Děvín (Milhostov)
Děvín (německy Döba) je zaniklá vesnice na území obce Milhostov, v k. ú. Děvín v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Vesnice ležela 1,5 kilometrů severozápadně od Mihostova. V roce 1850 se stala osadou Nové Vsi, v roce 1960 bylo území připojeno k obci Milhostov. Úředně byla vesnice zrušena v roce 1980.
| Děvín | |
|---|---|
_%C5%99%C3%ADjen_2020_(1).jpg) Poslední dům v Děvíně (spadající pod Milhostov) | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Milhostov |
| Okres | Cheb |
| Kraj | Karlovarský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°9′53″ s. š., 12°25′50″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Děvín (1,32 km²) |
| Nadmořská výška | 450 m n. m. |
  Děvín | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 4907 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Děvín je také název katastrálního území o rozloze 1,32 km².
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1392, kdy jsou zde zmiňovány dva velké statky v majetku chebských klarisek. Postupně zde přibyly domky dělníků z původní cihelny, která zde fungovala až do první světové války. Statky byly bohatě zdobené hrázděním a byly svědectvím stability selského osídlení na Chebsku. V roce 1850 se Děvín stal osadou Nové Vsi. Do školy chodily děti do Milhostova a obyvatelé chodili do kostela svatého Mikuláše v Milhostově, kam byli v roce 1905 místní farníci přeřazeni z farnosti Kopanina s kostelem svatého Jiří a svatého Jiljí.[1]
Po druhé světové válce postihl vesnici odsun německého obyvatelstva a po válce došlo jen k částečnému dosídlení. Po nuceném vysídlení německých obyvatel byly osídleny jen tři statky, které se po roce 1951 staly součástí JZD Nová Ves. V roce 1960 bylo toto družstvo sloučeno s JZD Křižovatka. V roce 1980 byla osada Děvín zrušena a zbylé dva domy přičleněny k Milhostovu.[1]
Přírodní poměry
editovatÚzemí zaniklé vesnice se nachází v Chebské pánvi při Lužním potoce. V nivě potoka byla v roce 1990 vyhlášena přírodní rezervace Děvín.[2]
V nivě Lužního potoka byly zachyceny tři přírodní vývěry minerálky. Nejprve byly prameny zachyceny v dřevěném jímání,[1] později bylo staré jímání nahrazeno betonovými skružemi. V minulosti byly prameny sporadicky využívány pro pitné účely, ovšem vydatnost pramenů byla jen nepatrná.[3] Roku 1902 byl severně od vsi navrtán silný zdroj oxidu uhličitého. Vrt musel být ihned uzavřen, neboť únik plynu ohrožoval prameny ve Františkových Lázních.[1]
Obyvatelstvo
editovatPři sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 64 obyvatel, všichni německé národnosti, kteří se hlásili k římskokatolické církvi.[4]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 35 | 58 | 65 | 62 | 63 | 64 | 52 | 19 | 52 | 32 | — | — | 6 | 8 |
| Počet domů | 4 | 6 | 7 | 7 | 8 | 8 | 4 | — | 5 | — | — | — | 2 | 2 |
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d BOHÁČ, Jaromír; SALAMANCZUK, Roman. Zmizelé Chebsko. 1. vyd. Cheb: Muzeum Cheb, 2007. 203 s. ISBN 978-80-85018-59-2. S. 40–41.
- ↑ PR Děvín [online]. AOPK ČR [cit. 2024-03-26]. Dostupné online.
- ↑ KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. S. 232–234.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 259.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 9. Archivováno 27. 10. 2022 na Wayback Machine.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Děvín na Wikimedia Commons - Mapa katastrálního území Děvín
- Zaniklé obce a objekty [online]. zanikleobce.cz [cit. 2024-03-26]. Dostupné online.
