Děkanství v Rokycanech
Děkanství v Rokycanech je pozdně barokní areál fary, situovaný na náměstí Josefa Urbana u děkanského kostela Panny Marie Sněžné a Muzea Dr. Bohuslava Horáka (pobočky Západočeského muzea v Plzni). Od 3. května 1958 je objekt památkově chráněn.[1]
| Děkanství | |
|---|---|
 Budova děkanství | |
| Účel stavby | |
fara | |
| Základní informace | |
| Sloh | pozdní baroko |
| Architekt | Jan Hofmann |
| Výstavba | 1724 |
| Přestavba | 1784 |
| Současný majitel | Římskokatolická farnost Rokycany |
| Poloha | |
| Adresa | Rokycany,  Česko |
| Ulice | nám. Josefa Urbana 52 |
| Souřadnice | 49°44′36,51″ s. š., 13°35′47,3″ v. d. |
  Děkanství | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 32361/4-2394 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatAreál děkanství se nachází na místě bývalého augustiniánského kláštera, jehož statky byly roku 1546 zastaveny a v roce 1566 úplně zanikl.[2] Původní budova děkanství roku 1728 vyhořela, a proto byla o sedm let později zbudována její nová barokní verze, jež byla dle některých zdrojů navržena Jakobem Antonem Canevallem.[3][4] Avšak v roce 1784 zachvátil celé město rozsáhlý požár, při němž padlo za oběť i děkanství, které bylo následně obnoveno stavitelem Janem Hofmannem. Jeho návrhem byla zřízena jednopodlažní budova se středovým mělkým rizalitem a zaoblenými nárožími s valbovou střechou, ke které z pravé strany přiléhá kočárovna s prkennými vraty a obdélným vstupem, jež má na spádové straně střechy větrací vikýř ve tvaru volského oka.
Během 19. a 20. století byl objekt několikrát opravován.[5] Při jedné z rekonstrukcí byly ve sklepích objeveny lidské ostatky.[6]
V roce 1952 byla před děkanství přestěhována klasicistní kašna, pocházející z roku 1827, z rokycanského Masarykova náměstí, jež byla vyměněna za sochu rudoarmějce.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Děkanství. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
- ↑ KAREL, Tomáš. Dějiny staveb: sborník příspěvků z konference Dějiny staveb 2001. Plzeň: Klub Augusta Sedláčka, 2001. 206 s. ISBN 80-86596-02-8. Kapitola Dům zvaný "klášter" čp. 117 v Rokycanech, s. 83.
- ↑ ANDERLE, Jan; KAREL, Tomáš; ŠVÁBEK, Vladimír. Městský hrad v Rokycanech. Archaeologia historica. 1994, roč. 19, čís. 1, s. 72–73. ISSN 0231-5823.
- ↑ SOFRON, Jaromír. Krajinou při řece Klabavě od pramene k ústí příroda – historie – památky – průmysl – osobnosti. S. 68. www.obecdysina.cz [online]. Obec Dýšina, 2012–2017 [cit. 2023-02-19]. S. 68. Dostupné online.
- ↑ CINKEOVÁ, Jana. Představitelé katolické církve v Rokycanech v letech 1743–2014. Plzeň, 2015 [cit. 2023-02-19]. 70 s. Bakalářská. Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni. Vedoucí práce Dagmar Demjančuková. s. 11–12. Dostupné online.
- ↑ HOLEK, Vladimír. Muzeum Dr. Bohuslava Horáka: historie a současnost. Plzeň, 2010 [cit. 2023-02-19]. 81 s. Bakalářská. Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni. Vedoucí práce Helena Východská. s. 49. Dostupné online.
- ↑ RADA, Lukáš. Rokycany od Velké války do současnosti: regionální dějiny 20. století a jejich využití ve vyučování dějepisu na ZŠ. Plzeň, 2012 [cit. 2023-02-19]. 108 s. Diplomová. Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni. Vedoucí práce Helena Východská. s. 31. Dostupné online.