Dějiny Kastilie a Leónu

Kastilie a León byla dvě samostatná království, která společně s Aragonií položila základ Španělského království.

Počátky sjednocování

editovat

Kastilie a León tvořily v minulosti dvě království, k jejichž spojení došlo v roce 1230 Ferdinandem III. Svatým. Ovšem obě království se předtím spojovala již dvakrát. Poprvé v období let 10371065 pod vládou Ferdinanda I. Leónského a podruhé mezi léty 10721157. Ke třetímu a definitivnímu spojení království došlo právě v roce 1230 a nový státní útvar přijímá název Koruna Kastilie.

Koruna Kastilie

editovat

V letech vzniku společného království navíc vrcholil rozklad moci Almohadů ve Španělsku, čehož využila řada králů, včetně Ferdinanda III. Kastilského a jeho otce Alfonse IX. Leónského. Alfons IX. postupně dobyl město Cáceres. Jeho syn Ferdinand III. při tažení povodím Guadiany znovudobyl území leónské Estremadury a v roce 1236 také centrum muslimské AndalusieCórdobu. Jeho synovi (v té době infantu) Alfonsu X. Moudrému se podařilo připojit Murcii a roku 1243 dobýt Cartagenu. Jelikož se mezi Murcií a Córdobou nacházela velice důležitá pevnost Jaén, rozhodl se ji Ferdinand III. dobýt. Postupným dobýváním okolních měst byla celá pevnost obklíčena a obléhána. Nakonec byl vládce Jaénu donucen podepsat s kastilským králem dohodu, kdy mu předal pevnost a na oplátku měl být považován za granadského krále. O rok později se Ferdinand rozhodl dobýt také Sevillu. Postupně bylo město obléháno a dne 23. listopadu 1248 vstoupil král do Sevilly, která se mu vzdala. Roku 1264 vypukla v Murcii vzpoura. Král Alfons X. byl v té době zaměstnán vzpourou v Andalusii a tak požádal o pomoc svého tchána, krále Jaima I. Aragonského, který území Murcie dobyl, doosídlil Katalánci a předal Alfonsi X.

Koruna Kastilie během stoleté války

editovat

Roku 1350 připojil král Alfons XI. ke Koruně Kastilie také Gibraltar. Ještě dříve uzavřel spojenectví s Anglií, díky čemuž zapojil Korunu do stoleté války. Po jeho smrti (zemřel pravděpodobně na mor při obléhání Gibraltaru) se novým vládcem stal Pedro I. Ten se v letech 13561361 střetl s Aragonií v tzv. „válce dvou Pedrů“. Na straně Aragonie, podporované Francií, bojoval také levoboček Enrique II. z Trastámary. Roku 1365 zavraždil bratra Pedra I., za asistence francouzského krále Jana II. se prohlásil kastilským králem a založil novou Trastámarskou dynastii. Nové spojenectví Kastilie s Francií pokračovalo ve válce s Anglií, která byla roku 1372 poražena v námořní bitvě u La Rochelle. Angličané jako nové spojence získali Portugalsko a Navarru, ovšem oba tyto státy Kastilie porazila. Roku 1375 byla Anglie nucena podepsat bruggský mír. Ovšem už o dva roky později byl mír porušen, když se v Anglii vylodila francouzsko-kastilská vojska a část kastilské armády se dostala až k Londýnu. Spor s Anglií skončil v roce 1388, kdy byla uzavřena dohoda. Podle ní mělo dojít ke sňatku syna kastilského krále Juana I., prince Enriqua III., s Kateřinou z Lancasteru.

V 15. století se politika Kastilie orientovala hlavně na muslimské království v Granadě. V roce 1457 byl definitivně připojen Gibraltar, v následujících letech také města Ronda, Málaga a v roce 1492 také centrum Granada. V letech 14741479 se Kastilie dostala do války s Portugalskem, protože si král Alfons V. Portugalský nárokoval kastilskou korunu. Válka byla ukončena mírem, kterým Kastilie získala Kanárské ostrovy a naopak se vzdala organizování výprav do jižního Atlantiku.

