Wikipedie

Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva

svátek 17. listopadu
(přesměrováno z Den boje za svobodu a demokracii)

Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva je státní svátek České republiky připadající na 17. listopad. Je daný zákonem č. 245/2000 Sb., účinným od 9. srpna 2000,[1] jakožto připomínka začátku sametové revoluce v roce 1989 a uzavření českých vysokých škol nacisty v roce 1939. Události z podzimu 1939 celosvětově připomíná Mezinárodní den studentstva.

Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva
Pamětní deska na Národní třídě v Praze připomínající události ze 17. listopadu 1989
SlavenýČeskoČesko Česko
SlovenskoSlovensko Slovensko
Druhstátní
Význam a smyslpřipomínka revolučních události v roce 1989 a uzavření českých vysokých škol nacisty v roce 1939
Datum17. listopad
Oslavypokládání věnců, zapalování svíček
Souvisí ssametová revoluce
uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939

Na Slovensku je 17. listopad jakožto Den boje za svobodu a demokracii (slovensky Deň boja za slobodu a demokraciu) rovněž státním svátkem.[2]

Historie

editovat

Svátek je slaven jako připomenutí dvou událostí moderních českých dějin, spojených se studenty českých vysokých škol.

17. listopad 1939

editovat
Podrobnější informace naleznete v článcích Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 a Mezinárodní den studentstva.
 
Pohřeb Jana Opletala 16. listopadu 1939

Na začátku druhé světové války v reakci na demonstrace 28. října 1939 a nepokoje, spojené s pohřbem studenta Jana Opletala, rozhodlo vedení nacistického Německa o uzavření českých vysokých škol na tři roky. V noci z 16. na 17. listopadu provedly nacistické bezpečnostní složky razie v Praze, Brně a Příbrami s cílem dopadnout vedoucí studentských organizací a internovat ostatní studenty. Devět představitelů studentských vůdců (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) bylo bez soudu popraveno v ruzyňských kasárnách. Celkem 1200 zatčených studentů bylo poté převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, odkud jich byla většina propuštěna koncem roku 1942, zbytek pak v lednu 1943. Z těchto 1200 studentů nepřežilo útrapy koncentračních táborů 35.[3]

Ústřední svaz československého studentstva vyvíjel po roce 1939 v zahraničí za pomoci československé exilové vlády aktivní činnost, jejímž vyvrcholením byla londýnská schůze Mezinárodní studentské rady v roce 1941, která přijala Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, jež vyhlásilo tento den Mezinárodním dnem studentstva.

17. listopad 1989

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Sametová revoluce.
 
Pamětní deska na Albertově v Praze odkazující k událostem 17. listopadu 1989

Druhá událost se odehrála 17. listopadu 1989, kdy připomínka 50. výročí nacistických represí přerostla v demonstraci proti československému komunistickému režimu, která zahájila sametovou revoluci. V pátek 17. listopadu se na pražském Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. V 15:40 se na Albertově nacházelo přibližně 500 až 600 lidí, ale jejich počet poměrně rychle narůstal.[4] Manifestace začala v 16:00 zpěvem studentské písně „Gaudeamus igitur“ a projevem Martina Klímy z uskupení Nezávislých studentů. Státní bezpečnost (StB) odhadovala počet účastníků až na 15 000 lidí,[4] ale další zdroj hovoří o davu až 50 000 lidí.[5] V 16:40 byla tato část manifestace ukončena a pořadatelé vyzvali k pochodu na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy. Část lidí chtěla ale směřovat na Václavské náměstí, kam měli původně demonstrující dojít,[6][7] jak hlásal leták vytištěný k manifestaci.[8] Mezi odhodlanými byl i poručík StB Ludvík Zifčák,[9] který byl později pokládán za mrtvého studenta Martina Šmída.[4] Na Vyšehrad postupně dorazil dav přibližně 10 000 lidí, kteří zcela zaplnili prostranství před kostelem. V 18:15 byla demonstrace oficiálně ukončena.[4]

