Colditz

sídlo ve spolkové zemi Sasko v Německu

Colditz je město v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Lipsko a má přibližně 8 400[2] obyvatel. Je zde známý hrad Colditz, místo zajateckého tábora Oflag IV-C pro důstojníky ve druhé světové válce.

Colditz
Náměstí s hradem v pozadí
Náměstí s hradem v pozadí
Colditz – znak
znak
Colditz – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška156 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresLipsko
Administrativní dělení26 místních částí[1]
Colditz na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha84,1 km²
Počet obyvatel8 447 (2023)[2]
Hustota zalidnění100,5 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaRobert Zillmann
Oficiální webwww.colditz.de
Adresa obecního úřaduMarkt 1
04680 Colditz
Telefonní předvolba034381
PSČ04680
Označení vozidelL, BNA, GHA, GRM, MTL, WUR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Colditz se nachází jihovýchodně od Lipska. Centrum města leží na břehu řeky Cvikovská Mulda, jižně od jejího soutoku s Freiberskou Muldou.

Části města

editovat

Město Colditz se skládá z vlastního města Colditz a dalších místních částí: Bockwitz, Collmen, Commichau, Erlbach, Erlln, Hausdorf, Hohnbach, Kaltenborn, Koltzschen, Lastau, Leisenau, Maaschwitz, Meuselwitz, Möseln, Podelwitz, Raschütz, Schönbach, Sermuth, Skoplau, Tanndorf, Terpitzsch, Zollwitz, Zschadraß, Zschetzsch, Zschirla.[1]

Historie

editovat

První zmínka o hradním okrsku na řece Muldě, zvaném Cholidistcha, pochází z roku 1046, kdy jej císař Jindřich III. Černý věnoval své choti Anežce z Poitou. Jméno je pravděpodobně slovanského původu.

V roce 1083 Jindřichův syn a nástupce Jindřich IV. doporučil svému stoupenci hraběti Wiprechtovi z Grojčskému postavit hrad na útesu nad řekou. Od roku 1158, za vlády císaře Fridricha Barbarossy, se pevnost stala rezidencí šlechtického rodu Colditz. Kolem tržiště pod hradem byly ve 12. století vystavěny kupecké domy a postaven kostel sv. Mikuláše. V roce 1265 udělil panovník Colditz městská privilegia.

V 17. století se zde rozvinula výroba sukna a plátna. V 18. století se hlína z oblasti Colditz začala používat v míšeňské porcelánce. V roce 1804 byla v Colditz založena keramická továrna Thomsberger & Hermann.

Od března 1933 do srpna 1934 existoval na hradě koncentrační tábor Colditz, ve kterém bylo přes 2000 odpůrců národního socialismu krutě týráno členy SA a policejními složkami. Hrad pak v letech 1936 až 1937 sloužil jako tábor Říšské pracovní služby a v letech 1940 až 1945 jako zajatecký tábor pro důstojníky (Oflag IV-C). Z příslušníků československého zahraničního odboje zde byli vězněni např. Josef Bryks nebo Vilém Bufka. V dubnu 1941 z tohoto zajateckého tábora, který byl považován za odolný proti útěku, jako první utekl francouzský důstojník a pozdější odbojář Alain Le Ray.

Příběh válečných vězňů v Oflag IV-C zdokumentoval Patrick Robert ("Pat") Reid ve svých knihách The Colditz Story a The Latter Days At Colditz a ten první byl použit jako základ pro film z roku 1955 režiséra Guye Hamiltona. Na začátku 70. let BBC odvysílala seriál Colditz, který vytvořili Brian Degas a Gerard Glaister, s Reidem jako technickým poradcem. Od roku 1973 byla desková hra Escape from Colditz uvedena na trh společností Parker Brothers, v roce 1991 následovala počítačová hra.

Ke konci druhé světové války v listopadu 1944 byl na místě kameninové továrny Südwerk zřízen satelitní tábor koncentračního tábora Buchenwald, ve kterém muselo více než 450 židovských vězňů koncentračních táborů vyrábět bazuky pro Hugo Schneider AG. Mnozí zemřeli v důsledku krutých životních podmínek, sadismu stráží SS a nakonec na pochodu smrti v dubnu 1945

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Colditz na německé Wikipedii a Colditz na anglické Wikipedii.

  1. a b Gemeindeverzeichnis. Landkreis Leipzig [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].

Externí odkazy

editovat