Ciriaco de Mita
Ciriaco Luigi de Mita (2. února 1928 – 26. května 2022)[2] byl italský křesťanskodemokratický a středový politik. V letech 1988–1989 byl premiérem Itálie. 1973–1974 ministr průmyslu, 1974–1976 ministr zahraničního obchodu, 1976–1979 ministr bez portfeje.
| Ciriaco de Mita | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Křesťanská demokracie (1956–1994) Italská lidová strana (1994–2002) La Margherita (2002–2007) Demokratická strana (2007–2008) Unie středu (2008–2017) Itálie je lidová (od 2017) |
| Rodné jméno | Luigi Ciriaco De Mita |
| Narození | 2. února 1928 Nusco |
| Úmrtí | 26. května 2022 (ve věku 94 let) Avellino |
| Příčina úmrtí | pád |
| Příbuzní | Giuseppe De Mita (synovec)[1] |
| Alma mater | Katolická univerzita Nejsvětějšího Srdce |
| Profese | politik |
| Ocenění | velkokříž Řádu Pia IX. (1988) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2018) |
| Commons | Ciriaco De Mita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Byl představitelem Křesťanskodemokratické strany (Democrazia Cristiana), jejímž předsedou byl v letech 1982–1989, v době, kdy prožívala svůj úpadek. V 90. letech Mita vstoupil do Italské lidové strany, později do strany Demokracie je svoboda – Kopretina (Democrazia è Libertà – La Margherita) a nakonec do volební koalice Olivovník (L'Ulivo), kterou pomáhal přetvořit na Demokratickou stranu (Partito Democratico). Roku 2008 ovšem i tuto stranu opustil a vstoupil do Unie středu Pierferdinanda Casiniho. Za ni byl od roku 2009 poslancem Evropského parlamentu.
Roku 1988 Rudé brigády zavraždily Mitova poradce Roberta Ruffilliniho.
Reference
editovat- ↑ «Così io, nipote ribelle ho liberato Nusco dal regno di zio Ciriaco». Itálie. 15. června 2009. Dostupné online. [cit. 2024-06-14].
- ↑ Ciriaco De Mita è morto, ex premier e segretario della Dc, fu un simbolo della Prima Repubblica. La Repubblica [online]. 2022-05-26 [cit. 2022-05-27]. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ciriaco de Mita na Wikimedia Commons - Profil na stránkách Evropského parlamentu
- Oficiální stránky Archivováno 16. 2. 2012 na Wayback Machine.
