Ctibor zvaný Moudrá hlava
Ctibor zvaný Moudrá hlava († 29. prosince 1250) byl českým šlechticem, sudím a jedním z iniciátorů odboje proti králi Václavovi I. mezi lety 1248 a 1249.
| Ctibor zvaný Moudrá hlava | |
|---|---|
| Úmrtí | 29. prosince 1250 |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Povolání | Sudí |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovat
O jeho životě není známo téměř nic. Podle svědectví Dalimilovy kroniky se jednalo o šlechtice, který za vlády krále Václava I. zastával hodnost sudího. Podle Dalimila měl také syna Jaroše.[1][2] Mohlo se jednat o člena rodu Cimburků, jejichž rodové jméno bylo právě Ctibor.[3] Podle Josefa Vítězslava Šimáka se jednalo o Ctibora z Lipníka. Šimák také odmítá ztotožňování Ctibora zvaného Moudrá Hlava s Ctiborem Hlavou z Lošan.[4] Podle Vratislava Vaníčka jeho přízvisko Moudrá hlava naznačuje, že patřil k respektovaným znalcům zemského práva.[1] Mezi lety 1248 a 1249 se stal jedním z iniciátorů vzpoury proti králi Václavovi I.[1][2] Vratislav Vaníček také uvádí, že s pány přísedícími u soudu mohl dojít k nálezu, že Václav I. prakticky nevládne.[1] Následně se zřejmě podílel na udělení titulu „mladší král” tehdejšímu moravskému markraběti a budoucímu českému králi Přemyslu Otakarovi II.[1][2]
| „ | Tehdy velké slovo získal mezi pány Ctibor, šlechtic také Moudrá hlava zvaný, který ve své pýše rozhlašoval všady, že i pánu bohu moh by dávat rady, že ho Hospodin hojné dary nabízí mu, že ho nepřivede nikdy na mizinu. Ten byl Přemyslovou vzpourou nejvíc vinen, Proti spik se s Jarošem, svým synem. |
“ |
| — Dalimilova kronika[5] | ||
Po porážce vzbouřenců roku 1249 se synem Jarošem uprchl do Německa. Roku 1250 ho však blíže nespecifikovaní Němci i se synem vydali do rukou Václava I.[6][7] Ctibor byl 29. prosince 1250 sťat na Petříně a Jaroš byl před hradbami města vpleten do kola.[8] Byli popraveni i přes omilostnění vzbouřenců Václavem I., protože nebyli přítomni u mírových jednání rebelů s Václavem I.[6]
| „ | Kníže otci vzdá se, dá se na pokání, Ctibor s Jarošem však uprchnou z Čech včas. … Ctibor s Jarošem byl Němci přijat skvěle, pak však dali oba spoutat do kovů a českému králi vrátili je znovu. Král rozhněván velmi rozhod ve vteřině, jaký vzbouřence má stihnout krutý trest. Ctiboru dal hlavu srazit na Petříně a Jaroši kázal katu v kolo vplést. Ten, který si troufal radit Hospodinu, život nezachránil sobě ani synu. |
“ |
| — Dalimilova kronika[9] | ||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. S. 375. [dále jen Velké dějiny].
- ↑ a b c NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. Dostupné online. S. 792–293. [dále jen České dějiny].
- ↑ Velké dějiny, s. 173
- ↑ České dějiny, s. 793
- ↑ Kronika tak řečeného Dalimila. Praha – Litomyšl: Paseka, 2005. ISBN 80-7185-767-X. S. 152. [dále jen Dalimilova kronika].
- ↑ a b Velké dějiny, s. 385
- ↑ České dějiny, s. 813 a 816
- ↑ České dějiny, s. 816
- ↑ Dalimilova kronika, s. 152–153