. 2020-12-03]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Letra Vejvodová. s. 10–11. Dostupné online.
  2. ↑ BERGER, Guy. Journalism, fake news & disinformation (předmluva, s. 7-13) [online]. UNESCO, 2018 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. ISBN 978-92-3-100281-6. (anglicky) 
  3. ↑ JANDA, Martin. Dezinformační weby v českém kontextu. Praha, 2017 [cit. 2020-12-04]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michaela Schlussareff. s. 9. Dostupné online.
  4. ↑ a b c d GREGOR, Miloš; VEJVODOVÁ, Petra. FAKE NEWS - Nejlepší kniha o dezinformacích a manipulacích!!!. 1. vydání. vyd. Brno: CPress, 2018. 144 s. ISBN 978-80-264-1805-4. S. 58–61. 
  5. ↑ KRKOŠKA, David. České dezinformační weby a jejich obsah. 2018. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce Filip Láb. s. 17–18. Dostupné online.
  6. ↑ Tak Čína šířila dezinformace v Itálii: Zprávy plné díků za roušky, k tomu hrála hymna. Aktuálně.cz [online]. 2020-08-08 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ VEJVODOVÁ, Petra; GREGOR, Miloš. Analýza manipulativních technik na vybraných českých serverech [online]. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ FOJTŮ, Martina. Výzkum: Prokremelská propaganda využívá nekalé novinářské praktiky. online.muni.cz [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ Jan Cemper, BIS: Segment dezinformačních webů jen jednou ze součástí systému ruské hybridní strategie, Manipulátoři.cz, 4.12.2018
  10. ↑ Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2017. S. 7–8. www.bis.cz [online]. Bezpečnostní informační služba ČR, 2018 [cit. 2018-12-11]. S. 7–8. Dostupné online. 
  11. ↑ Dezinformační weby jsou hrozba, šíří poplašné zprávy a podněcují nenávist, píše NCOZ, Aktuálně.cz, 25.7.2019
  12. ↑ Adéla Skoupá, Čeští elfové potírají dezinformace a propagandu. Aktuálně.cz, 30.10.2018
  13. ↑ Facebook: Smějící se bestie
  14. ↑ Twitter: Občanská výchova
  15. ↑ Stránky spolku NELEŽ
  16. ↑ Fair Advertising
  17. ↑ Alena Spálenská, Odstřihnout lháře od financí: velké firmy stahují reklamy z dezinformačních webů, Forum 24, 18.6.2020
  18. ↑ a b SAITZOVÁ, Hana. K soukromoprávním hlediskům blokace dezinformačních webů (studie). Advokátní deník. 2022-09-23. Dostupné online [cit. 2023-02-03]. 
  19. ↑ Sdružení CZ.NIC zablokovalo weby šířící dezinformace spojené s rusko-ukrajinským konfliktem. www.nic.cz [online]. CZ.NIC, 2022-02-25 [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ REDAKCE. CZ.NIC zablokoval 8 dezinformačních webů. Armáda žádá ban pro dalších 14. Živě.cz [online]. 2022-02-25 [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ ČTK. Jsou zablokované další dezinformační weby, tentokrát od operátorů. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-03-01 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online. 
  22. ↑ LAŠTŮVKA, Vojtěch. Blokování dezinformačních webů bylo legální, rozhodl soud. Nešlo proti svobodě slova ani právu na informace. Forum24 [online]. 2022-07-21 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  23. ↑ HORÁK, Jan. První verdikt. Zablokování dezinfo webů kvůli ruské invazi bylo v pořádku, řekl soud. Aktuálně.cz [online]. 2022-07-21 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b HORÁK, Jan. Neexistuje žádné právo na přístup k dezinformačním webům, řekl Nejvyšší správní soud. Aktuálně.cz [online]. 2023-02-02 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  25. ↑ HRDLIČKA, Jan. „Faktická cenzura obsahu.“ Přelomový rozsudek, který cupuje blokování dezinformačních webů. Echo24.cz [online]. 2024-04-04 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 
  26. ↑ České dezinformační weby na stránkách Respektu
  27. ↑ Databáze proruského obsahu A-Z na webu Neovlivní.cz
  28. ↑ Report o stavu české dezinformační scény v období červen-srpen 2017 [online]. Evropské hodnoty z.s., 27.9.2017 [cit. 2021-01-08]. S. 8. Dostupné online. 
  29. ↑ ZELENKA, Jakub; PRCHAL, Lukáš. Myšlenky odporující zájmům státu šíří až sto vlivných lidí, tvrdí vnitro. V hledáčku má na 40 webů. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2017-06-22 [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 
  30. ↑ Regionální příchuť, ale pořád stejný guláš … uvařený z fake news a propagandy, Investigace.cz, 26.10.2017
  31. ↑ Pravidelný přehled české dezinformační scény, červen 2019, Seznam Zprávy
  32. ↑ Svobodný vysílač aneb vysílač konspiračních teorií všech druhu. Manipulátoři.cz [online]. 2018-11-11 [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. 
  33. ↑ Svobodný vysílač CS | Projekt svobodného internetového rádia české alternativy. www.svobodny-vysilac.cz [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. 
  34. ↑ Tisková zpráva – Dezinformační weby a zpravodajství v ČR. Nadační fond nezávislé žurnalistiky [online]. [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. 
  35. ↑ Questions and Answers about the East StratCom Task Force. EEAS - European External Action Service - European Commission [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ https://twitter.com/euvsdisinfo. Twitter [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. 
  37. ↑ Russian hackers may disrupt Germany's 2017 election warns spy chief. International Business Times UK [online]. 2016-11-30 [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Merkel warns against fake news driving populist gains. www.yahoo.com [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-05. (anglicky) 
  39. ↑ Russian propaganda entering mainstream news: disinformation experts. Polskie Radio dla Zagranicy [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. 
  40. ↑ Menace of fake news is rattling politicians in Austria and Germany. Washington Post. Dostupné online [cit. 2021-06-05]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dezinformační_web&oldid=23794951“