Coombsův test
Coombsův test, též známý jako antiglobulinový test (AGT), je termín pro dva klinické krevní testy užívané v imunohematologii a imunologii. Tyto testy jsou: přímý Coombsův test (též přímý antiglobulinový test) a nepřímý Coombsův test (nepřímý antiglobulinový test).
Za určitých podmínek či u některých onemocnění může krev jedince obsahovat IgG protilátky, které se mohou specificky vázat na antigeny přítomné na povrchové membráně červených krvinek (erytrocytů) a cirkulující červené krvinky mohou být následně proto těmito protilátkami pokryty. IgG protilátky mohou být tělu vlastní, pak hovoříme o autoprotilátkách. či se jedná o protilátky cizorodé, které pak nazýváme alloprotilátkami. Proteiny komplementu se mohou postupně vázat na připojené protilátky.
Použití
editovatPřímý Coombsův test
editovatPřímý Coombsův test se užívá k detekci protilátek či proteinů komplementu, které jsou navázány na povrch červených krvinek. Odebraný vzorek krve je zpracován tak, že přítomné červené krvinky jsou promyty (čímž se odstraní pacientova plazma) a následně se inkubují s protilátkami proti lidským imunoglobulinům (Coombsovo reagens). Pokud dojde k viditelné aglutinaci červených krvinek, přímý Coombsův test je považován za pozitivní, což je důkazem, že protilátky či proteiny komplementu jsou navázány na povrch erytrocytů.
Nepřímý Coombsův test
editovatNepřímý Coombsův test je užíván k prenatálnímu testování těhotných žen a k testování krve před krevní transfúzí. Slouží k detekci protilátek proti červeným krvinkám, které jsou přítomny volně nenavázané v séru pacienta. V tomto případě je sérum extrahováno z krve a následně inkubováno s erytrocyty se známou antigenicitou. Pokud dojde k aglutinaci, je nepřímý Coombsův test pozitivní.
Vyšetření inkompletních protilátek
editovatDalší příklad použití Coombsova reagens. Frekventně používáno na novorozeneckých odděleních (zejména u dětí matek s krevní skupinou 0). Stanovujeme protilátky, které obsazují vazebná místa na červených krvinkách. To však nezpůsobuje jejich aglutinaci. Nicméně prokazatelně in vivo je zkracována životnost červených krvinek. Nadměrná hemolýza pak vede k patologické novorozenecké žloutence. Sérum dítěte (kde zvažujeme přítomnost inkompletních protilátek) v první fázi vystavíme aglutinační částici. Ta se však neshlukuje. Následným přidáním Coombsova reagens v druhé fázi, pak dojde k aglutinaci. Tím prokážeme, že došlo během těhotenství k tzv. AB-0 aloizoimunizaci. A že je novorozeně indikováno k léčbě žloutenky např. fototerapií.
