Ctibor zvaný Moudrá hlava

český šlechtic a sudí

Ctibor zvaný Moudrá hlava († 29. prosince 1250) byl českým šlechticem, sudím a jedním z iniciátorů odboje proti králi Václavovi I. mezi lety 1248 a 1249.

Ctibor zvaný Moudrá hlava
Úmrtí29. prosince 1250
Příčina úmrtípoprava stětím
PovoláníSudí
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
 
Přemysl Otakar jako moravský markrabě (Gelnhausenův kodex)

O jeho životě není známo téměř nic. Podle svědectví Dalimilovy kroniky se jednalo o šlechtice, který za vlády krále Václava I. zastával hodnost sudího. Podle Dalimila měl také syna Jaroše.[1][2] Mohlo se jednat o člena rodu Cimburků, jejichž rodové jméno bylo právě Ctibor.[3] Podle Josefa Vítězslava Šimáka se jednalo o Ctibora z Lipníka. Šimák také odmítá ztotožňování Ctibora zvaného Moudrá Hlava s Ctiborem Hlavou z Lošan.[4] Podle Vratislava Vaníčka jeho přízvisko Moudrá hlava naznačuje, že patřil k respektovaným znalcům zemského práva.[1] Mezi lety 1248 a 1249 se stal jedním z iniciátorů vzpoury proti králi Václavovi I.[1][2] Vratislav Vaníček také uvádí, že s pány přísedícími u soudu mohl dojít k nálezu, že Václav I. prakticky nevládne.[1] Následně se zřejmě podílel na udělení titulu „mladší král” tehdejšímu moravskému markraběti a budoucímu českému králi Přemyslu Otakarovi II.[1][2]

Tehdy velké slovo získal mezi pány
Ctibor, šlechtic také Moudrá hlava zvaný,
který ve své pýše rozhlašoval všady,
že i pánu bohu moh by dávat rady,
že ho Hospodin hojné dary nabízí mu,
že ho nepřivede nikdy na mizinu.
Ten byl Přemyslovou vzpourou nejvíc vinen,
Proti spik se s Jarošem, svým synem.
— Dalimilova kronika[5]
 
Fiktivní portrét Václava I. z 18. století

Po porážce vzbouřenců roku 1249 se synem Jarošem uprchl do Německa. Roku 1250 ho však blíže nespecifikovaní Němci i se synem vydali do rukou Václava I.[6][7] Ctibor byl 29. prosince 1250 sťat na Petříně a Jaroš byl před hradbami města vpleten do kola.[8] Byli popraveni i přes omilostnění vzbouřenců Václavem I., protože nebyli přítomni u mírových jednání rebelů s Václavem I.[6]

Kníže otci vzdá se, dá se na pokání,
Ctibor s Jarošem však uprchnou z Čech včas.

Ctibor s Jarošem byl Němci přijat skvěle,
pak však dali oba spoutat do kovů
a českému králi vrátili je znovu.
Král rozhněván velmi rozhod ve vteřině,
jaký vzbouřence má stihnout krutý trest.
Ctiboru dal hlavu srazit na Petříně
a Jaroši kázal katu v kolo vplést.
Ten, který si troufal radit Hospodinu,
život nezachránil sobě ani synu.
— Dalimilova kronika[9]

Reference

editovat
  1. a b c d e VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. S. 375. [dále jen Velké dějiny]. 
  2. a b c NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. Dostupné online. S. 792–293. [dále jen České dějiny]. 
  3. Velké dějiny, s. 173
  4. České dějiny, s. 793
  5. Kronika tak řečeného Dalimila. Praha – Litomyšl: Paseka, 2005. ISBN 80-7185-767-X. S. 152. [dále jen Dalimilova kronika]. 
  6. a b Velké dějiny, s. 385
  7. České dějiny, s. 813 a 816
  8. České dějiny, s. 816
  9. Dalimilova kronika, s. 152–153