Po bitvě Dagor-nuin-Giliath a osvobození Maedhrose z Morgothova zajetí, se Noldor napevno usadili v zemích na sever od Beleriandu. Král Doriathu Thingol, který se považoval za krále celého Beleriandu, jim povolil spravovat Hitlum, Dorthonionskou vysočinu a země na východ od ní. Maedhros přenechal korunu velekrále Noldor svému nevlastnímu strýci Fingolfinovi. Aby nedošlo mezi oběma rody k dalším svárům, rozhodlo se, že Hitlum, Nevrast a Dor-Lómin budou patřit Fingolfinovu domu a Fëanorovi synové budou vládnout ve východních zemích až za Dorthonionskou vysočinou. Na vysočině měli svá panství Finarfinovi synové Angrod a Aegnor. Sirionský průsmyk hlídal ze své věže Minas Tirith Finrod.
Morgoth byl v domnění, že elfové se jen potulují Beleriandem a nepřipravují se na jeho výpad. Proto se rozhodnul s celou svou silou prudce zaútočit.
Morgothovi obrovské šiky skřetů vyrazily z Angbandu na jih. Některým menším oddílům se podařilo probojovat cestu na jih Sirionským průsmykem a Maglorovou bránou. Hlavní síla nepřítele však směřovala vstříc Finarfinovým synům. Angrod a Aegnor čelili se svým lidem v Dorthonionu největšímu náporu. Fingolfin a Maedhros nelenili, každý shromáždil sílu svého lidu, a od západu i východu přispěchali bratrům na pomoc. Morgothovi sluhové byli odraženi z vysočiny a museli ustoupit na Ard-Galen. Tam byli sevřeni a na dohled od bran Angbandu krutě poraženi.
Bitva Noldorským pánům připomněla, že Morgoth nespí a nezapomněl na válku. V boji sice padly téměř všechny jeho síly, ale Angbandské kovárny opět začaly naplno vyrábět a skřeti se pod horami opět rychle množili. Elfové se po bitvě ještě těsněji a pevněji sevřeli kolem Morgothova sídla. Temný pán, až na několik málo výjimek po 400 let nevycházel z Angbandu s velkou armádou a soustředil se pouze na zasévání křivd mezi elfy a na zbrojení. Období ostražitého míru se nazývá Obležení Angbandu. Všechny svobodné národy Beleriandu za hradbou Noldor vzkvétaly a bohatly. Dagor Aglareb, ve které Noldor v jako jediné dosáhli zdrcujícího vítězství nad Morgothem, je právem označována jako Slavná bitva.
