Wikipedie

Denětice

část obce Březno v okrese Chomutov

Denětice (německy Tenetitz) jsou malá vesnice v Mostecké pánvi v okrese Chomutov. Stojí deset kilometrů jihovýchodně od Chomutova a 4,5 kilometru jihovýchodně od Března v nadmořské výšce 270 metrů. Vesnice byla založena snad již ve dvanáctém století a velkou část své existence byla rozdělena mezi více majitelů.. Obyvatelé se živili především zemědělstvím. Ve druhé polovině dvacátého století se vesnice téměř vylidnila a stala se částí obce Březno. Jižně od vesnice vede železniční trať Lužná u Rakovníka – Chomutov.

Denětice
Jediný obydlený dům
Jediný obydlený dům
Lokalita
Charakterosada
ObecBřezno
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°22′54″ s. š., 13°28′49″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 (2021)[1]
Katastrální územíDenětice (2,83 km²)
Nadmořská výška270 m n. m.
PSČ438 01
Počet domů2 (2011)[2]
Denětice
Denětice
Další údaje
Kód části obce14508
Kód k. ú.614505
Zaniklé obce.cz6475
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Denětice stojí ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 2,83 km².[3]

Název

editovat

Název vesnice je odvozen z osobního jména Zdeňata ve významu ves lidí Zdeňatových. Původní variantou názvu tedy byly Zdenětice, ale první písmeno považované za předložku bylo časem vypuštěno. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Denetice (1454), Tenetitze (1541), w Deneticzych (1543), ve Denieticzych (1561), Deneticzy (1623) nebo Tenetitz (1787).[4]

Historie

editovat

Ačkoliv se běžně uvádí, že první písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1454,[4][5] je možné, že vesnice byla založena waldsasenským klášterem již ve dvanáctém století. Ve čtrnáctém století ji spolu s dalšími vesnicemi v okolí získal grünhainský klášter. Během husitských válek husité klášter roku 1429 přepadli a zmocnili se i Denětic, ale později je klášteru vrátili. Poté vesnici získal do zástavy král Jiří z Poděbrad. Jeho následovník, král Vladislav Jagellonský, ji zastavil Benešovi z Veitmile († 1496), kterému ji klášter za 1400 uherských zlatých vyplatil. Po zrušení kláštera v roce 1533 převzal příjmy z klášterních vsí na českém území Albrecht Šlik. Vedl o ně spor s Johannem Fridrichem Saským.[6] Jejich pře skončila až roku 1549, kdy český klášterní majetek převzal král Ferdinand I.[7]

Ve druhé polovině šestnáctého století se Denětice staly součástí chomutovského panství. Po mocenském pádu Jiřího Popela z Lobkovic byly spolu s jeho ostatním majetkem zabaveny, a přestože v nich žilo jen pět poddaných, oceněny na 8 950 kop grošů. Před bitvou na Bílé hoře byly rozděleny na tři části. Jednu vlastnilo město Žatec, další patřila k ahníkovskému panství Jana Jindřicha Štampacha ze Štampachu a třetí byla součástí velemyšleveského statku Jana Mikuláše Hochhauzera z Hochhauzu, majiteli zámku Jezeří. Jan Jindřich Štampach a Jan Mikuláš Hochhauzer se zúčastnili stavovského povstání, za což jim byl zkonfiskován majetek. Velemyšleveskou část poté koupili chomutovští jezuité. Podle berní ruly z roku 1654 byla vesnice v dobrém stavu. Žili v ní jen čtyři sedláci, kteří měli dohromady patnáct potahů, dvanáct krav, dvacet jalovic, 36 ovcí, 41 prasat a dvacet koz. Na polích se pěstovalo žito a pšenice.[7]

Jezuité svou část roku 1669 prodali svobodnému pánovi z Klebelsberku, který ji připojil k hrušovanskému panství, a roku 1739 celé panství koupilo město Chomutov. Zbývající dva dvory v Deněticích patřily od roku 1695 Václavu Negronikovi z Riesenbachu, ale později i ty přešly do majetku Chomutova, a město tak získalo celou vesnice. Ve druhé polovině osmnáctého století se vesnice značně rozrostla. Zatímco v roce 1756 v ní stálo jen šest domů, roku 1787 jich bylo devatenáct. Kromě nich ve vesnici býval panský dvůr a severně od ní stával mlýn.[7]

Provoz na trati Chomutov – Lužná u Rakovníka byl zahájen roku 1871,[7] ale denětická zastávka byla vybudována až později. Ve vesnici nebyla škola, a děti musely chodit do školy v Hrušovanech. K elektrické síti byla vesnice připojena díky Elektrárenskému družstvu Denětice až ve třicátých letech dvacátého století.[8] Po druhé světové válce poklesl počet obyvatel na polovinu předválečného stavu, a dále klesal, až se vesnice téměř vylidnila.[5] V roce 2001 v ní byl obydlený jediný dům.[8]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 94 obyvatel (z toho 47 mužů), kteří byli kromě šesti Čechoslováků německé národnosti. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1931 měla vesnice 91 obyvatel německé a sedm československé národnosti, kteří s výjimkou pěti lidí bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][11][12]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 125 114 121 110 119 94 98 57 23 14 3 4 3 2 2
Domy 20 22 21 21 19 19 19 13 — 6 2 3 2 2 1
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů Střezova.

Obecní správa

editovat
 
Železniční zastávka v roce 2011

Po zrušení poddanství se Denětice roku 1850 staly samostatnou obcí,[7] kterou zůstaly až do roku 1960, kdy byly připojeny ke Střezovu. Spolu s ním se 14. června 1964 staly částí obce Březno.[13]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Deněticích žilo sedmdesát voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[14]

Pamětihodnosti

editovat

Ve vesnici stávala obdélná kaple s plochým stropem z první poloviny devatenáctého století[15] a u železniční zastávky býval památník s nápisem 4 soldats français de ľarmée napoléoninne.[16] Asi 150 metrů východně od vesnického mlýna údajně vyvěral pramen kyselky, ale pravděpodobně šlo jen o slabě nasycenou vodu sloučeninami hnědouhelných vrstev.[17]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  4. ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 336–337. 
  5. ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  6. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Březno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 80 s. ISBN 80-239-4167-4. Kapitola Denětice, s. 27. Dále jen Binterová (2001). 
  7. ↑ a b c d e Binterová (2001), s. 28
  8. ↑ a b Binterová (2001), s. 29
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  12. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ Binterová (2001), s. 67
  14. ↑ RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076. 
  15. ↑ Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Denětice, s. 468. 
  16. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1978, roč. 10, čís. 3, s. 76. 
  17. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 96. 

Literatura

editovat
  • BINTEROVÁ, Zdena. Březno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 80 s. ISBN 80-239-4167-4. Kapitola Denětice, s. 27–29. 
  • BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Denětice, s. 41. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Denětice&oldid=24131891“