Christian Thomasius
Christian Thomasius (1. ledna 1655, Lipsko – 23. září 1728, Halle)[1] byl německý právník, filosof a pedagog, který založil akademickou pověst nově založené univerzity v Halle (1694).
| Christian Thomasius | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. ledna 1655 Lipsko |
| Úmrtí | 23. září 1728 (ve věku 73 let) Halle |
| Místo pohřbení | Stadtgottesacker |
| Povolání | právník, filozof, vysokoškolský učitel, novinář, spisovatel a vědec |
| Alma mater | Lipská univerzita Braniborská univerzita ve Frankfurtu |
| Témata | digitální humanitní vědy |
| Rodiče | Jacob Thomas |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v rodině filosofa, ředitele Tomášské školy v Lipsku, kde se poprvé setkal s myšlenkami raných osvícenců Hugo Grotia a Samuela Puffendorfa. Studoval práva na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou, kde roku 1679 obhájil doktorát. Působil jako advokát v Lipsku, kde od roku 1681 také přednášel na univerzitě, od roku 1684 jako profesor přirozeného práva. Roku 1685 vydal pojednání o "zločinu bigamie", v němž dokazoval, že z hlediska přirozeného práva to žádný zločin není. Roku 1687 se odvážil přednášet na univerzitě německy místo povinné latiny a o rok později začal vydávat měsíčník Scherzhafte und ernsthafte, vernüftige und einfältige Gedanken über allerhand lustige und nutzliche Bücher und Fragen (Žertovné i vážné, rozumné a prosté myšlenky o všech možných zábavných i užitečných knihách a otázkách).
To bylo pro jeho odpůrce už příliš. Roku 1690 byl veřejně obviněn a zatčení unikl jen tím, že utekl do Berlína. Kurfiřt Fridrich III. mu nabídl trvalý azyl v Halle, kde se stal profesorem přirozeného práva, roku 1694 pomáhal založit univerzitu a roku 1710 se stal jejím rektorem. Jeho srozumitelné a často i provokativní přednášky o naléhavých tématech přitahovaly množství posluchačů a založily pověst univerzity v Halle.[2][3]
Myšlení a dílo
editovatThomasius nebyl zvlášť originální ani hluboký myslitel, zato se snažil odpovídat na otázky, které jeho posluchače skutečně zajímaly. Nebyl ateista ani deista, nýbrž věřil v nutnost zjeveného náboženství, nicméně se snažil - jako jeden z prvních v Německu - učinit právní a filosofické myšlení nezávislým na teologii. Snažil se zbavovat různých předsudků a pověr a uplatnit i v právu princip zdravého rozumu. Byl proti mučení útrpného práva a proti trestání čarodějnic.
Zabýval se také historií a vydal třísvazkové "Dějiny moudrosti a pošetilosti" (1693). Kladl velký důraz na praktické vzdělávání a své názory na výchovu právníků shrnul do dvou latinských spisů, totiž Institutiones iurisprudentiae divinae (Instituce božského práva, 1688) a Fundamenta juris naturae et gentium (Základy přirozeného práva a práva národů, 1705).
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Thomasius na anglické Wikipedii.
- ↑ LANDSBERG, Ernst. Thomasius, Christian. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2016-06-19]. Dostupné online.
- ↑ TOMASONI, Francesco. Christian Thomasius: Geist und kulturelle Identität an der Schwelle zur europäischen Aufklärung. [s.l.]: Waxmann Verlag 310 s. Dostupné online. ISBN 9783830970668. (německy)
- ↑ VOLLHARDT, Friedrich. Christian Thomasius (1655-1728): Neue Forschungen im Kontext der Frühaufklärung. [s.l.]: Walter de Gruyter 516 s. Dostupné online. ISBN 9783110933420. (německy)
Literatura
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Christian Thomasius
- Ottův slovník naučný, heslo Thomasius, Christian. Sv. 25, str. 374
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Christian Thomasius na Wikimedia Commons - Britannica, Christian Thomasius
