Dögeři (turecky Döğer boyu nebo Töğer boyu, ázerbájdžánsky Döğər, turkmensky Düker) byli historicky jedním z 24 primárních kmenů Oguzských Turků. Někdy jsou také nazýváni „Bejdili“. Názvem Döger se také označují muslimští Oseti, křesťanští Oseti se označují slovem "Irættæ".

Tamga Tügerů

Krátká historie

editovat
…ve svazu Oguzů je 22 divizií…

Dögeři jsou uvedeni na 18. místě v pořadí.[pozn. 1]

Ve staroturečtině jejich domorodý název znamená: setkávání, shromažďování, shánění.[1] Jako každý kmen či klan patřící do skupiny Oguzů měli svůj znak – tamgu. Jejích zvířecím totemem byl Orel.

V průběhu dobývání Blízkého východu Seldžuky se Dögeři usadili především v oblasti dnešního Turecka. Vládcové Artukluovského bejliku (1102–1408) byli potomci Dögerů. Artukluové vládli v oblasti severní Mezopotámie v 11.–12. století.[1] V období Osmanské říše se Dögeři rozptýlili a usadili v údolích mezi Diyarbakırem a Aleppem.

V současnosti jejich potomci žijí především v Turecku a Íránu. Vesnice s tímto jménem se nacházejí u Afyonkarahisaru, Diyarbakıru, Kayseri, Sivasu a Muğle. V Turecku je 12 míst nazvaných Döğer, Düğer, Dover, Düver a v Íránu místo zvané Dūger. Kromě Turecka ještě podobné názvy míst existují v syrských městech jako Džarábulus a Rakka. Tato místa jsou pojmenována „Döger“ nebo „Bejdili“.

Oguzské kmeny podle Oguz-kaganova eposu

editovat
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Oghuzové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bozokové (Sivé šípy)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Üčokové (Tři šípy)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Günchán
Kajı
Bajat
Alkaevli
Karaevli
 
 
 
 
Ajchán
Jazgır
Töker
Dodurga
Japrılı
 
 
 
 
Jyldyzchán
Avšar
Kızık
Begdili
Kargın
 
 
 
 
 
 
Gökchán
Bajındır
Bedženeg
Čavdur
Čepni
 
 
 
 
Dagchán
Salur
Ejmür
Alan-jurtlu
Üregil
 
 
 
 
Denizchán
Igdir
Bükdüz
Jiva
Kınık
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Totem
Káně
 
 
 
 
Totem
Orel
 
 
 
 
Totem
Orel jestřábí
 
 
 
 
 
 
Totem
Moták pochop
 
 
 
 
Totem
Poštolka rudonohá
 
 
 
 
Totem
Jestřáb lesní
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Poznámky

editovat
  1. Oguzové se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: Bozok'ySivé šípy, ke kterým jsou přiřazeni taky Dögeři a Üçok'yTři šípy

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Döğer na německé Wikipedii a Döğer boyu na turecké Wikipedii.

  1. a b Besim Atalay: Divanü Lügati't – Türk. Türk Tarih Kurumu Basımevi, Ankara 2006, S. 57. (Türkisch)

Související články

editovat