Wikipedie

Děkanská čp. 32 (Prachatice)

dům a kulturní památka České republiky na území obce Prachatice

Děkanská čp. 32 (dříve zvaný též Domeček kaplanský)[1] je původně pozdně gotický, následně v 16. století renesančně přestavěný[2] dům v Děkanské uličce v Prachaticích. Dům sloužil pro ubytování kaplana[1], později také pro ubytování kostelníka[3]. Fasádu uličního průčelí zdobí rustiková a ornamentální sgrafitová výzdoba. Dům je součástí městské památkové rezervace Prachatice. Od 3. května 1958 chráněná kulturní památka[2].

Děkanská č.p. 32 (Prachatice)
Děkanská č.p. 32, vstupní průčelí
Děkanská č.p. 32, vstupní průčelí
Účel stavby

Charita

Základní informace
SlohGotika jádro, Renesance
Výstavbakolem roku 1527
Přestavba1904
StavebníkMěsto Prachatice
Současný majitelŘímskokatolická farnost Prachatice
Poloha
AdresaDěkanská 32, Prachatice, ČeskoČesko Česko
UliceDěkanská
Souřadnice49°0′46,71″ s. š., 13°59′57,31″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky22079/3-3436 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis domu

editovat

Malý řadový jednopatrový dům se nachází v Děkanské ulici a je součástí bloku domů v blízkosti kostela sv. Jakuba Většího. Dům stojí na velmi malé parcele (37 m²[4]) a je vklíněn mezi objekt Děkanství nalevo a čp. 33 napravo, se kterým jej dodnes spojuje i návaznost sgrafitové výzdoby[2][5]. Úzký dům má dvě okenní osy, okenní otvory a vstupní portál mají kamenná ostění. Fasádě dominuje vysoký arkýř sklenutý na dvou krakorcích a zakončený stupňovitým štítem s cimbuřím. Štít pocházející pravděpodobně až z rekonstrukce objektu na začátku 20. století[5][2], Vlevo současného vstupního portálu je patrný fragment původního sedlového pozdně gotického vstupního portálku[6][2]. Plochu fasády zdobí po celé ploše sgrafita ve formě psaníček, v záklenku pod arkýřem pak ornamentální rostlinný motiv, uprostřed s motivem kasule[2]. Dům není podsklepený, střecha je příčně sedlová[2]. Objekt byl pravděpodobně vždy samostatným objektem ve vlastnictví obce, jež byla i jeho stavebníkem[1], byť provozně objekt souvisel s vedlejší farou. Dům sloužil převážnou část své existence jako obydlí pro kaplana[1] (před třicetiletou válkou pro pomocného německého katolického kaplana), později i jako obydlí kostelníkovo[3] a pro ubytování potřebných[2]. V současné době je objekt v majetku Římskokatolické farnosti Prachatice.[4]

Historie domu

editovat
 
Domeček kaplanský na obrazu Jindřicha de Verle z roku 1670. Budova jako samostatný objekt vedle fary naproti kostelu (se světlou šindelovou střechou a fasádou s okýnkem).

Dům nechala zbudovat obec Prachatice někdy kolem roku 1527 a sloužil jako obydlí německého katolického kaplana[1]. Původní domeček kdysi (pravděpodobně v roce 1501[7]) shořel a obec proto musela postavit nový[1]. V roce 1586 se "domečku v sousedství fary" a "vedle kostela", spolu s oltářem Navštívení sv. Alžběty, kaplí sv. Barbory a loukou pod Fefry, pokusilo neprávem zmocnit Bratrstvo sv. Alžběty (členové bratrstva byli "cizozemci a neosedlí"), kdy členové bratrstva žádali Viléma z Rožmberka o potvrzení jejich statut bez doložení jakýchkoliv listin dokládajících vlastnictví výše zmíněného[1]. Žádosti i na základě stížnosti obce nebylo vyhověno[1]. V dopise píší prachatičtí měšťané Jakubu Krčínovi z Jelčan v záležitosti zaslaných artikulů bratrstva, že "domeček vedle kostela dali zbudovat prachatičtí měšťané a sloužil za obydlí německého kaplana již v době před 60 lety"[1]. Kolem poloviny 16. století byl dům renesančně přestavěn[5][2], doplněn atikou ve formě cimbuří a sgrafitovou výzdobou. Později byl dům ještě barokně a klasicistně upravován[5]. Na mapě císařských otisků stabilního katastru je dům samostatným objektem[2]. V roce 1904 proběhla novodobá úprava průčelí (novodobý štít, kamenné ostění otvorů a rekonstrukce sgrafitové výzdoby) a vnitřních prostor, přičemž zanikly klenby[5][2], při úpravě v roce 2006 byly stavebně využity podkrovní prostory.[2]

