Daniel Ignatius Nitsch
Daniel Ignatius Nitsch (16. března 1651, Praha – 22. června 1709, tamtéž) byl český jezuitský kněz, autor česky mluvených i psaných kázání, jejichž knižní soubor je významným dílem české barokní homiletické literatury.
| Pater Daniel Ignatius Nitsch SJ | |
|---|---|
| řeholní kněz | |
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut | jezuité |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 16. března 1651 |
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 22. června 1709 (ve věku 58 let) |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | kazatel a překladatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Do jezuitského řádu Nitsch vstoupil roku 1666. Kazatelsky působil hlavně na Těšínsku. V Těšíně zastával úřad gymnazijního prefekta.[1]
Jeho vrcholným dílem je kniha Berla královská Jezu Krista, která vyšla roku 1709 ve dvou dílech. Lexikon české literatury styl zde shromážděných kázání charakterizuje takto: "Rozsáhlá, složitě stavěná souvětí jsou zaplavena živými, výraznými, smyslově naléhavými obrazy, čerpanými z podivuhodně bohatého představového fondu; metafory, přirovnání, synonyma, slovní hříčky jsou hromaděny do výčtů uspořádaných podle proměnlivého vzorce; intonační linie věty se neustále mění efektně vkládanými řečnickými otázkami a zvoláními."[2] Nicméně tento styl byl již v Nitschově době patrně vnímán jako afektovaný a vyumělkovaný, k čemuž poukazuje Nitschova předmluva k druhému dílu knihy, kde explicitní i implicitní námitky odráží. Nitsch se zde hájí tím, že užívá češtiny Veleslavínovi, což nicméně naznačuje, že jeho jazyk mohl být ve své době vnímán jako archaický. K ukázání rozmanitosti a bohatosti češtiny má Nitsch důvody vlastenecké.
Roku 1709 vyšlo anonymně i Nitschovo básnické dílo Hodinky zlaté Bohmila.[3]
Zajímavostí je, že s Nitschovým odkazem je spjata jedna z největších plagiátorských afér v české akademické sféře po roce 1989.[4] Libor Pavera o Nitschovi sepsal habilitační práci, na jejímž základě získal docenturu na Slezské univerzitě v Opavě. Studie pak vyšla i knižně pod názvem Kazatel Daniel Nitsch: kapitola z barokní homiletiky (Brno, Istenis 2003). V recenzi v časopise Tvar (20/2003) pak doktorandka Ostravské univerzity Hana Kusáková odhalila, že autor monografii téměř ze dvou třetin vystavěl na doslovném nepřiznaném opisu rozsáhlé rukopisné studie profesora Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži Františka Němce (1911-1945), přičemž plagiátor vycházel jak z originálu Němcova rukopisu, uloženého v Památníku Petra Bezruče v Opavě, tak z jeho fotografické kopie, uložené v pozůstalosti literárního historika Josefa Vašici (1884-1968) v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.[5] To vzápětí potvrdily další recenze archiváře Miloše Sládka v časopisech Aluze a Literární archiv a Jana Linky v časopise Česká literatura.
Reference
editovat- ↑ PLESKOT, Jaroslav: Slezská barokní kultura. Ostrava 1998, s. 40.
- ↑ OPELÍK, Jiří (ed). Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 3/I M–O [online]. Praha: Academia, 2000 [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.
- ↑ LINKA, Jan – KVAPIL, Jan: Daniel Ignácius Nitsch, „Není tu ráj, ale mumraj“ (Hodinky zlaté Bohmila). Souvislosti. Roč. 16, 2005, č. 3, s. 66–75.
- ↑ ŠINDLER, Jan. Opisoval jste, kolego. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Kazatel Daniel Nitsch. Knihovna Památníku národního písemnictví [online]. [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.