Spojení s Aragonií

editovat

Roku 1469 došlo ke sňatku sestry Enriqua IV. Kastilského, Isabely, se synem Juana II. Aragonského, tehdy sicilského krále Ferdinanda. Cíle tohoto sňatku bylo získání podpory Kastilie ve sporu Aragonie s Francií, která se snažila získat její državy v Katalánsku. V této době navíc vrcholila občanská válka. Enrique IV. se obrátil s prosbou o pomoc na portugalského krále Alfonse V. Roku 1476 se kastilsko-portugalská vojska v bitvě u Tora střetla s vojsky kastilsko-aragonskými. Kastilsko-portugalská armáda byla drtivě poražena a po smrti Juana II. Aragonského v roce 1479 (Enrique IV. Kastilský zemřel již v roce 1474) došlo ke spojení Koruny Kastilie a Koruny Aragonie pod vládou Katolických králů, Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského.

Spojením těchto dvou království se zároveň Ferdinand stal regentem Kastilie (k faktickému naplnění došlo až po smrti Isabely) a Isabela, na základě privilegia vydaného Ferdinandem, spoluregentkou Koruny Aragonie. Katoličtí králové také přistoupili k podřízení stavů (tj. šlechty, měst, církve a kortesů) královské moci. Isabele se podařilo potlačit vzpouru v Andalusii a Galicii a šlechta poté byla podmaněna. Města se musela v případě Koruny Kastilie podřídit dohledu vládních úředníků (corregidorů). Ovšem v případě Koruny Aragonie se o obsazení funkcí radních rozhodovalo na základě hlasování. Také došlo k reformě církve a k reorganizaci Rad. Královská rada pro Kastilii získala pravomoc zasahovat i do zákonodárných funkcí kortesů. Také vznikly nové rady – Rada pro Aragonsko, Inkviziční rada, Rada pro vojenské řády apod. Všechny tyto rady měly výhradně poradní charakter.

Isabela I. Kastilská zemřela dne 25. listopadu 1504 a ve své závěti jmenovala nástupkyní svou dceru Juanu, manželku arcivévody Filipa Habsburského. Pokud by však kvůli své psychické chorobě nebyla sama schopna vládnout, měl se regentem stát Ferdinand a to do doby než její prvorozený syn Karel dosáhne plnoletosti. Ferdinand se skutečně stal regentem, ale na odpor se mu postavil Filip, podporovaný kastilskou vyšší šlechtou. Dne 24. listopadu 1505 uzavřel Ferdinand s Filipem v Salamance smlouvu, na jejímž základě měli Juana a Filip vládnout v Kastilii jako králové a Ferdinand jako doživotní guvernér. Ovšem již krátce po jejich příchodu se vztah Filipa s Ferdinandem vyostřil a ten byl nucen se vrátit do Aragonie. Ovšem Filip brzy poté umírá a regentem v Kastilii se opět stává Ferdinand. Během tohoto druhého regentského období v letech 15071516 připojil Navarru.

Počátky Španělského království

editovat

Ferdinand v závěti jmenoval svým nástupcem Karla, syna Juany a Filipa Habsburského. Až do jeho příchodu do Španělska měl být regentem Alfons Aragonský, arcibiskup zaragozský. Karel se stal také dědicem Kastilie, kde byl regentem jmenován kardinál Cisneros. Roku 1517 s příchodem Karla I. Habsburského do Španělska dochází k definitivnímu spojení Koruny Kastilie a Koruny Aragonie do jednoho státního útvaru, Španělského království.

Literatura

editovat
  • Antonio Arteta a kol., Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1999
  • CONSTABLE, Olivia Remie. Medieval Iberia Readings from Christian, Muslim, and Jewish Sources. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2011. 624 s. ISBN 978-0-8122-2168-8. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat