Wikipedie

McDonnell Douglas DC-10

(přesměrováno z DC-10)

McDonnell Douglas DC-10 je americký třímotorový širokotrupý dopravní letoun vyráběný společností McDonnell Douglas. Je vybaven dvěma dvouproudovými motory zavěšenými pod křídly a třetím motorem umístěným na svislé ocasní ploše. DC-10 byl navržen jako nástupce typu DC-8 pro lety na střední a velké vzdálenosti s využitím větší kapacity širokotrupé konfigurace, která umožnila až 380 míst pro cestující a výkonnějších motorů. Jde o poslední letadlo z řady Douglas Commercials (DC) a McDonnell Douglas se tímto modelem zařadil k výrobcům velkokapacitních dopravních letadel. Lockheed v tomto také viděl ideální příležitost pro opětovný návrat na trh komerčních letadel s velmi podobným typem L-1011 TriStar. Ačkoli byl L-1011 technologicky vyspělejší, DC-10 v prodeji L-1011 překonal díky své nižší ceně a dřívějšímu vstupu na trh.

DC-10 / MD-10
DC-10-30 společnosti Continental Airlines
DC-10-30 společnosti Continental Airlines
UrčeníŠirokotrupý dopravní letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceMcDonnell Douglas
První let29. srpna 1970
Zařazeno5. srpna 1971 (American Airlines)
CharakterVe službě jako nákladní
UživatelFedEx Express (84)
Výroba1968-1988
Vyrobeno kusůDC-10: 386[1]
KC-10: 60[1]
Cena za kus20 mil. $ (1972)[2]
VariantyKC-10 Extender
DC-10 Air Tanker
Další vývojMcDonnell Douglas MD-11
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původní model DC-10–10 byl design pro „domácí“ trh s typickým doletem 3 800 mil (6100 km) ve dvoutřídovém uspořádání. Verze -15 měla výkonnější motory pro provoz na letištích ve vyšší nadmořské výšce nebo s výrazně vyššími teplotami. Modely -30 a -40 byly „mezinárodní“ verze s prodlouženým doletem až do 6 220 mil (10 010 km) a třetí hlavní podvozkovou nohou pro možnost vyšších vzletových hmotností. Také byla navržena verze -50 s ještě větším doletem pro British Airways, ale k výrobě nakonec nedošlo. Verze pro tankování paliva za letu KC-10 Extender[3] byla založena na modelu -30. Výroba DC-10 skončila v roce 1989 ve prospěch MD-11[4], kdy bylo leteckým společnostem dodáno 386 ks DC-10 a 60 ks KC-10 americkému letectvu.

V počátku svého provozu měl DC-10 slabou bezpečnostní pověst, obzvláště kvůli konstrukční chybě nákladových dveří. Pověsti neprospěla ani havárie letu American Airlines č. 191, která zůstává nejsmrtelnější leteckou nehodou ve Spojených státech. Po této havárii FAA v červnu 1979 zrušila DC-10 typový certifikát, který všechny americké DC-10 dočasně uzemnil. V srpnu 1983 McDonnell Douglas oznámil, že skončí výrobu modelu DC-10 a citoval nedostatek objednávek. Letecký průmysl se v té době shodoval, že DC-10 měl horší pověst kvůli spotřebě paliva a celkovou bezpečnost.[5] Navzdory počátečním obtížím si nakonec DC-10 nashromáždily dobré bezpečnostní výsledky, konstrukční nedostatky byly napraveny a počet hodin letadlové flotily se zvýšil – v roce 2008 byl srovnatelný s podobnými dopravními proudovými letouny druhé generace.

DC-10 byl následován typem McDonnell Douglas MD-11, v zásadě prodloužené verzi DC-10 s některými změnami v konstrukci a větším doletem. Boeing, který se v roce 1997 s firmou McDonnell Douglas spojil, provedl modernizační program, kdy mnoho DC-10 v provozu dostalo skleněný kokpit a eliminoval pozici letového inženýra. Modernizovaná letadla byla nově označena jako MD-10. Poslední komerční osobní let DC-10 se uskutečnil v únoru 2014, ačkoli nákladní verze nadále létají. Největším provozovatelem DC-10 je americká nákladní letecká společnost FedEx Express. Přes popularitu letadel je k vidění pouze několik kusů DC-10, zatímco ostatní vysloužilá letadla jsou různě odstavena a uskladněna. MD-10 jsou také používány pro speciální služby, jako je Orbis International Flying Eye Hospital, s prostorem k provádění oční chirurgie.

