Dřínek (Hrobčice)

zaniklá osada v Česku

Dřínek (německy Trinka) je zaniklá vesnice v okrese Teplice. Ležela 3,5 kilometru severovýchodně od Hrobčic. Zůstalo po ní katastrální území Dřínek o výměře 1,41 km².[1] Vesnice zanikla v důsledku budování Radovesické výsypky. Asi 800 metrů jihozápadně od bývalé vesnice se nachází přírodní rezervace Dřínek.

Dřínek
Chybí zde svobodný obrázek
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecHrobčice
OkresTeplice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíDřínek (1,41 km²)
Nadmořská výška320 m n. m.
Dřínek
Dřínek
Další údaje
Zaniklé obce.cz902
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název vesnice je zdrobnělinou slova dřín (staročesky dřien) a německá varianta je odvozena ze tvaru druhého pádu. V písemných pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: in Drzienku (1492), Drzinek (1628–1634), Tržinka (1787) a Třinka (1833).[2]

Historie

editovat

První písemná zmínka o Dřínku pochází z roku 1492,[2] kdy vesnice patřila k bílinskému panství, u něhož zůstala až do devatenáctého století. Další zmínka z roku 1643 se vztahuje ke značným škodám způsobeným oddíly císařské armády. Po třicetileté válce ve vsi žilo pět sedláků a čtyři chalupníci.[3] Škody způsobili také ruští kozáci a pruští vojáci v roce 1813 během napoleonských válek. Válečné události vedly k nedostatku potravin, který umocnila neúroda v letech 1816 a 1817.[4]

Vesnice mívala zemědělský charakter, který si udržela až do svého zániku. Evidence z roku 1833 zaznamenala 21 domů se 129 obyvateli, kteří chovali celkem sedm koní, osmnáct volů, dvanáct krav a dvanáct koz. Typické bylo ovocnářství, zejména pěstování jablek, vlašských a lískových ořechů. Úrodu jablek v letech 1826–1832 zničily přemnožené housenky. V roce 1832 vesnici postihla epidemie cholery, ale hygienická osvěta šířená radovesickým farářem zabránila úmrtím. Roku 1859 byla na návsi postavena novorománská kaple.[4]

V devatenáctém století mezi Dřínkem a Radovesicemi fungovaly drobné jámové lomy na vápenec, z něhož se vyrábělo vápno pro místní potřebu. Vápenky zůstaly v provozu do začátku dvacátého století. V roce 1919 ve vsi kromě zemědělců působil pokrývač, švec, hospodský a pošťák.[4]

Vesnice byla úředně zrušena v letech 1969–1971 kvůli budování Radovesické výsypky povrchového Lomu Maxim Gorkij. Její obyvatelé se přestěhovali do Bíliny.[4]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 124 obyvatel (z toho 53 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci a 120 Němců. S výjimkou jednoho evangelíka a tří lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 142 obyvatel: osm Čechoslováků a 134 Němců. Kromě jednoho evangelíka a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů[7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 105 105 95 116 123 124 142 81 81 1
Domy 21 21 21 22 24 26 30 26
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Razice.

Reference

editovat
  1. Katastrální území Dřínek [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2017-02-10]. Dostupné v archivu. 
  2. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Dřínek, s. 471. 
  3. MACH, Karel; DVOŘÁK, Zdeněk; BORŠIOVÁ, Jana; VANÍKOVÁ, Anna; VANÍK, Jiří. Radovesická výsypka. Bílina: Bílinská přírodovědná společnost, 2022. 142 s. ISBN 978-80-905739-5-6. S. 48. Dále jen Radovesická výsypka (2022). 
  4. a b c d Radovesická výsypka (2022), s. 48.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 58. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-20]. Kapitola Okres Teplice. Dostupné online.