Po skončení oficiální části demonstrace se dav neplánovaně vydal do centra města. Přibližně 5 000 lidí pokračovalo směrem na Karlovo náměstí. Přibližně v 19:12 přišel rozkaz, že se má dav na vhodném místě zablokovat.[4][7] Policejní kordon zatarasil Most 1. máje, čímž zabránil davu odbočit směrem na Pražský hrad, demonstrující proto zahnuli kolem Národního divadla na Národní třídu a pokračovali směrem na Václavské náměstí. V 19:25 byla kordonem přehrazena Národní třída v prostoru Perštýna. Když bylo čelo demonstrace zastaveno, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. Dívky začaly spontánně zasunovat za štíty příslušníků pohotovostního pluku květiny.[8] Jelikož se policejní velitelé obávali opakování předchozí situace z Vyšehradské ulice, kdy dav uzávěru obešel, došlo o čtvrt hodiny později k uzavření ulic Mikulandské a Voršilské, a k zablokování ústupu Národní třídou zpět směrem k Národnímu divadlu. Přibližně 10 000[6] demonstrantů tak bylo uzavřeno mezi dva policejní kordony. Demonstrující pokračovali v pokojné a nenásilné demonstraci za provolávání hesel jako Máme holé ruce.[5] V této části demonstrace byl ještě demonstrantům umožňován jednotlivě volný odchod.[4][6]

Přibližně ve čtvrt na devět došlo ke změně situace, kdy již nebylo možné obklíčení opustit a policejní kordon postupující směrem od Národního divadla začal prostor zahušťovat. Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti a Odbor zvláštního určení (tzv. červené barety) následně začaly demonstrující surově bít obušky. Třebaže byli účastníci demonstrace vyzývání k rozchodu, jediné únikové cesty vedly skrz tzv. uličky, v nichž byli demonstranti brutálně biti.[6] Do 21:20 byla tímto způsobem demonstrace násilně rozptýlena;[8] někteří účastníci byli následně zatčeni a naloženi do připravených autobusů.[4] I po rozehnání demonstrace docházelo ze strany pořádkových jednotek k napadání jednotlivců či skupinek přihlížejících. Nezávislá lékařská komise později uvedla, že během zásahu bylo zraněno 568 lidí.[5]

Svátek

editovat
 
Vzpomínková akce k výročí 17. listopadu 1939 u Hlávkovy koleje v Praze v roce 2012

Mezi československé svátky byl 17. listopad zařazen již krátce po pádu komunistického režimu, a to na základě novelizačního zákona č. 167/1990 Sb., s účinností od 10. května 1990. Stal se významným dnem s názvem Den boje studentů za svobodu a demokracii.[10] Po rozpadu Československa s koncem roku 1992 převzalo samostatné Česko beze změn československý zákon. Na základě nového svátkového zákona č. 245/2000 Sb., s účinností od 9. srpna 2000, byl 17. listopad prohlášen státním svátkem pod názvem Den boje za svobodu a demokracii.[11] Pro výraznější odkaz na události z roku 1939 schválila Poslanecká sněmovna v březnu 2016 přejmenování státního svátku, nově byl navržen název „Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii”. Tento krok byl kritizován některými pravicovými opozičními poslanci a historiky.[12] Poslanecký návrh zákona nakonec zamítl Senát a poslanci nedokázali jeho veto v dubnu 2016 přehlasovat.[13] Změna nastala až v prosinci 2018, kdy Poslanecká sněmovna schválila změnu názvu svátku na „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“,[14] což následně úspěšně prošlo i zbytkem legislativního procesu. Novelizační zákon č. 48/2019 Sb. vstoupil v účinnost 15. února 2019.[15]

Samostatné Slovensko přijalo již krátce po svém vzniku vlastní svátkový zákon č. 241/1993 Z. z., účinný od 27. října 1993, kde byl 17. listopad zařazen mezi slovenské svátky jakožto památný den pod názvem Den boje proti totalitě (slovensky Deň boja proti totalite).[16] Státním svátkem s názvem Den boje za svobodu a demokracii (slovensky Deň boja za slobodu a demokraciu) se stal na základě zákona č. 442/2001 Z. z., účinného od 15. listopadu 2001.[17]

