Degazace
Důlní degazace je soubor činností a zařízení sloužících k záměrnému a řízenému odčerpání metanu z uhelné sloje, okolních hornin nebo volných prostorů a následnému izolovanému odvádění plynové směsi z degazačních zdrojů v dole plynovody.
Úkolem důlní degazece je především: a) zabezpečovat provozovaná důlní pracoviště, b) odtěžovat hromadící se důlní plyn v již vyrubaných a uzavřených důlních prostorách c) odtěžovat plyn ze zjištěných zdrojových poloh v celém prostoru dobývacího prostoru (případně i v jeho blízkém okolí).
ad a) V případě zabezpečení provozovaných důlních pracovišť se jedná o využívání horniných mechanizmů, které se dostávají do pohybu v důsledku hornické činnosti. Narušování horninského masívu je totiž spojeno s porušením rovnovážného stavu sycení důlním hornin karbonským plynem. Vznikající rozestupy, zlomy a rozsedliny se plní uvolněným plynem, který je pak v důsledku depresních systémů větrání důlních pracovišť vysáván do důlních prostor. Přítomnost metanu, která v důlním plynu osciluje kolem 80 - 90%, ve smíšeném stavu se vzduchem již od 4,4, % obj obsahu hrozí vznikem exploze. Meze výbušnosti jsou od 4,4, - 15% ve vzduchu. Z těchto důvodů jsou důlní pracoviště jak ražeb, tak porubních úseků chráněna clonou degazačních vrtů, které svým depresním systémem odsávají důlní plyn ještě před jeho uvolněním do důlní atmosféry. Degazační vrty jsou z 70% situovány do nadloží realizovaných důlních pracovišť. (U dobývání uhelných slojí se klonem vyšším jak 60°, je tento systém orientace vrtů zcela odlišný.) Zbytek je směřován do bočních směrů (v případě ražeb) a do počvy. Poměrně propracovaný systém prognózy výskytu důlních plánů i dynamika uvolňování ve vztahu k rychlosti postupu důlních prací, může ukázat na směr a objemy uvolňovaného plynu. Z těchto parametrů je následně stanovován systém orientace, hustota i délky vrtů krycích degazačních clon. Existují ale i případy, kdy je takováto clona zřízena ze speciálně raženého díla v nadloží porubu nebo jako degazační zóna slouží důlní dílo samé, zvláště k tomuto účelu vyražené.
Regulace míry odsávání vrtů v plném provozu, odstavování vrtů, které se již dostaly do přímého kontaktu s důlní atmosférou (propojení vzniká přes závalové prostory porubů a přes rozvolněné horniny ovlivněných zón v okolí ražby) provádějí denně plynoměřiči. Tito měří obsah metanu ve vrtech a v případě, že koncentrace klesne k 30 - 35%, vrty odstavuji.
Ad b) Vyrubané prostory a jiná opuštěná důlní díla se uzavírají většinou plaveným bezpečnostními hrázemi. Takto jsou tyto prostory odděleny od aktivních zón depresního větrání dolu. Vzhledem ke skutečnosti že důlní plyn má neustále snahu dosáhnout vyrovnaných tlakových poměrů, uvolňuje se z okolních hornin do uzavřených prostor, kde takto postupně stoupá jeho koncentrace. Úkolem důlní degazace na tomto poli je odsávat důlní plyn a eliminovat nebezpečí výronů důlního plynu do atmosféry dolu.
Ad c) Plošně rozsáhlé vlivy důlní činnosti na celý masív dobývacího prostoru jsou patrny i na povrchu, kde se projevují poklesy původního terénu. Cesty rozsedlin a puklin umožňují důlnímu plynu, aby se hromadil v porézních horninách, klastických výplních tektonických poruch a v rozesedlých vrstvách horského masívu. V případě, že jsou tyto partie vzdáleny od důlního větrání depresně namáhaných partiích důlního prostoru, lze toto odsávání již považovat za čistou těžbou karbonského plynu. Mnohdy jsou k tomuto účelu využívány i úpadní těžební vrty, vedené z povrchu.
Degazace zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci v dolech. Popis degazačního systému je součástí větrní rozvahy každého dolu.