Popis sgrafitové výzdoby

editovat

Celou plochu fasády domu zdobí psaníčkové sgrafito, v záklenku nadpraží vstupu pak ornamentální sgrafito s rostlinným dekorem. Sgrafito se plynule napojuje na psaníčkové sgrafito na domu čp. 33. Sgrafito, jak je patrné i při podrobném ohledání na místě, je zřejmě až dílem rekonstrukce z roku 1904[5], pravděpodobně na základě nálezů zbytku původního sgrafita, které může být zachováno pod současnou omítkou (sgrafito uvádí, již Vincent Šofferle v roce 1891[8], tedy existovalo zřejmě již před rekonstrukcí domu v roce 1904).

Obraz Poslední večeře Páně

editovat
 
Děkanská čp. 33, sgrafito Poslední večeře Páně z roku 1563

Sgrafitový obraz je součástí již vedlejšího nárožního měšťanského domu čp. 33, byť bývá v literatuře[3][8] často uváděn v souvislosti s čp. 32 ale i čp. 31 (Děkanství), proto si zaslouží zde alespoň krátký popis. Šířkově orientovaný obraz Poslední večeře Páně je umístěn přibližně uprostřed plochy psaníčkového sgrafita. Sgrafitový obraz Poslední večeře na fasádě domu byl patrně inspirován několika grafickými listy najednou[9]. Umělec předlohy kombinoval a kompozici obraz uzpůsobil[9]. Hlavním grafickým vzorem pro výjev byl grafický list Virgila Solise[9][10], který doprovázel Pasionál a knihu Georga Rhaua "Hortulus Animae", které vytiskl Valentin Geißler v Norimberku v roce 1552[9]. Obraz je dále inspirován rytinami Albrechta Dürera z let 1510[11] a 1523[12][9]. Možnou inspirací mohl být i deskový obraz od Hanse Leonharda Schäufeleina z roku 1515[9][13](kotlík s nádobou na víno a džbánem v popředí). Vyobrazení Poslední večeře (tedy výběr tohoto tématu), při níž Ježíš servíruje chléb a víno, má zde, v utrakvistickém městě, pravděpodobně přímou souvislost s přijímáním podobojí.

Jako datum vzniku sgrafita je uváděn rok 1563[9][3], dříve bylo tento letopočet možné spatřit na dolejší obrubě obrazu[3], dnes již není po letopočtu ani památka, nebo se skrývá pod silnou vrstvou štuku. Vincenc Šofferle[8] sgrafito popsal jako „znamenitou práci“ a na Kristově tváři dokládal, že „jest dílem krásným a velice mistrovským“[9]. Sgrafito však prošlo celou řadou, mnohdy nevhodných, restaurátorských zásahů a přemaleb (před 1891, 60. léta, 1992, 1994, 2015)[9] a pohledově je vidět značné převrstvení sgrafita vápenným štukem a velká ztráta detailů i jemného šrafování. Na sgrafitu rovněž chybí hlava sv. Jana[9], jež odpočívá na Kristových bedrech a z něhož zbývají pouze zkřížené ruce. Nezbývá doufat, že v budoucnu projde sgrafito rehabilitujícím restaurátorským zásahem, které očistí povrch původního sgrafita od nánosů štuků a dá vyniknout původní, výše popisované, kvalitě sgrafita.

