Důl Ludmila
Důl Ludmila (původně důl Elsa) je zaniklý hnědouhelný důl v katastrálním území obce Málkov v okrese Chomutov. Nacházel se na severním okraji Kralup a spolu s vesnicí byl zcela zlikvidován povrchovou těžbou uhlí v lomu Nástup. Za dobu existence dolu v letech 1896–1968 se v něm vytěžilo přes osm miliónů tun uhlí.
| Důl Ludmila | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Jiné názvy | důl Elsa |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Těžba | hnědé uhlí |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Chomutov |
| Obec | Málkov |
| Souřadnice | 50°25′39,1″ s. š., 13°19′18,7″ v. d. |
  Důl Ludmila | |
| Provozní údaje | |
| Období těžby | 1896–1968 |
| Objem těžby | 8,1 miliónu tun |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatDůl byl založen pod názvem Elsa na severním okraji Kralup v roce 1896. O dva roky později byla dokončena třídírna uhlí, která bez úprav fungovala až do roku 1949. Zakladatelem a majitelem podniku byla společnost Hnědouhelné těžařstvo dolu Elsa.[1] Roku 1920 důl prodala chomutovské Poldině Huti, která jej provozovala podle svých potřeb až do uzavření. Těžební výkony po druhé světové válce negativně ovlivňoval nedostatek zaměstnanců a zastaralé provozní vybavení.[2] V letech 1948–1961 proto proběhla modernizace provozu včetně výměny těžního stroje[1] a testovaly se také různé metody těžby, mnohdy však neúspěšně.[2]
Od 1. ledna 1952 byl k dolu Ludmila organizačně připojen důl Václav u Krbic. Během šedesátých let bylo rozhodnuto o rozšíření povrchové těžby uhlí, a protože dolové pole Ludmily leželo v oblasti velkolomu Merkur II, byly omezeny úpravy provozu jen na nezbytnou údržbu. Důl Ludmila byl uzavřen 1. ledna 1968. Demolice budov a výztuže chodeb potom probíhala až do roku 1970.[3]
Přírodní poměry
editovatDůl Ludmila stával v katastrálním území Kralupy u Chomutova. Okolní krajina je součástí Mostecké pánve, konkrétně jejího podcelku Chomutovsko-teplická pánev a okrsku Březenská pánev. Geologické prostředí zde tvořily neogénní písky, štěrky a jíly s podřadně uloženými uhelnými slojemi, které byly odtěženy povrchovým lomem Nástup.[4]
Mocnost jediné uhelné sloje se pohybovala od šesti do deseti metrů. Přibližně v polovině ji dělil proplástek z prokořenělého jílu o mocnosti jeden až sto centimetrů. Výhřevnost uhlí byla okolo 3800 kilokalorií. Ve sloji se nevyskytoval methan.[1]
Těžba
editovat| Rok | Tuny |
|---|---|
| 1913 | 26 626 |
| 1915 | 52 739 |
| 1920 | 72 203 |
| 1925 | 52 432 |
| 1930 | 36 525 |
| 1935 | 39 124 |
| 1940 | 101 031 |
| 1945 | 95 698 |
| 1950 | 175 615 |
| 1955 | 246 946 |
| 1960 | 393 361 |
| 1965 | 485 626 |
| 1967 | 194 212 |
Důl měl těžní jámu hlubokou sto metrů a dvě jámy výdušné. Vyrubané uhlí se odváželo 1,8 kilometru dlouhou vlečkou ke kralupskému nádraží, ale v pozdějších letech byla délka vlečky zkrácena na 650 metrů.[1] Celkem se v dole Ludmila mezi lety 1913 a 1967 vytěžilo přibližně 8 062 000 tun. Nejúspěšnějším rokem byl rok 1965, kdy produkce dosáhla 485 626 tun uhlí.[5]
V počátečních letech provozu bylo hlavní těžební metodou chodbicování a později se přešlo na komorování na zával, při kterém se ponechávala dva až tři metry silná vrstva uhlí.[1] Po roce 1945 se začalo využívat efektivnější pruhové dobývání v lávkách a mechanická doprava uhlí z komor. Velké důlní tlaky však ničily dřevěnou výztuž, a proto bylo pruhové dobývání ukončeno a v těžbě se pokračovalo opět komorováním na plnou mocnost. V letech 1957–1962 se pokusně využívalo stěnování v lávkách nebo s mezistropovým dobýváním. Ani tyto metody nebyly kvůli různým obtížím s umělými stropy, tlaky, zápary a ohni úspěšné. Od roku 1962 až do uzavření dolu se proto těžilo jen komorováním v pruzích na celou mocnost na zával.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e Severočeské doly, akciová společnost – Doly Nástup Tušimice. Minulost a současnost. Chomutov: Severočeské doly, 1996. 298 s. ISBN 80-260-6690-1. S. 211. Dále jen Severočeské doly (1996).
- ↑ a b c Severočeské doly (1996), s. 212.
- ↑ Severočeské doly (1996), s. 213.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy, chráněná ložisková území, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-12-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Severočeské doly (1996), s. 216–217.
Literatura
editovat- BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 132–133.