Varianty

editovat
 
Prototyp DC-10 během testů
  • DC-10-10 (122 ks)
  • DC-10-10CF (9 ks)
  • DC-10-15 (7 ks)
  • DC-10-20
  • DC-10-30 (164 ks)
  • DC-10-30CF (26 ks)
  • DC-10-30ER (6 ks)
  • DC-10-30F (10 ks)
  • DC-10-40 (42 ks)
  • KC-10A Extender (60 ks), první vzlet 12. června 1980. Pohonnou jednotku tvoří motory GE CF6-50C2 o tahu 233,6 kN.
  • KDC-10 (3 ks)
  • MD-10
  • 10 Tanker

Specifikace

editovat
 
Nákres DC-10-30
 
Přístroje letounu DC-10-30
Charakteristiky DC-10 [6]
Varianta -10 -30 -40
Posádka kokpitu Tři
Míst k sezení 270 (222Y po 8 vedle sebe @ 34" + 48J po 6 vedle sebe @ 38")
Max. sezení 399Y (po 10 vedle sebe @ rozteč 29-34"), FAA exit limit: 380[7]
Cargo 26 LD3, hl. paluba: 22 88×125″ nebo 30 palet 88x108″
Délka 182 ft 3,1 in / 55,55 m 181 ft 7,2 in / 55,35 m 182 ft 2,6 in / 55,54 m
Výška 57 ft 6 in / 17,53 m 57 ft 7 in / 17,55 m
Rozpětí 155 ft 4 in / 47,35 m 165 ft 4 in / 50,39 m
Nosná plocha[8] 3 550 square feet (330 m2) 3 647 square feet (338,8 m2)
Šířka 19 ft 9 in (6,02 m) trup, 224 inches (569 cm) interiér
OEW (pax) 240 171 lb / 108 940 kg 266 191 lb / 120 742 kg 270 213 lb / 122 567 kg
MTOW 430 000 lb / 195 045 kg 555 000 lb / 251 744 kg
Max. užitečné zatížení 94 829 lb / 43 014 kg 101 809 lb / 46 180 kg 97 787 lb 44 356 kg
Kapacita paliva 21 762 US gal / 82 376 L 36 652 US gal / 137 509 L
Motory ×3 GE CF6-6D GE CF6-50C PW JT9D-59A
Tah ×3[8] 40 000 lbf / 177,92 kN 51 000 lbf / 226,85 kN 53 000 lbf / 235,74 kN
Cestovní rychlost Mach 0,82 (473 kn; 876 km/h) typical, Mach 0,88 (507 kn; 940 km/h) MMo[7]
Dolet
(M0.82, 270 pax @ 205 lb každý) 		3,500 námořních mil (6,482 km) 5,200 námořních mil (9,630 km) 5,100 námořních mil (9,445 km)
Vzlet
(MTOW, SL, ISA) 		9 000 stop (2 700 m) 10 500 stop (3 200 m) 9 500 stop (2 900 m)
Dostup 42 000 ft (12 800 m)[7]

Dřívější uživatelé

editovat

Nehody a incidenty

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b DC-10 Family. Archivováno 13. 12. 2010 na Wayback Machine. Boeing Commercial Airplanes. Retrieved: January 4, 2011.
  2. ↑ Airliner price index. Flight International. August 10, 1972. Dostupné online. 
  3. ↑ „McDonnell Douglas DC-10/KC-10 Transport“. Archivováno 12. 3. 2006 na Wayback Machine. Boeing. Retrieved: February 28, 2006.
  4. ↑ * Rolf Berger – 1000 letadel (z německého originálu 1000 flugzeuge) ISBN 978-80-242-1832-8 (s. 74)
  5. ↑ BRADSHER, Keith. Troubled History of the DC-10 Includes Four Major Crashes. The New York Times. July 20, 1989. Dostupné online [cit. December 12, 2017]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  6. ↑ DC-10 Airplane Characteristics for Airport Planning [online]. McDonnell Douglas, May 2011. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Type Certificate Data Sheet A22WE [online]. FAA, April 30, 2018. Dostupné online. 
  8. ↑ a b DC-10 [online]. Boeing, 2007. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=McDonnell_Douglas_DC-10&oldid=23789821“