Galerie

editovat
  •  
    Děkanská čp. 32, fasáda z Děkanské uličky, pohled od Děkanství
  •  
    Děkanská čp. 32, fasáda z Děkanské uličky
  •  
    Děkanská č.p. 33, sgrafito "Poslední večeře" celek
  •  
    Děkanská čp. 32, arkýř uliční fasády
  •  
    Děkanská čp. 32, detail výzdoby nad vstupem
  •  
    Děkanská čp. 32, vstupní portál
  •  
    Děkanská čp. 32, detail gotického portálku
  •  
    Děkanská čp. 32, fasáda z Děkanské uličky

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i STARÝ, Václav. Bratrstvo Oltáře navštívení sv. Alžběty v kostele sv. Jakuba v Prachaticích. In: Zlatá stezka. Sborník Prachatického muzea, ročník 16 (2009). Prachatice: Prachatické muzeum, 16, (2009). S. 85–104.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l Měšťanský dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, Politický okres prachatický (1913), svazek 38. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 390 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice, s. 280. [Dále jen: MAREŠ, SEDLÁČEK].  Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.
  4. ↑ a b Informace o objektu. nahlizenidokn.cuzk.cz [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f ŽABKOVÁ, Gabriela. Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích./Dům čp. 32 (fara ?). Praha, 2011 (9. 6.) [cit. 2019-02-24]. 283 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav dějin umění. Vedoucí práce Martin Zlatohlávek. s. 172–173. Dostupné online.
  6. ↑ Dům č.p.31: Prachatice. www.prachatice.eu [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ STARÝ, Václav. Listina Jana Lucemburského z roku 1323 a požár města Prachatic. Zlatá stezka. Roč. 1999, čís. 6, s. 167–169. 
  8. ↑ a b c SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s. S. 40. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j ŽABKOVÁ, Gabriela. Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích. Renaissance mural paintings and sgraffiti on the facades in town Prachatice. Praha, 2011-06-09 [cit. 2022-07-06]. 283 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy.Ústav pro dějiny umění (21-UDU). Vedoucí práce Martin Zlatohlávek. s. 174–178. Dále jen ŽABKOVÁ. Dostupné online.
  10. ↑ print; book-illustration. The British Museum [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ print. The British Museum [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ print. The British Museum [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ The Last Supper. Hans Leonhard Schäufelein. www.hellenicaworld.com [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • ŽABKOVÁ, Gabriela. Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích. Praha, 2011 [cit. 2022-06-22]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Zlatohlávek. s. 172–178. Dostupné online.
  • MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, Politický okres prachatický (1913), svazek 38. 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice, s. 280.  Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine.
  • SLÁMA, František Josef; ŠOFFERLE, Vincent. Obraz minulosti starožitného města Prachatic. 2. vyd. Prachatice: Nákl. "České besedy" v Prachaticích, 1891. 139 s. S. 40. 
  • STARÝ, Václav. Bratrstvo Oltáře navštívení sv. Alžběty v kostele sv. Jakuba v Prachaticích. In: Zlatá stezka. Sborník Prachatického muzea, ročník 16 (2009). Prachatice: Prachatické muzeum, 2009. Svazek 16. S. 85–104.
  • JURČO, Antonín. Město Prachatice, Dům č.p.31 a 32 [online]. Prachatice: Město Prachatice [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  • DVOŘÁKOVÁ, Vlasta; MACHÁLKOVÁ, Helena. Malovaná průčelí české pozdní gotiky a renesance. Zprávy památkové péče. 1954, roč. 1954, čís. 14, s. 33–73. 
  • HILMERA, Jiří. Prachatice. 1. vyd. Praha: Statní tělovýchovné nakladatelství, 1954. 43 s. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Děkanská_čp._32_(Prachatice)&oldid=24317574“