Slavení svátku v Česku

editovat
 
Vzpomínkové místo u pamětní desky na Národní třídě v Praze v roce 2024

Vzpomínkové akce se konají po celé České republice, často pod hlavičkou Festivalu svobody. V Praze se v jeho rámci uskutečňuje například uctění 17. listopadu na Albertově, akce Korzo Národní či Koncert pro budoucnost na Václavském náměstí.[18] Na Národní třídě také zaznívá živě zpívaná píseň „Modlitba pro Martu“, neformální hymna sametové revoluce.[19]

Svátku dříve využívali k demonstracím a sebepropagaci příslušníci krajní pravice, přičemž někdy docházelo i ke střetům, např. s anarchisty.[20][21]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
  2. ↑ Zákon č. 241/1993 Z. z., o štátnych sviatkoch, dňoch pracovného pokoja a pamätných dňoch, § 1. [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
  3. ↑ FLIEGER, Jan (Dav). 17. listopad – Mezinárodní den studentstva. Valka.cz [online]. 2006-11-15 [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g Totalita.cz - pátek 17. listopadu 1989 - průběh demonstrace [online]. [cit. 2008-03-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c KAPAVÍK, Radim. Sametová revoluce '89 - 17.-18. listopad 1989 [online]. [cit. 2008-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-14. 
  6. ↑ a b c d Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 1) - Obecný popis událostí 17. 11. 1989-19. 11. 1989, [cit. 2008-12-07]. Dostupné online.
  7. ↑ a b ŠIŠKA, Miroslav. Rozbuška vybuchla na Národní. Novinky.cz [online]. Borgis, 16. listopadu 2009 [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-11-21. 
  8. ↑ a b c LISTOPADOVÉ UDÁLOSTI V DATECH [online]. spolecnost89 [cit. 2008-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-28. 
  9. ↑ Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 6) - Úloha por. Zifčáka, [cit. 2009-10-23]. Dostupné online.
  10. ↑ Zákon č. 167/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů, čl. 1 bod 4. [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
  11. ↑ Zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, § 1. [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
  12. ↑ KOPECKÝ, Josef. Poslanci přejmenovali 17. listopad. Ostuda, zlobí se TOP 09 i ODS. iDNES.cz [online]. 2016-03-02 [cit. 2016-03-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ Poslanci nepřehlasovali Senát, 17. listopad dnem studentů nebude. ČT24 [online]. 2016-04-19 [cit. 2016-04-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ Osudový 17. listopad má připomínat vedle boje za svobodu i studentstvo. iDNES.cz [online]. 2018-12-07 [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ Zákon č. 48/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, čl. 1. [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
  16. ↑ Zákon č. 241/1993 Z. z., o štátnych sviatkoch, dňoch pracovného pokoja a pamätných dňoch. [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
  17. ↑ Zákon č. 442/2001 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 241/1993 Z. z. o štátnych sviatkoch, dňoch pracovného pokoja a pamätných dňoch v znení neskorších predpisov, čl. 1. [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
  18. ↑ O festivalu [online]. Festivalsvobody.cz [cit. 2024-11-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ ŠTĚPÁNEK, Jakub. ON-LINE: Připomínku 17. listopadu završil Koncert pro budoucnost [online]. Novinky.cz, 2024-11-17 [cit. 2024-11-24]. Dostupné online. 
  20. ↑ 17. listopad: krajní pravice kontra policejní těžkooděnci. TÝDEN.cz [online]. 2009-11-17 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  21. ↑ Vzpomínky na 17. listopad: Centrem Prahy prošli extremisté, na Klause pokřikovali odpůrci. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2013-11-18 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Den_boje_za_svobodu_a_demokracii_a_Mezinárodní_den_studentstva&oldid=24446676“